Papež: Eucharistií nás Ježíš sytí potřebnými věcmi a smyslem života
PAPEŽ FRANTIŠEK
Drazí bratři a sestry, dobrý den a hezkou neděli!
V Itálii i v jiných zemích dnes slavíme slavnost Nejsvětějšího Těla a Krve Páně. Eucharistie, ustanovená při Poslední večeři, byla jakoby cílovým bodem cesty, kterou Ježíš předznamenal určitými znameními, zejména rozmnožením chlebů, o němž vypráví evangelium dnešní liturgie (srov. Lk 9,11b-17). Ježíš se stará o velký zástup, který za ním přišel, aby slyšel jeho slovo a byl vysvobozen od různých zlých věcí. Požehnal pět chlebů a dvě ryby, rozlámal je, učedníci rozdělili a "všichni se najedli" (Lk 9,17), říká evangelium. V eucharistii může každý zakusit tuto láskyplnou a konkrétní péči Pána. Kdo s vírou přijímá Tělo a Krev Kristovu, nejen jí, ale je nasycen. Jíst a být nasycen: to jsou dvě základní potřeby, které jsou uspokojeny v eucharistii.
Jíst. "Všichni jedli", píše svatý Lukáš. V podvečer učedníci radí Ježíšovi, aby propustil zástup a oni mohli jít hledat jídlo. Ale Mistr chce zajistit i toto: těm, kdo mu naslouchají, chce dát i jídlo. Zázrak chlebů a ryb se však neodehrává velkolepě, ale téměř zdrženlivě jako na svatební hostině v Káně: chlebů přibývá, jak jdou z ruky do ruky. Při jídle si zástup uvědomí, že Ježíš se o všechno postará. To je Pán přítomný v eucharistii: volá nás, abychom se stali občany nebe, ale zároveň bere ohled na cestu, kterou musíme vykonat zde na zemi. Když mám v brašně málo chleba, on to ví a stará se.
Někdy hrozí, že se eucharistie omezí na nejasnou, vzdálenou dimenzi, možná zářivou a provoněnou kadidlem, ale vzdálenou od problémů každodenního života. Ve skutečnosti si Pán bere k srdci všechny naše potřeby, počínaje těmi nejzákladnějšími. A chce dát příklad učedníkům, když říká: "Vy sami jim dejte najíst" (v. 13), těm lidem, kteří ho během dne poslouchali. Naše eucharistická adorace nachází své potvrzení, když se staráme o své bližní, jako to dělá Ježíš: kolem nás je hlad po jídle, ale také po společnosti, je hlad po útěše, po přátelství, po dobré náladě, je hlad po pozornosti, je hlad po evangelizaci. To nacházíme v eucharistickém chlebu: Kristovu pozornost k našim potřebám a výzvu, abychom totéž dělali i pro lidi kolem nás. Musíme jíst a dávat najíst.
Kromě jídla však nesmí chybět pocit nasycení. Zástup byl nasycen hojností jídla a také radostí a úžasem z toho, že ho dostal od Ježíše! Jistě potřebujeme jíst, ale potřebujeme být také nasyceni, to znamená vědět, že se nám dostává potravy z lásky. V Kristově Těle a Krvi nacházíme jeho přítomnost, jeho život darovaný za každého z nás. Nedává nám jen pomoc, abychom mohli jít dál, ale dává nám sám sebe: stává se naším společníkem na cestách, vstupuje do našich záležitostí, navštěvuje naše osamocení, obnovuje smysl a entusiasmus. To nás sytí, když Pán dává smysl našemu životu, našim nejasnostem, našim pochybnostem, ale On vidí smysl a tento smysl, který nám Pán dává, nás sytí, dává nám to "víc", které všichni hledáme: totiž přítomnost Pána! V jeho přítomnosti se totiž náš život mění: bez něj by byl opravdu šedivý. Když se klaníme Kristovu Tělu a Krvi, prosme ho srdcem: "Pane, dej mi chléb vezdejší, abych mohl přežít, Pane, nasyť mě svou přítomností!".
Kéž nás Panna Maria naučí klanět se živému Ježíši v eucharistii a sdílet ho s bratry a sestrami.
Přeložil Petr Vacík
