František konžské mládeži: Zamezme korupci! Mírová budoucnost je ve vašich rukou

Paolo Ondarza – Vatican News

Římského biskupa na stadionu mučedníků v Kinshase, který nese jméno čtyř konžských politiků obviněných z konspirace za diktátora Mobuta, oslavovalo mnoho rukou zvednutých k nebi: více než 65 000 přítomných. Příjezd papamobilu doprovázela hudba, potlesk, bicí nástroje a barevné vlajky. Výbuchy veselí a nakažlivé, nezkrotné radosti se projevovaly písněmi, tanci a tradičními kroji. Jsou to ruce mladých Konžanů, kteří se spolu s katechety konžské církve sešli na dlouho očekávaném setkání: předkládají papeži svůj život, svá očekávání, své problémy, svou touhu po poctivosti a dobrotě. Na některých plakátech psaných italsky je napsáno "Chceme mír v Konžské demokratické republice". František všechny vyzval ke společnému zpěvu a podání ruky sousedním sedícím za vědomí, že jsme jedna církev a že ruce všech jsou nezbytné pro budování míru a jiné budoucnosti Konžské demokratické republiky:

Kéž se vaše země díky vám opět stane bratrskou zahradou, srdcem míru a svobody v Africe!

"Mladí lidé," vyzýval dále papež, "z vašich rukou může vzejít mír, který této zemi chybí. Síla každého z vás spočívá ve svobodné volbě dobra, aniž byste se "nechali pohltit bažinou zla". Žádné dvě ruce nejsou stejné: každá může budovat nebo ničit, milovat nebo nenávidět.

Pět ingrediencí

K prstům ruky papež přiřadil pět různých složek nezbytných pro budování mírové budoucnosti: modlitba, společenství, poctivost, odpuštění a služba. Palec, ukazováček, prostředníček, prsteníček a malíček, navrhuje papež, nám mohou pomoci určit priority, které nám dodávají řád v okolním zmatku.

Modlitba je vodou duše

I když se to může zdát jako abstraktní skutečnost, poznamenal František, modlitba je nejmocnější zbraní, vždy otevírá nové možnosti, pomáhá překonat strach a připomíná nám, že sami neobstojíme. Ti, kdo věří, že jsou všemocní, ve skutečnosti selhávají.

Jsou jako vyvrácený strom: i když je velký a silný, nemůže stát na vlastních nohou. Proto potřebujeme zakořenit v modlitbě, v naslouchání Božímu slovu, které nám umožňuje každý den růst do hloubky, přinášet ovoce a proměňovat znečištěný vzduch v životadárný kyslík. K tomu každý strom potřebuje jednoduchý a základní prvek: vodu. Modlitba je tedy "vodou duše".

Papež vybídl mladé lidi, aby důvěřovali Ježíši, příteli, který za nás na kříži položil život a kterému svěřujeme své kříže a slzy:

Proto k Němu každý den pozvedejte ruce, abyste Ho chválili a dobrořečili Mu; svěřujte Mu nejniternější tajemství života: osobu, kterou milujete, rány, které nosíte v sobě, sny ve svém srdci. Vyprávějte mu o svém okolí, sousedech, učitelích, kamarádech, přátelích a kolezích, o své zemi. Bůh miluje tuto živou, konkrétní modlitbu vycházející ze srdce.

Falešné ráje sobeckého smýšlení

Ukazováček, kterým na něco ukazujeme druhým, zdůrazňuje důležitost společenství a vyzývá, abychom vždy mysleli na společné štěstí, a nedopustili, aby samota a uzavřenost zničily mládí. Individualistické volby, které se zdají být přitažlivé, vysvětluje, zanechávají jen velkou vnitřní prázdnotu. Každý je nepostradatelný a zodpovědný za církev a zemi, vysvětloval papež mladým Konžanům.

Přemýšlejte o drogách: skrýváte se jejich pomocí před ostatními, před skutečným životem, abyste se cítili všemocní, a nakonec zjistíte, že jste o všechno ochuzeni. Vzpomeňte si ale také na závislost na okultismu a čarodějnictví, které vás uzavírají do strachu, pomsty a hněvu. Nenechte se okouzlit sobeckými falešnými ráji, postavenými na zdání, snadno dosažitelných penězích nebo pokřivené religiozitě.

