František: Biskup je člověk s evangeliem uvnitř a pohledem upřeným na zavržené
PAPEŽ FRANTIŠEK
Jsem rád, že mohu představit krásnou knihu Pastori dentro. Chiesa, società, persona (Pastýři uvnitř. Církev, společnost, osoba) od kardinála Angela Bagnasca, která shromažďuje promluvy z jeho druhého mandátu v předsednictví Italské biskupské konference a s přesností se zaměřuje na některá témata, jako je výchova, rodina, velká chudoba a politika, s úmyslem přivést je zpět k jejich původnímu principu, tedy k Ježíšovu evangeliu. Tváří v tvář probíhající antropologické mutaci, která se netýká jen evropského kontextu, ale obecněji celého světa, je a zůstává výchova ve víře cestou ke znovuobjevení přesného pojetí osoby, vycházejícího z Kristova tajemství.
Přehled těchto stránek není jen poctou historii, ale naopak je pomůckou k opětovnému čtení v současnosti, kdy se mnohé problémy připomínají dramaticky živě. To vše pod dohledem toho, kdo je Pastýřem. Pastýřem je vskutku ten, kdo musí především sloužit svým bratřím a sestrám v Pánu s vědomím, že jeho život mu nepatří, protože je darován Bohu, milujícímu, štědrému a milosrdnému Otci. Pastýř musí projevovat božské milosrdenství, aby pravda zazářila jako dobro všech: pravda totiž osvobozuje a milosrdenství uzdravuje.
Pastýř musí hlásat Boží slovo a vtělovat ho do života církve i jednotlivce. Cesta k přijetí evangelia za vlastní vede k radosti srdce, k radosti z prohlubování tajemství Boha jako velkého "ano" životu. V tomto hlásání a na cestě, která následuje, spočívá skutečná radost pastýřů, kteří – jak jsem již uvedl na jiném místě – nesou "vůni ovcí": pastýři, kteří žijí uprostřed svého stáda a jsou rybáři lidí. Jedním slovem, Pastýři uvnitř, jak šťastně napovídá název tohoto svazku: to znamená v životě lidí, komunit, země, v pohledu těch, kteří jsou zranění a vyloučení, těch, kteří nepřestávají vidět budoucnost, kterou je třeba žít s druhými a pro druhé. Jinými slovy: uvnitř lidu, uvnitř církve!
Kardinál Bagnasco dokázal ukázat – a na těchto stránkách je to dobře čitelné – že církev je živý, dýchající organismus, a ne byrokratická organizace, na kterou by ji někdy někteří rádi redukovali. Jistě, žijeme v neklidné době, ale také v době radosti, která nikdy neselže, protože pramení z evangelia. Pastýři, kteří jsou "postaveni jako pastýři Boží církve" (Sk 20,28), se podílejí na poslání Dobrého pastýře. Ale jak žít tuto službu? Zdá se mi, že tyto stránky pomáhají odpovědět na tuto otázku a že říkají všem pastýřům: ve vašich očích nikdo ať nezůstane neviditelný nebo okrajový. Vycházejte vstříc každému člověku se zájmem a soucitem milosrdného otce, se silným a velkorysým duchem. Buďte připraveni vnímat dobro i zlo druhých jako své vlastní, schopni nabídnout stejný život s vděčností a něhou. Ať je to vaše povolání, protože, jak píše svatá Terezie od Dítěte Ježíše, "pouze láska nutí členy církve jednat: kdyby láska vyhasla, apoštolové by už nehlásali evangelium, mučedníci by odmítali prolévat svou krev...".
Četbu tohoto svazku však doporučuji nejen biskupům a jejich spolupracovníkům, ale také laikům křesťanských společenství a těm, kteří se cítí být "vzdáleni", aby objevili inspirace, které mohou podnítit myšlení a pomoci nám žít naši dobu. V tomto světle děkuji kardinálovi Angelu Bagnascovi za jeho pokornou a sdílnou službu, která se neobešla bez osobních obětí v době, kdy nebylo snadné přijmout změnu. Děkuji mu za laskavá a silná slova, která pronesl během svého působení ve funkci prezidenta. Děkuji mu také za jeho věrnost a houževnatou blízkost, s níž kráčí po mém boku a hledí vpřed, aby sloužil italské církvi a zemi.
