Papežova homilie o Božím Slově
HOMILIE SVATÉHO OTCE
Mše svatá o neděli Božího slova
22. ledna 2023, Bazlika sv. Petra ve Vatikánu
PAPEŽ FRANTIŠEK
Ježíš opouští tichý a skrytý život v Nazaretu a odchází do Kafarnaum, města ležícího u Galilejského jezera, místa, kde se setkávají různé národy a kultury. Naléhavým podnětem je tu hlásání Božího slova, které je třeba přinášet všem. V evangeliu totiž vidíme, že zve všechny k obrácení a povolává první učedníky, aby i oni předávali světlo Slova ostatním (srov. Mt 4,12-23). Uchopme tento dynamismus, který nám pomáhá prožívat neděli Božího slova: Slovo je tu pro každého, Slovo vyzývá k obrácení, Slovo vytváří zvěstovatele.
Boží slovo je tu pro všechny. Evangelium nám představuje Ježíše, který je stále na cestě, na cestě k druhým. Při žádné příležitosti ve svém veřejném životě nevyvolává dojem, že je statickým mistrem, učitelem, který sedí na katedře; naopak, vidíme ho jako pocestného a poutníka, který prochází městy a vesnicemi, setkává se s tvářemi a příběhy. Jeho nohy jsou nohama posla, který zvěstuje dobrou zprávu o Boží lásce (srov. Iz 52,7-8). V Galileji pohanů, na mořské cestě, za Jordánem, kde Ježíš káže, byl - jak poznamenává text - lid ponořený do temnoty: cizinci, pohané, ženy a muži z různých oblastí a kultur (srov. Mt 4,15-16). Nyní mohou i oni spatřit světlo. A tak Ježíš "rozšiřuje hranice": Boží slovo, které uzdravuje a pozvedá, není určeno jen izraelským spravedlivým, ale všem; chce být nablízku vzdáleným, chce uzdravovat nemocné, chce zachraňovat hříšníky, chce shromažďovat ztracené ovce a pozvedat ty, jejichž srdce jsou unavená a utlačovaná. Ježíš zkrátka "překračuje hranice", aby nám ukázal, že Boží milosrdenství je určeno všem. Nezapomínejme na to: Boží milosrdenství je pro každého, Boží milosrdenství je pro mě: toto může říci každý z nás.
Tento aspekt je i pro nás zásadní. Připomíná nám, že Slovo je dar určený všem, a proto nikdy nemůžeme omezit jeho pole působnosti, protože mimo všechny naše kalkulace klíčí spontánním, neočekávaným a nepředvídatelným způsobem (srov. Mk 4,26-28), cestami a v čase, které zná Duch svatý. A pokud je spása určena všem, i těm nejvzdálenějším a nejztracenějším, pak se hlásání Slova musí stát hlavní prioritou církevního společenství, jako tomu bylo pro Ježíše. Ať se nám nestane, že bychom vyznávali Boha s širokým srdcem a byli církví s úzkým srdcem; to by bylo - dovolím si říci - prokletí: vyznávat Boha s širokým srdcem a být církví s úzkým srdcem. Ať se nám nestane, že bychom hlásali spásu pro všechny a přitom znemožňovali cestu k jejímu přijetí; ať se nám nestane, že bychom věděli, že jsme povoláni přinášet hlásání Království, a zanedbávali Slovo a rozptylovali se v tolika sekundárních činnostech a sekundárních debatách. Učme se od Ježíše stavět Slovo do středu, rozšiřovat své hranice, otevírat se lidem, vytvářet zkušenosti setkání s Hospodinem s vědomím, že Boží slovo "nekrystalizuje v abstraktních a statických formulích, ale zná dynamické dějiny složené z lidí a událostí, ze slov a činů, z vývoje a napětí”.
Nyní přejděme k druhému aspektu: Boží slovo, které je určeno všem, vyzývá k obrácení. Ježíš ve svém kázání opakuje: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království" (Mt 4,17). To znamená, že Boží blízkost není neutrální, jeho přítomnost nenechává věci tak, jak jsou, není tu proto, aby obhajovala poklidný život. Naopak, jeho slovo námi otřásá, znepokojuje nás, provokuje nás ke změně, k obrácení: uvádí nás do krize, protože "je živé, účinné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč [...] a Boží slovo rozeznává city a myšlenky srdce" (Žd 4,12). A tak Slovo jako meč proniká životem, dává nám rozeznat pocity a myšlenky srdce, dává nám poznat, kde je světlo dobra, kterému je třeba dát prostor, a kde naopak houstne temnota neřestí a hříchů, s nimiž je třeba bojovat. Slovo, když do nás vstoupí, proměňuje naše srdce a mysl, mění nás, vede nás k tomu, abychom svůj život zaměřili na Boha.