Síla celku

Nikdy se neuzavírejte do sebe a neukazujte na někoho prstem jen proto, že je jiného původu, doporučoval dále papež s poukazem na pokušení regionalismu a tribalismu. Cesta, kterou Bůh naznačil k vybudování jiného světa, vede skrze druhé, skrze společenství. To je to, co znamená být církví: přiblížit se trpícím, osamělým a opomíjeným, nabídnout jim úsměv a přátelství, cítit se zodpovědný za druhé, být součástí velké sítě bratrství, patřit k velkým dějinám, které vyzývají k tomu, abychom byli jejich protagonisty. František myslí na mladé lidi ve všech částech světa, kteří jsou propojeni sociálními sítěmi, což ale nutně nevede ke sdílení:

Virtuálnost nestačí, nemůžeme se spokojit s komunikací se vzdálenými nebo dokonce jen zdánlivými uživateli sítí. Života se nelze dotknout prstem na obrazovce. Je smutné vidět mladé lidi, jak hodiny sedí před telefonem: když se jim podíváte do tváře, zjistíte, že se neusmívají, jejich pohled je unavený a znuděný. Nic a nikdo nemůže nahradit sílu pospolitosti, světlo očí, radost ze sdílení!

Svatí, přátelé z nebeských výšin

Papež vyzval mladé lidi k velkým snům, aby jako protagonisté budovali svět, který bude sjednocenější:

 Máte také přátele, kteří vás z nebeských výšin podněcují k těmto cílům. Víte, jaké? Jsou to světci.

Papež, přerušovaný potleskem, zmiňuje konžského blahoslaveného Isidora Bakanju, blahoslavenou Marii-Clementine Anuarite, svatého Kizita a jeho druhy: svědky víry, mučedníky, kteří nikdy nepodlehli logice násilí. V davu se pak objevují nápisy v italštině: "Santi subito" (Ať jsou ihned svatořečeni).

Poctivost vede k překonání korupce

Svatí nám připomínají, že být křesťanem a svědčit o Kristu vyžaduje poctivost, což je základní složka, ke které papež přidružuje prostředníček: nejvyšší ze všech prstů. "Křesťan má být poctivý, jinak zradí svou identitu. Být poctivý znamená nenechat se spoutat korupcí, rakovinou, která se zdánlivě nezadržitelně šíří, ale kterou lze porazit. 

Papež František pak za skandování celého stadionu („Dost korupci“) připomněl Floriberta Bwana Chuiho, mladého muže, který byl před patnácti lety ve svých šestadvaceti letech zabit v Gomě za to, že bránil průjezdu zkažených potravin, které by poškodily zdraví lidí: Rozhodl se být čestný a zřekl korupce.

Pokud vám někdo nabídne obálku, slíbí vám protekci a bohatství, nepadněte do pasti, nenechte se oklamat, nedejte se pohltit bažinou zla. Nedejte se přemoci zlem.

S Bohem můžeš vždy začít znovu

Ale "velké životní úspěchy procházejí skrze křehkost". To nám připomíná prsteníček, ten nejslabší prst, "ten, který se nejhůře zvedá", pokračuje papež a důrazně potvrzuje, že v křehkosti je síla, která člověka udržuje a pomáhá mu znovu začít, díky odpuštění. "Neznamená to zapomenout na minulost, ale nesmířit se s tím, že se opakuje. Kdo odpouští, buduje budoucnost" a je schopen odpustit ten, kdo si ve zpovědi nechá odpustit od Boha, protože "u Boha lze vždy začít znovu". František vybídl k minutě ticha věnované odpuštění lidem, kteří nás urazili.

Služba je síla, která mění svět

Nejmenší prst, malíček, papeži naznačuje rozměr služby: "právě malost, umenšování se, přitahuje Boha. Podle Ježíše je služba silou, která proměňuje svět. Františkovy myšlenky a vděčnost směřují ke katechetům a katechistům, kterým říká: "Kdo slouží, sám se činí malým".

Na závěr setkání na stadionu v Kinshase, které bylo skutečnou slavností víry, František všem mladým Konžanům požehnal, aby jim Pán dal sílu jít dál. Odpovědí mu byly výkřiky radosti, které zaplnily Stadion mučedníků. Poctivost je opakem korupce, opakují všichni z tribuny. Na toto poselství Kinshasa nezapomene: bude injekcí důvěry pro nové generace.