Papež: Je ostudné zapomínat na války v mimoevropských zemích
Jana Gruberová – Vatican News
Jak v úvodu audience poznamenal otec Mario Ghezzi, ředitel milánského Misijního centra, dějiny tohoto časopisu se začaly psát roku 1872, když Lombardskému semináři pro zahraniční misie bylo pouhých dvaadvacet let. Zhruba o půlstoletí později (1926) vznikl z podnětu Pia IX. Papežský institut pro zahraniční misie, a to sloučením zmíněného semináře spolu s obdobnou římskou institucí. Skupina prvních misionářů ihned pocítila potřebu vyprávět o svých setkáních se vzdálenými národy a přinášet jejich příběhy do evropských domácností, pokračoval italský kněz a dodal, že tatáž touha podněcuje dnešní misionáře a žurnalisty, kteří propůjčují hlas zapomenutým periferiím a lidem, jimž se nedostává prostoru v nových komunikačních digitálních sítích. Otec Ghezzi podotkl, že se změnou světa a církve se podstatně změnily také misie, které dnes z větší části vykonávají laici. Právě laičtí zaměstnanci tvoří současnou duši italského misijního časopisu i tiskové agentury Asia News.
Papež František vyzdvihl ve své promluvě, že rovněž po půldruhém století od jeho vzniku „zaujme aktuálnost, modernita a obzory“ misijního časopisu, který od samého počátku podporoval „vycházející církev“, což mu zajistilo neustálé mládí. Nejedná se nicméně o nejstarší misijní list – jeho vzorem se stal „Les Missions Catholiques“, které Dílo Propaganda Fidae (dnes Papežské misijní dílo šíření víry) začalo o čtyři roky dříve publikovat v Lyonu.
„Je třeba zdůraznit, že tento časopis vznikl jako odpověď na potřebu Božího lidu: mnozí chtěli číst příběhy misionářů, hrdinů!, cítit s nimi i jejich dílem spřízněnost a provázet je modlitbou. Lidé také chtěli poznat země a kultury jinak, než jak bylo běžné v oné době proniknuté koloniální mentalitou, tedy s křesťanským pohledem, s úctou a pozorností k semenům pravdy a dobra rozesetým po celém světě“.
Reportáže a přímá svědectví jsou i dnes nejcharakterističtějším rysem tohoto časopisu, a to díky příběhům z míst či situací, o nichž mluví jen málokdo, tedy z geografických a existenciálních periferií, které ve světě, kde komunikace zdánlivě zkrátila vzdálenosti, zůstávají stále odsunuty na okraj. Jakkoli se vzdálenosti umenšily, „ideologické celnice se znásobily“, poznamenal papež František. Proto je dosud důležité zpřístupňovat krásu a bohatství rozdílů, ale také hovořit o četných nespravedlnostech společností, které jsou sice stále propojenější, ale zároveň poznamenané velkými nerovnostmi.
„Být hlasem lidí bez hlasu (…), sdělit světu, že se stavíme na stranu těch, kteří nemají právo mluvit nebo jim není nasloucháno, těch nejchudších, utlačovaných menšin, obětí zapomenutých válek. Na tyto zapomenuté války bych rád položil důraz. Dnes se všichni obáváme války zde v Evropě a u jejích dveří, ale už léta probíhají jiné války: více než deset v Sýrii, vzpomeňte na Jemen, Myanmar, Afriku. Je ostudné, když na tyto války zapomínáme. A naopak je třeba pamatovat na ty, kteří tiše a vytrvale pracují zdola na budování jiného světa a razí cestu solidarity a smíření v kontextech poznamenaných krizí nebo násilím“.
Misijní časopisy však rovněž mají křesťanským společenstvím připomínat, že pokud se budou ohlížet jen na sebe a ztratí odvahu vycházet ven a přinášet Ježíšovo slovo všem, nakonec sama vyhasnou, pokračoval Svatý otec. Evangelium se při setkání s různými národy a kulturami totiž každý den vrací ve své novosti a svěžesti.
„Navazujte dialog a přátelství také s těmi, kdo vyznávají jiná náboženství, a uznávejte je jako děti jediného Otce. Protože skutečnost je nejlépe vidět z periferie. V místech, která jsou dodnes považována za "periferie", misionáři často zjistili, že Duch svatý tam dorazil dříve než oni. Stejně jako Ježíšovi učedníci, kteří byli po dvou vysláni kázat mezi chudé a maličké, se také včerejší a dnešní misionáři často setkávají s radostí a novým životem, který je evangelium schopno vyvolat. A takový zážitek si nelze nechat pro sebe. V tomto smyslu je stále důležitější dát hlas mladým a rostoucím církvím, které dnes vyjadřují novou a slibnou dynamiku, poddajnou Duchu“.
Dejte i nadále zaznívat hlasu naděje, kterou setkání s Kristem zasévá do života lidí a národů, a řekněte všem, že lepší svět je možný, když se při Ježíšově následování naučíme podat ruku každému bratru a sestře, loučil se papež František, přičemž ujistil o své stálé modlitbě za misie a požádal o modlitbu za svou náročnou misi.