Zde je Ježíšova výzva: Bůh se ti přiblížil, uvědom si jeho přítomnost, udělej místo jeho slovu a změní se ti pohled na tvůj život. Chtěl bych to říci také takto: Postavte svůj život pod Boží slovo. Tak nám to ukazuje církev: všichni, dokonce i pastýři církve, jsou podřízeni autoritě Božího slova. Nikoliv pod našimi vlastními zálibami, tendencemi a preferencemi, ale pod jediným Božím slovem, které nás formuje, obrací a žádá, abychom byli sjednoceni v jediné Kristově církvi. Bratři a sestry, můžeme si tedy položit otázku: Kde můj život nachází směr, odkud čerpá svou orientaci? Z mnoha slov, která slyším, z ideologií, nebo z Božího slova, které mě vede a očišťuje? A jaké aspekty ve mně vyžadují změnu a obrácení?
A konečně - třetí krok - Boží slovo, které je určeno všem a vyzývá k obrácení, tvoří zvěstovatele. Ježíš totiž prochází podél břehu Galilejského jezera a volá Šimona a Ondřeje, dva bratry, kteří byli rybáři. Svým slovem je zve, aby ho následovali, a říká jim, že z nich udělá "rybáře lidí" (Mt 4,19): už ne jen odborníky na lodě, sítě a ryby, ale odborníky na hledání ostatních. A stejně jako se při plavbě a rybolovu naučili opouštět břeh a své lidi, vrhat sítě na moři, stejně tak se stanou apoštoly schopnými plout na otevřeném moři světa, vydávat se vstříc svým bratřím a sestrám a hlásat radost evangelia. V tom spočívá dynamika Slova: vtahuje nás do "sítě" Otcovy lásky a činí z nás apoštoly, kteří cítí neodolatelnou touhu přibrat každého, koho potkají, na loď Království. A to není proselytismus, protože tím, co volá, je Boží slovo, ne naše slovo.
Proto i my dnes slyšme pozvání, abychom byli rybáři lidí: cítíme se být povoláni samotným Ježíšem, abychom hlásali jeho slovo, vydávali o něm svědectví v každodenních situacích, žili ho ve spravedlnosti a lásce, byli povoláni "ztělesnit ho" tím, že se dotkneme těla těch, kteří trpí. To je naše poslání: stát se hledači ztracených, utlačovaných a sklíčených, přinášet jim ne sebe, ale útěchu Slova, znepokojující hlásání Boha, který přetváří život, přinášet radost z vědomí, že On je Otec a obrací se ke každému, přinášet krásu ze slov: "Bratře, sestro, Bůh se ti přiblížil, naslouchej mu a v jeho Slově najdeš nádherný dar!".
Bratři a sestry, rád bych vás na závěr vyzval, abyste jednoduše poděkovali těm, kteří se usilovně snaží o to, aby se Boží slovo dostalo zpět do centra dění, aby bylo sdíleno a hlásáno. Děkuji těm, kteří ho studují a prohlubují jeho bohatství; děkuji pastoračním pracovníkům a všem křesťanům, kteří se podílejí na naslouchání a šíření slova, zvláště lektorům a katechetům: dnes některým z nich uděluji tuto službu. Děkuji těm, kteří zareagovali na má mnohá pozvání, aby si všude s sebou brali evangelium a každý den ho četli. A nakonec zvláštní poděkování jáhnům a kněžím: děkuji vám, drazí bratři, že jste nedopustili, aby svatý lid postrádal potravu Slova; děkuji vám, že jste se zavázali ho meditovat, žít a hlásat; děkuji vám za vaši službu a vaše oběti. Kéž je pro nás všechny sladká radost z hlásání Slova spásy útěchou a odměnou.
(1) Boží slovo v životě a poslání církve. Instrumentum laboris pro 12. řádné generální shromáždění biskupské synody, 2008, 10.
