Papež: Krutá válka vzala dětem úsměv z tváří, ale neztrácejme naději
Salvatore Cernuzio – Vatican News
Deset otázek, které mají navázat nit deseti let pontifikátu, ale také pohled na rány dnešního světa, počínaje "zběsilou válkou", která mnoha dětem ukradla úsměv. A dále zamyšlení nad úzkostmi lidského srdce, které vedou k tomu, že člověk propadá nebezpečné "nemoci": lpění na "neúspěších" života a "špatných věcech". O tom všem papež František rozmlouval s otcem Davide Banzatem, knězem komunity Nové horizonty (Nuovi Orizzonti) a známou tváří televizního pořadu Cesty srdce na italském soukromém televizním kanálu Mediaset. Rozhovor s papežem v Domě sv. Marty se zrodil, jak vysvětluje autor, spontánně a nečekaně. Ve skutečnosti mělo jít o videopozdrav štábu, autorům, režisérům a producentovi, ale místo toho se z krátké schůzky stal delší rozhovor, který byl částečně odvysílán v této soukromé televizi. Celý bude zveřejněn v knize vydané italským nakladatelstvím Piemme dne 21. února pod názvem "Hledej svůj horizont. Vstát a začít znovu v dnešní době" (Cerca il tuo orizzonte. Rialzarsi e ripartire oggi).
Nepřipoutávejte se ke svým selháním
Rozhovor začíná bodem, na kterém papeži záleží, a tím je paměť. "Je to milost pěstovat paměť.... Milost paměti nás přivádí ke kořenům naší současnosti. Existují významná místa paměti, lidé, kteří poznamenali náš život. Je dobré v paměti cestovat". V této cestě do paměti a ke kořenům je však přesto "nebezpečí", varuje František: "Každý z nás v životě zažil: špatné věci, věci, kvůli kterým jsme trpěli, a pak je tu nemoc lpění na životních neúspěších. Jistě, vzpomeňme si na ně, děkujme Pánu, že nám pomohl se z toho dostat, ale nevkládejme se do toho, protože to je chorobné. Je to jako náklonnost k neúspěchům, ke špatným věcem".
Chvíle lidského zoufalství
Špatných věcí, poznamenává František, se v naší době děje hodně. Vycházíme z pandemie, která nás "oslabila", a nyní je tu válka: "Válka, která je krutá" a způsobila "hospodářskou a finanční krizi". "Dnes, zejména v celé Evropě, lidé nebudou vědět, jak zaplatit například za elektřinu. Budou muset hodně šetřit," poznamenal papež. "Je to špatná chvíle, je to moment lidského zoufalství. Fotografie mrtvých nebo zraněných ve válce... Vidíte mrtvé umučené před smrtí, ty fotografie jsou hrozné."
Úsměv dětí
Římský biskup se trápí především kvůli dětem: "Zapomněly se smát... Přišlo sem mnoho dětí, mnohé jsou z Ukrajiny, nesmějí se... Jsou milé, to ano, ale nesmějí se, ztratily úsměv. Šel jsem se podívat na děti, které byly v nemocnici Bambino Gesù, Ukrajinci, kteří utrpěli zranění, nikdo z nich se neusmíval". Podle papeže Františka "vzít dítěti úsměv znamená... tragédii!". A tato tragédie poznamenává naši dobu: "Dobu, kde největším obchodem je prodej zbraní, továrna na zbraně. Kdyby se dnes po dobu jednoho roku, nevyráběly žádné zbraně, skončil by hlad ve světě, řekl mi jeden odborník. Války si žádají zbraně. A proč válka? Protože obvykle nějaký stát nebo vláda, když se trochu oslabí, potřebuje válku, aby se vzpamatovaly... To je špatné."
Pohled na různé horizonty
V tomto dramatickém scénáři papež přesto vyzývá, abychom neztráceli naději a dívali se na různé "horizonty". "Dívat se na horizonty života tedy znamená hledět na naději. A také se dívat na to, že dějiny nekončí s vámi, neskončily s mým dědečkem, neskončí ani se čtvrtou generací, která přijde po něm". Tato perspektiva "dává odvahu stále kráčet dál". Ale pozor, varuje František, abychom nepropadli "psychologii pštrosa", tedy že "před čímkoli strčíme hlavu do země". A pozor také na to, abychom se nezahleděli jen sami do sebe: "Lidé, kteří se dívají jen na sebe, činí pravý opak, než je hledání horizontu". Horizont nutí k širokému pohledu, a to je podle papeže "základem ctnosti naděje". Jak říkali někteří církevní otcové, když zobrazovali naději jako "kotvu": "V této době je to těžké," zdůrazňuje papež František, " je tu však Pán, je tu naděje. Je to těžké a zlé, je tu tolik utrpení, ale také je zde lano a kotva. Prožíváme tajemství bolesti a naděje".
