Biskupové zemí rozdělených spory a násilím se sjednotili kolem papeže
Andrea Tornielli - Vatican News - Kinshasa
"Dnes společně věříme, že s Ježíšem je vždy možnost odpuštění a nového začátku a také síla odpustit sobě, druhým i dějinám!" Kristus "nás chce pomazat svým odpuštěním", aby nám "dal pokoj a odvahu odpouštět na oplátku, odvahu k velké amnestii srdce". Když papež František pronesl tato slova v homilii při mši svaté na letišti N'dolo v Kinshase, byli kolem něj při slavení eucharistie biskupové ze zemí, jejichž vládci proti sobě bojují prostřednictvím milicí a povstaleckých skupin, ze zemí, které byly a jsou dějištěm nevýslovného násilí a válek, jež jsou podněcovány nejen vnějšími silami, ale také zevnitř. Spolu se svými bratry z Konžské demokratické republiky byli u oltáře a poté u společného jídla biskupové z Rwandy, Burundi a Konga Brazzaville.
Před odjezdem do svých zemí někteří z nich, shromážděni u stolu v hotelu, kam byli pozváni, vyprávěli vatikánským médiím o této zkušenosti a vysvětlovali, jak jejich přítomnost zde a biskupské společenství může pomoci mírovým procesům.
"Prožíváme zvláštní okamžik, kairos, nesmíme se nechat rozdělit politikou, ale musíme se podívat, co můžeme udělat společně," řekl nám kardinál Fridolin Ambongo Besungu, arcibiskup z Kinshasy. "Papežovo poselství bylo velmi silné. Zatímco politici zasévají nenávist mezi národy, hrají na xenofobii a živí nedůvěru mezi lidmi, biskupové a církev jsou povoláni k jiné cestě, nesmí se do této logiky zapojit". Ambongo poděkoval svým bratrům ze Rwandy, "že přijeli sem do Kinshasy. Chtělo to odvahu. Odvahu plnit společné poslání".
Jeho slova potvrzuje i rwandský kardinál Antoine Kambanda, arcibiskup z Kigali, který připomíná, že František chtěl navštívit také Gomu na hranicích s Rwandou, ale nebylo to možné kvůli násilnostem a střetům, které stále pokračují. "Takže," říká, "my biskupové jsme přišli sem. Šest z osmi. Poselství míru, které nám papež přišel přinést, se týká nás všech. Dotýká se nás všech. Mě osobně se dotklo. Kardinál s pohnutím vzpomíná na genocidu, která se v jeho zemi odehrála v roce 1994, kdy bylo během sta dnů v důsledku etnicko-politického konfliktu zabito nejméně 800 000 lidí. "Nebyla to genocida způsobená někým jiným, zvenčí. Udělali to Rwanďané. Lidé žijící ve stejné vysočině.Každý kopec zde má svou tragédii. A my si dnes můžeme položit otázku: jak žít společně poté, co jsme prošli genocidou?". Kambandova odpověď se shoduje s odpovědí papeže: "Odpuštění je cestou k soužití. Pro soužití je třeba si odpustit. Klíčem je odpuštění. Odpuštění je Boží milost a týká se všech: osob, jednotlivých pachatelů. Ale také rodin". Cestou k odpuštění, dodává rwandský kardinál, "je soucit, uvědomění si, že druhý člověk také trpí a že moje utrpení je spojeno s jeho. To je pedagogika kříže". Je to živá zkušenost jeho země, "sdílíme ji s našimi bratry v biskupské službě. Odpuštění také umožňuje upokojit paměť".
"Smíření je klíčem ke společnému životu," říká arcibiskup z Gitegy Bonaventure Nahimana, předseda biskupské konference Burundi, "je klíčem k řešení náboženských, etnických a politických konfliktů". Právě na to se zaměřil synodní proces burundských církví. "Zapojily se všechny diecéze. Abychom měli skutečně otevřená, přátelská a bratrská společenství, musíme žít v odpuštění. Otevřeně přijímejte druhého jako bratra, i když je cizinec. V Burundi máme mnoho konžských uprchlíků. Tak, jak to budeme žít, budeme důvěryhodní."
"Jsme tu s velkou delegací, nejen biskupů, ale i lidí," vysvětluje arcibiskup z Brazzaville Bienvenu Manamika, předseda Biskupské konference Konga Brazzaville, "papežova návštěva bude mít v regionu velký dopad. Ačkoli jeho země není konflikty přímo zasažena, "přesto jsme do nich zapojeni. Říká se, že když Demokratická republika Kongo zakašle, my v Kongu Brazzaville kýchneme a chytneme chřipku". "Všichni potřebujeme mír," dodává, "pokračující konflikt ve východní části Konga nás nenechává klidnými. Připomíná to již prožitá válečná traumata. Františkova slova, z nichž může vzejít deeskalace války, musíme brát vážně". Manamika poznamenává, že samotná přítomnost Petrova nástupce vzbuzuje naději a týká se všech: "Doufám, že jeho slova vyslyší i nadnárodní společnosti, které stojí za těžebním průmyslem. Jsou to národy, které trpí kvůli této situaci, bez spravedlnosti a důstojnosti není míru". Vnitřní konflikty podle něj "závisí na širších zájmech. Když se však sloni perou, trpí tráva. A tráva jsou lidé. Proto musíme všichni pracovat a modlit se za mír.
"Všichni musíme budovat mír. S odpuštěním, se znovuobjevením společenství, které nás spojuje, a poslání, které máme," zdůrazňuje arcibiskup z Kisangani Marcel Utembi Tapa, předseda biskupské konference Konžské demokratické republiky. "Musíme si uvědomit, že osobní a institucionální odpuštění spolu souvisí. Jako pokřtění, Boží děti, bratři a sestry se musíme naučit odpouštět jeden druhému. Papež si je dobře vědom všeho, co se zde děje, a toho, že to, co se zde děje, ohrožuje mír, což je problém, který se týká celé subkontinentální oblasti. Vyzval nás, abychom si uvědomili bratrství, které nás spojuje a které se netýká jen jedné země, ale celého regionu. Všichni jsme povoláni být misionáři pokoje. Jeho výzva byla silným apelem na státy, občanskou společnost, církev a pastýře".
Odvaha těchto biskupů, kteří se sjednotili s Petrovým nástupcem, je malým velkým znamením naděje pro tyto sužované země, kde se etnopolitické konflikty týkají křesťanů na obou stranách. Papež František ve své homilii na letišti N'dolo řekl: "Nechť je to příznivá chvíle pro vás, kteří se v této zemi nazýváte křesťany, ale dopouštíte se násilí; vám Pán říká: složte zbraně, přijměte milosrdenství".
