Mezi vírou a dialogem: papež upozorňuje na výzvy kladené katolickému školství
Delphine Allaire - Marseille, Francie
Vzdělávání je "nevyhnutelnou povinností", "naléhavou výzvou" a pro křesťana je to "způsob, jak se podílet na prorocké roli, kterou Ježíš zanechal své církvi". Těmito slovy se papež František obrátil na účastníky Světového kongresu o katolickém vzdělávání, který pořádá Mezinárodní katolický úřad pro vzdělávání (Oiec) a který se letos koná v Marseille od 1. do 3. prosince pod názvem "Katolická škola jako tělo naděje". Poselství přečetl arcibiskup kardinál Cristobal Romero Lopez, arcibiskup Rabatu.
"Když přistupujeme ke vzdělávání," píše se v textu, "nemůžeme myslet na něco čistě lidského, zaměřeného na programy, formaci, zdroje, prostory pro přijímání studentů", protože křesťanské povolání, vysvětluje František, nás žádá, abychom dali hlas "Slovu, které není naše, které nás přesahuje".
Prorocká složka školství
Podle papeže se tedy "logicky" výuka katolické školy neomezuje na konfesní otázky, ale její náplň je otevřena všem oborům vědění a každému, kdo o toto vzdělání stojí. "Stejně jako se činnost školy neomezuje na výuku předmětů, ale na celkovou lidskou formaci," vysvětluje dále František, "v katolické škole je stejně nepostradatelná ona prorocká složka, která dává člověku nejen schopnost získávat vědomosti, ale také poznávat sebe sama a rozpoznávat se jako bytost schopná milovat a být milována“.
Vyvarovat se proselytismu ve školách, spolupracovat s rodinou a společností
Nejde o "proselytismus" a už vůbec ne o "vyřazení těch, kteří nesmýšlejí jako my", objasňuje dále papež. Škola má být koncipována "jako životní lekce, do níž jsou integrovány různé prvky", a to v úzké spolupráci s dalšími subjekty, jako je rodina nebo společnost. Tímto způsobem, "v nepostřehnutelném, v žitém", se identitě školy podaří "zpřítomnit, vstoupit do dialogu a být slovem, které může být zároveň výzvou pro věřící lidi a budovat mosty dialogu s nevěřícími".
"Třídy nejsou monády ani izolovaná prostředí"
Papež proto katolické školství vyzývá, aby se inspirovalo způsobem, jakým Kristus učí a jakým žádá své učedníky, aby učili. První charakteristikou je, že jeho vyslání je zároveň "aktem lásky a poslušnosti" a učením, které vychází ze společenství. "Naše třídy nejsou monády, naše školy nejsou vodotěsné komory," upřesňuje papež a trvá na společenství se všeobecnou a místní církví ve "společném projektu, který nás přesahuje".
Převzetí odpovědnosti za sociální problémy
Druhou charakteristikou je ustavičný pohyb. Ježíš stále chodí a nabádá své učedníky, aby dělali totéž, a dokonce jim nařizuje, aby šli před ním, aby došli až na konec země, píše papež František. Katolická škola se tedy podle něj musí ve svých iniciativách zabývat sociálními problémy, a to jak na místní, tak na univerzální úrovni, musí se učit a v rámci tohoto učení otevírat mysl novým situacím a novým pojmům, jít společně a nikoho nevyřazovat, vytvářet místa setkávání a přizpůsobovat jazyk tak, aby byl schopen zaujmout i ty, kteří jsou vzdálenější. František samozřejmě uznává, že je nutné poskytnout studentům co nejlepší formaci, ale je podle něj také nezbytné "učinit z nich muže a ženy, kteří se nespokojí s hromaděním vědomostí", aby "jim tato nauka umožnila získat moudrost, o níž mluví svatý Benedikt, která jim umožní růst a přimět k růstu ostatní, kamkoli je Pán pošle". Stručně řečeno, vykonávejte řemeslnou práci, abyste dosáhli "vznešeného poznání Boha", doporučuje papež katolickým pedagogům.