Papež s redaktorkami vatikánského listu hovořil o jazyku srdce, mysli a rukou
L’Osservatore Romano
Příležitostí bylo desáté výročí od založení této měsíční přílohy vatikánského listu "L'Osservatore Romano" a čtvrté výročí jejího současného redakčního výboru, koordinovaného Ritou Pinciovou, která jménem celé redakce oslovila Svatého otce a zdůraznila krásu týmové práce: "Všichni pracujeme společně, my, kteří jsme dnes zde, i lidé, kteří z různých důvodů nemohli přijít: jsme dobrý tým a pracujeme s velkým zájmem, vášní a také radostí. Tato naše skupina je mezikulturní a mezináboženská. Jsou mezi námi věřící i nevěřící, jsme ženy různých vyznání a denominací, matky rodin i bezdětné ženy, učitelky, úřednice, zaměstnankyně, novinářky, spisovatelky... a v tom spočívá síla našeho časopisu".
Papež poděkoval koordinátorce listu a na adresu všech přítomných zdůraznil, že měsíčník čte s potěšením: "Čtu jej už od dob, kdy ho koordinovala profesorka Scaraffia, protože se mi líbí, líbí se mi ta výzva, která je už v názvu: žena, církev a svět. A pak dodal: "Ženy mají schopnost řídit a myslet úplně jinak než my muži a také, řekl bych, nás převyšují, a to jiným způsobem. Vidíme to i ve Vatikánu: kde jsme zapojili ženy, hned se vše změní a postupuje vpřed". Papež František poté připojil dvě osobní vzpomínky – na matky, které vídával před věznicí v Buenos Aires, jak navzdory možným posměškům trpělivě čekaly, až je vpustí na návštěvu k jejich uvězněným synům, které nikdy nezavrhly a neopustily. A dále hovořil o jednom muži, pozdějším významném odboráři, jehož vyléčila z alkoholismu trpělivá a mírná síla, ale také důstojnost jeho matky, která se každého rána vydávala do špatně placené, služebné práce.
Od osobních vzpomínek k obecným úvahám je krok krátký: "Ženy, ženy: používáme ženskost jako něco, co můžeme odhodit, s čím si můžeme hrát, z čeho si můžeme dělat legraci", poznamenal František. A pak se mu opět vybavila vzpomínka, přesná, konkrétní: "Jednou jsem se zeptal von der Leyenové: "Řekněte mi, paní: Vy jste lékařka a máte sedm dětí, každé odpoledne jim telefonujete; řekněte mi: jak se vám podařilo dospět k evropské dohodě během covidu? ". Podívala se na mě a mlčky začala gestikulovat rukama, pozorně jsem se na ni díval, sledoval její ruce a nakonec řekla: "Jako to děláme my matky. Je to tak, je to jiný způsob, je to jiná kategorie myšlení, ale nejen myšlení: myšlení, cítění a práce". Papež se poté proto zmínil o "třech jazycích ženy: mysli, srdci a rukou", a nakonec uzavřel: "Proto rád čtu a povzbuzuji tento měsíčník, a není to žádný klerikální feminismus papeže, nikoli! Je to otevření dveří ke skutečnosti, reflexe, která jde dál. Za to vám moc děkuji".
