Papež o chamtivosti
PAPEŽ FRANTIŠEK
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
V evangeliu dnešní liturgie se jeden muž obrací na Ježíše s touto prosbou: "Mistře, řekni mému bratrovi, aby se se mnou podělil o dědictví" (Lk 12,13). Je to velmi častá situace, podobné problémy jsou stále na denním pořádku: kolik sourozenců, kolik členů jedné rodiny se bohužel hádá a třeba spolu už ani nemluví kvůli dědictví!
Ježíš v odpovědi tomuto muži nezabíhá do podrobností, ale jde ke kořenu rozdělení způsobeného vlastnictvím věcí a jasně říká: "Chraňte se veškeré chamtivosti" (v. 15). Co je to chamtivost? Je to bezuzdná chtivost po majetku, touha vždy zbohatnout. Je to nemoc, která lidi ničí, protože touha po majetku je návyková. Zvláště ti, kteří mají hodně, nejsou nikdy spokojeni: vždy chtějí víc, a to jen pro sebe. Tímto způsobem však již člověk není svobodný: je připoután, je otrokem toho, co mu paradoxně mělo sloužit k tomu, aby žil svobodně a klidně. Místo aby člověk peníze využíval, stává se jejich služebníkem. Chamtivost je však nebezpečná i pro společnost: kvůli ní jsme dnes dospěli k dalším paradoxům, k nespravedlnosti jako nikdy v dějinách, kdy málo lidí má hodně a mnozí mají málo nebo nic. Vzpomeňme si také na války a konflikty: téměř vždy se jedná o touhu po zdrojích a bohatství. Kolik zájmů stojí za válkou! Jedním z nich je jistě obchod se zbraněmi. Tento obchod je skandál, se kterým se nesmíme a nemůžeme smířit.
Ježíš nás dnes učí, že v centru všeho dění není jen několik mocných lidí nebo určité ekonomické systémy: v centru je chamtivost, která je v srdci každého z nás. Ptejme se tedy sami sebe: jak je to s mým odpoutáním od majetku, od bohatství? Stěžuji si na to, co mi chybí, nebo jsem spokojený s tím, co mám? Jsem v pokušení ve jménu peněz a příležitostí obětovat vztahy a krátit čas pro druhé? A znovu, jsem v pokušení obětovat zákonnost a poctivost na oltář chamtivosti? Řekl jsem "oltář", oltář chamtivosti, ale proč jsem řekl oltář? Protože hmotné statky, peníze, bohatství se mohou stát kultem, modloslužbou. Proto nás Ježíš varuje silnými slovy. Říká, že nemůžete sloužit dvěma pánům, a - pozor - neříká Bohu a ďáblu, ne, nebo dobru a zlu, ale Bohu a bohatství (srov. Lk 16,13). Člověk čeká, že řekne, že nelze sloužit dvěma pánům, Bohu a ďáblu, ne: Bohu a bohatství. Posloužit si bohatstvím ano, sloužit bohatství ne: je to modlářství, je to urážka Boha.
Můžeme si tedy myslet, že člověk nemůže toužit být bohatý? Jistěže může, je správné po tom toužit, je dobré zbohatnout, ale zbohatnout podle Boha! Bůh je nejbohatší ze všech: je bohatý soucitem, milosrdenstvím. Jeho bohatství nikoho neochuzuje, nevytváří hádky a rozpory. Je to bohatství, které rádo dává, rozdává, sdílí. Bratři a sestry, hromadění hmotných statků nestačí k dobrému životu, protože - jak znovu říká Ježíš - život nezávisí na tom, co člověk má (srov. Lk 12,15). Záleží naopak na dobrých vztazích: s Bohem, s druhými lidmi a také s těmi, kteří mají méně. Ptáme se tedy sami sebe: jak se chci obohatit? Chci se obohacovat podle Boha, nebo podle své chamtivosti? A když se vrátíme k tématu dědictví, jaké dědictví chci zanechat? Peníze v bance, hmotné věci, nebo šťastné lidi kolem mne, dobré skutky, na které se nezapomíná, lidi, kterým jsem pomohl růst a dospět?
Kéž nám Panna Maria pomůže pochopit, co jsou pravé statky života, které zůstávají navždy.
Přeložil Petr Vacík
