Papež: Jedním z největších nebezpečí je zapomenout na mučednictví Ukrajiny
Jana Gruberová – Vatican News
Původ řeckokatolického mnišského řádu sv. Basila Velikého (baziliánů sv. Josafata) je třeba hledat už ve čtvrtém století v klášteře založeném tímto světcem, kongregaci Řeholních kleriků Matky Boží založil sv. Jan Leonardi roku 1574 a zhruba o půl století později (1625) vytvořil sv. Vincenc z Pauly své třetí charitativní dílo: „Congregatio Missionis“, jehož členové se podle pařížského kostela sv. Lazara nazývají lazaristé.
Jak papež poznamenal v úvodu, prožití generální kapituly po dlouhé pandemické odmlce je jistě momentem sblížení po období nuceného odstupu a nemělo by se považovat za samozřejmost, že se řeholníci mohou setkat, podívat jeden druhému do očí a především se společně modlit, naslouchat Slovu a sdílet eucharistii.
„Znovu tedy vychutnávejme to, čemu jsme možná příliš uvykli, a uvědomme si, co řekl Pán Ježíš, když se loučil se svými učedníky: »Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce« (srov. J 15,5). Členové kapituly zažívají tuto zkušenost na vlastní kůži, ale duchovně se pak přenáší na všechny bratry a na celou řeholní rodinu“.
Kapitula je zejména časem pro komunitní rozlišování, a to s pomocí Ducha svatého, pokračoval papež. „Pokud v kapitule není Duch, můžete se vrátit domů!“, poznamenal, protože jednou z nejkrásnějších a nejsilnějších „církevních“ zkušeností je společné naslouchání Duchu. František poté poukázal na kritérium, které považuje při tomto rozlišování za zásadní: kritérium evangelizace.
„Jako řeholníci jste povoláni k evangelizaci nejen na osobní úrovni, jako každý pokřtěný, ale také ve formě společenství, bratrským životem. To je způsob, jak ukázat, že patříte Kristu (...). Víme však dobře, a to i z vlastní zkušenosti, jak je to náročné: je to velká výzva běžného života, pro mentalitu světa nepochopitelná, ale právě proto je znamením Božího nebeského království. Vyžaduje každodenní postoj obrácení, vyžaduje ochotu klást si otázky, bdělost nad rigiditou i nadměrnou tolerantností z pouhé pohodlnosti. Především vyžaduje pokoru a prostotu srdce, o které nesmíme nikdy přestat prosit Boha (...). V tavicím tyglíku vztahů se tříbí naše srdce a s nasazením každého z nás může vzniknout krásné svědectví o bratrství, které není kýčovitou, sladkobolnou vnějškovou shodou, ani stejnorodostí, zploštělou podle osobnosti představeného či jiného vůdce, nýbrž svobodným bratrstvím, které si libuje v rozmanitosti a hledá stále evangelijnější soulad“.
Papež poté varoval před pomlouváním v řeholních společenstvích a obrátil se k ukrajinským baziliánům, kteří prožívají „mučednictví své vlasti“, aby je ujistil o blízkosti a doprovodu celé církve.
„Často si myslím, že jedním z největších nynějších nebezpečí je zapomenout na drama Ukrajiny. Člověk si na to zvykne a pak už to není tak důležité... V jednom z posledních dnů jsem si všiml v novinách, že zpráva o válce byla až na deváté straně! Není to téma, které by nás zajímalo, je příliš ošklivé. Proto vám chceme vyjádřit blízkost a vzhlížíme k vám, protože právě teď prožíváte mučednictví. Přeji vám, aby se nad vámi Pán slitoval a byl vám nablízku svým pokojem a darem svého pokoje“.
Na závěr se papež zmínil o zneužívání nezletilých nebo nesvéprávných osob v řeholních společenstvích a opětovně zdůraznil nulovou toleranci v těchto případech. Vyzval k tomu, aby se takovéto situace neřešily přestupem do jiné komunity, ale řádným udáním, byť za doprovázení pachatele jako nemocného a hřešícího člověka.