Kdo má víru a kdo nikoli
A co říci těm, kteří "nemají víru"? "Nemít víru není hřích," odpovídá papež. "Víra je dar od Boha..... Jsou dobří lidé, velmi dobří lidé, kteří nemají dar víry. Říkám jim pouze: Buďte otevření. Hledejte. Neochabujte v hledání, aniž byste ale byli úzkostliví, buďte přirozeně otevření". Ti, kdo věří, si však musí dávat pozor, aby nežili "jako 'pohané'". Existují věřící, kteří takto žijí: jsou to "falešní křesťané nebo, jak říkala moje babička, křesťané jen na povrchu", říká papež. "Těm radím, aby změnili svůj život! Jaký je váš život? Je spravedlivý? Je to život ve službě druhým? Je to život, který plýtvá penězi?"
Bohatství není hřích
Z toho plyne úvaha na téma bohatství: "Jeden pán mi řekl, že tady v Římě jsou restaurace, kde jídlo pro dva lidi nakonec vyjde na 1 700 eur. Ale proč žijete takhle, na takové úrovni, když jsou lidé, kteří hladoví? "Ale, otče, nebuďte komunista...". Ale to je přece evangelium, ne?'" "Nemluvím špatně o bohatých, jsou bohatí světci, kteří umí svůj majetek dobře využít pro druhé," upřesnil František. Ale "chování" také určuje typ víry: "Pokud je životní styl pohanský, rozumí se, že nemáte žádnou víru nebo že vaše víra je jakýmsi vnějším nátěrem, ale nemá kořeny, ne?".
Papež v této souvislosti poukazuje na fotografii, kterou pořídil jeden z "vatikánských fotografů" na ulici v Římě, na níž je zachycena dobře oblečená starší dáma vycházející z restaurace a ignorující žebráka, který ji žádá o almužnu: "Pokud si nevšimnete něčeho a někoho kvůli vaší marnivostí, jste uzavřeni sami do sebe...". "Tělo tvého bratra" je "stejné tělo jako tvé", zdůrazňuje papež: "Možná, že zítra to budeš ty, kdo bude v tomto postavení... Neboj se dotknout zraněného těla".
"Sklerokardie"
To pomáhá překonat "sklerokardii", zatvrzelost srdce: "Tvrdé srdce se velmi těžko obměkčuje". "Mnohokrát k tomu Pán použije špatné situace, jako je nemoc, aby změnila srdce. Vždy však musíme Pána prosit: ať mé srdce neztvrdne, ať je lidské, ať je blízké celému lidstvu. Papež se ptá: "Kolik lidí pláče - neříkám fyzicky, ale v srdci - pro osiřelé děti na Ukrajině? Kolik jich pro to trpí? Kolik jich trpí pro děti ulice, které kradou, protože jsou v životě samy?". František ukazuje na obraz v hale Domu sv. Marty, který namaloval umělec z Piemontu podle fotografie Syřana, prchajícího se svým synem. Zobrazuje útěk Svaté rodiny do Egypta. "Domníváme se, že útěk do Egypta se odehrál 'na voze neseném anděly'..... Útěk do Egypta byl ale takový! Ježíš tuto skutečnost zažil a tolik lidí ji zažívá."
"Modlete se za mě"
V rozhovoru papež reflektuje také na svůj pontifikát, od jehož zahájení uplyne 13. března deset let. Jorge Mario Bergoglio se vrací ke svému zvolení: "Chudák Petr, jakého si našel nástupce!" vykřikuje se smíchem: "Něco takového jsem si v životě nepředstavoval." Přesto přechod z Buenos Aires do Říma poznamenala "přirozenost": "Je to pohled na jiné horizonty. O obavy rozhodně není nouze, ale nejsou vždy 'špatné', naopak, mohou se stát příležitostí k 'rozlišování'. František nicméně prosí o modlitby: "Modlete se za mě, abych byl křesťanským papežem, a ne pohanem, aby mi Pán dal milost žít jako křesťan a pomáhat církvi, která je svatým věřícím lidem Božím. Není to určitý kněz či biskup, ale Boží lid".