EDITORIAL. Papež: Věřící odmítají rouhání války

ANDREA TORNIELLI, Bahrajn – Vatican News

Ačkoli jsme zde v Awali, v sídle bahrajnského krále, daleko od krvavého konfliktu, který vypukl v srdci křesťanské Evropy, papež František se opět vrátil k tomu, aby vyzval k ukončení války na Ukrajině. Ostrov v Perském zálivu je daleko od východní Evropy, ale blízko Jemenu, dalšího z "kousků" oné třetí světové války, o níž papež mluví stále častěji a s rostoucími obavami.

Především je tu jeden postřeh, který člověka zarazí: po dvou obrovských světových válkách, po studené válce, "která po desetiletí držela svět v napětí, uprostřed tolika katastrofálních konfliktů ve všech částech světa, uprostřed tónů obviňování, hrozeb a odsuzování, se stále nacházíme na pokraji křehké rovnováhy a nechceme se potopit". Na pokraji sil... Plastický obraz naprosté nejistoty, v níž se dnes nachází celé lidstvo tváří v tvář riziku jaderného konfliktu s nedozírnými následky.

František zdůrazňuje kontrast, který je skutečným paradoxem: na jedné straně je většina světové populace postižená hladem, nespravedlností, ekologickými krizemi a pandemiemi. Na druhé straně stojí hrstka "několika mocných", kteří si zahrávají s ohněm, soustřeďují se na boj za vlastní zájmy a exhumují překonané praktiky, " překreslují zóny vlivu a vytvářejí proti sobě stojící bloky". Zdá se, že desetiletí dialogu a otevřenosti, desetiletí kroků k budování mezinárodních vztahů, které se již neřídí pouze právem nejsilnějšího a starými vojenskými aliancemi, nyní tají a mizí jako sníh na slunci.

Papež popisuje dění jako "dramaticky dětinský scénář". Místo toho, aby mysleli na budoucnost lidstva, jsou tu ti, kteří si "hrají s ohněm, s raketami a bombami, se zbraněmi, které způsobují pláč a smrt". Pláč a smrt jsou smutnými důsledky toho, když se místo dialogu a vzájemného porozumění zdůrazňují protiklady a vytrvale se prosazují "vlastní despotické, imperialistické, nacionalistické a populistické modely a vize". Ekonomická a ideologická kolonizace nebo nostalgie po imperialistické velikosti podkopávají mír, bezpečnost nás všech a budoucnost světa. Výzva, kterou papež opakuje z Bahrajnu, není lhostejná. Je to výzva naslouchat "volání obyčejných lidí a hlasu chudých", přestat "manichejsky rozlišovat, kdo je dobrý a kdo špatný", a naopak se snažit "vzájemně se pochopit a spolupracovat pro dobro všech".

Ve světě, který se stal "globální vesnicí", ale neosvojil si "ducha vesnice", jehož charakteristickým rysem je bratrství, mají náboženství za úkol ukazovat cestu k míru. "Věřící," zvolal římský biskup před svými křesťanskými bratry a sestrami jiných vyznání a představiteli muslimů a dalších náboženství, "je ten, kdo důrazně říká 'ne' 'rouhání se válkou a používání násilí" a také se staví proti "závodům ve zbrojení, válečnému obchodu, trhu se smrtí".