Papež: Zasvěcený život se má při hlásání evangelia přizpůsobovat okolnostem doby
Tiziana Campisi – Vatican News
Základním pravidlem řeholního života je následování Krista, které navrhuje evangelium. Je nutno přijmout evangelium jako pravidlo života, abychom mohli spolu se svatým Pavlem říci: "Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.
Papež František tento předpoklad zopakoval ve své promluvě a požádal augustiniánské řeholníky, aby si z evangelia udělali své vademecum a neredukovali ho na ideologii, aby vždy zůstalo duchem a životem.
Evangelium nám neustále připomíná, abychom Krista postavili do středu svého života a poslání. To nás přivádí zpět k "první lásce". A milovat Krista znamená milovat církev, jeho tělo. Zasvěcený život se rodí v církvi, roste s církví a přináší plody jako církev. V církvi, jak nás učí svatý Augustin, objevujeme celého Krista.
Papež poukázal na lidskou touhu po Bohu, kterou hipponský biskup popisuje ve Vyznáních, a vysvětlil, že "Bůh nás stvořil pro sebe a naše srdce je neklidné, dokud v něm nespočine". Proto se řeholní kanovníci věnují především "neustálému a každodennímu hledání Pána". Především v komunitním životě, aby koinonia, tedy společenství a bratrský vztah, učinila "ze všech stavitele a tkalce bratrství".
Hledejte Pána v horlivé četbě Písma svatého, na jehož stránkách zaznívá Kristus a Církev. Hledejte Pána v liturgii, zejména v eucharistii, vrcholu křesťanského života, který znamená a uskutečňuje jednotu církve v harmonii lásky. Hledejte ho při studiu a běžné pastorační práci. Hledejte ho také v realitě naší doby, s vědomím, že nic lidského nám nemůže být cizí a že, osvobozeni od všeho světského, můžeme oživit svět kvasem Božího království.
Hledání Boha však "předpokládá niternou cestu poznání a lásky k Pánu, ve škole svatého Augustina", upozorňuje František, který cituje výzvu hipponského biskupa k nalezení sebe sama ve vlastním nitru - tedy "nevycházej ze sebe, ale neustále vstupuj do sebe, neboť pravda přebývá v nitru člověka". Jak papež vysvětlil, "světlo vnitřního Mistra nám osvětluje časné skutečnosti".
Papež také připomněl řeholním kanovníkům svatého Augustina význam jejich konfederace, kterou založil Jan XXIII. v roce 1959 a jejímž cílem je podporovat společenství mezi kongregacemi, které sdílejí stejné charisma. Zdůraznil cíle tohoto orgánu, mezi něž patří i vzájemná pomoc mezi kongregacemi, "pokud jde o duchovní rozměr, formaci mladých lidí, trvalou formaci a podporu kultury". A dodal, že prostřednictvím konfederace se lze vyhnout izolaci jednotlivých kongregací, která je nebezpečná.
Je třeba si dávat velký pozor, aby se člověk uchránil nemoci sebereference a cenil si společenství mezi jednotlivými kongregacemi. Buďte si dobře vědomi toho, že jste všichni na jedné lodi a že "nikdo nebuduje budoucnost izolovaně nebo na základě vlastních sil, ale tím, že se rozpozná v pravdě společenství, které je vždy otevřené setkání, dialogu, naslouchání a vzájemné pomoci". Praktikování spirituality setkání: to je nezbytné pro prožívání synodality v církvi.
Jak papež upřesnil, zasvěcený život se "musí přizpůsobovat okolnostem doby". Vyzval proto řeholní kanovníky sv. Augustina, aby se přizpůsobovali také různým místům a kulturám, v nichž jsou přítomni, a to "vždy ve světle evangelia a vlastního charismatu". Pamatovat na vlastní minulost je dobré, pokud je tato paměť plodná, jinak se "mění v muzejní exponát", potvrzuje František, "možná hodný obdivu, ale nikoli k napodobování". Paměť na vlastní historii, na vlastní kořeny, "deuteronomická paměť", jak ji nazývá papež, "nám naopak pomáhá žít přítomnost naplno a beze strachu, abychom se s obnovenou nadějí otevřeli budoucnosti". Nakonec papež vybídl řeholní kanovníky sv. Augustina, aby se znovu zabývali svým charismatem a "posilovali společenství života podle příkladu prvotní apoštolské komunity", která je "anticipací plného a definitivního sjednocení v Bohu".
