František: Díky Duchu je víra vždy mladá, nikdy není muzejním předmětem
PAPEŽ FRANTIŠEK
Drazí bratři a sestry, dobrý den, šťastnou neděli!
A dnes také je šťastný svátek, protože dnes slavíme slavnost Seslání Ducha svatého. Slavíme vylití Ducha svatého na apoštoly, ke kterému došlo padesát dní po Velikonocích. Ježíš to několikrát slíbil. V dnešní liturgii evangelium zaznamenává jeden z těchto příslibů, když Ježíš řekl učedníkům: "Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám, co jsem vám řekl" (J 14,26). To je to, co Duch dělá: učí nás a připomíná nám, co Kristus řekl. Zamysleme se nad těmito dvěma činnostmi, nad učením a připomínáním, protože tak přináší Ježíšovo evangelium do našich srdcí.
Především Duch svatý učí. Tímto způsobem nám pomáhá překonat překážku, která se objevuje ve zkušenosti víry: překážku vzdálenosti. Pomáhá nám překonat překážku vzdálenosti ve zkušenosti víry. Ve skutečnosti může vzniknout pochybnost, že mezi evangeliem a každodenním životem je velká vzdálenost: Ježíš žil před dvěma tisíci lety, byly jiné časy, jiné situace, a proto se evangelium zdá zastaralé, zdá se, že nestačí promlouvat k naší současnosti s jejími potřebami a problémy. Nabízí se také otázka: Co může evangelium říci v době internetu a v době globalizace? Jak může jeho slovo zapůsobit?
Můžeme říci, že Duch svatý je specialistou na překonávání vzdáleností, ví, jak je překonávat, učí nás, jak je překonávat. Je to on, kdo spojuje Ježíšovo učení s každou dobou a každým člověkem. S ním nejsou Kristova slova vzpomínkou, ne: Kristova slova se mocí Ducha svatého stávají živými dnes! Ano, Duch je pro nás oživuje: skrze Písmo svaté k nám promlouvá a orientuje nás v přítomnosti. Duch svatý se nebojí plynutí staletí, ale naopak činí věřící pozornými vůči problémům a událostem jejich doby. Když Duch svatý učí, aktualizuje: udržuje víru stále mladou. Riskujeme, že z víry uděláme muzejní záležitost: to je riziko! Na druhé straně ji zpřítomňuje, přizpůsobuje ji dnešní době: to je jeho práce. Protože Duch svatý se neváže na pomíjivé epochy nebo módy, ale přináší do současnosti aktuálnost vzkříšeného a živého Ježíše.
A jak to Duch dělá? Tím, že nám dává příležitost si vzpomenout. Zde je druhé sloveso, připomínat. Co znamená připomínat si? Znovu si vzpomenout znamená přivést zpět k srdci, znovu si vzpomenout: Duch nám vrací evangelium do srdce. Stalo se to jako u apoštolů: mnohokrát Ježíše slyšeli, ale málo mu rozuměli. Totéž se děje i nám. Od Letnic si však s Duchem svatým apoštolové znovu vzpomínají a chápou. Přijímají jeho slova, která jsou určena právě jim, a přechází od vnějšího poznání, od vzpomínek, k živému vztahu, k přesvědčenému, radostnému vztahu s Pánem. Je to Duch, kdo to dělá, kdo nás posouvá od "z doslechu" k osobnímu poznání Ježíše, kdo vstupuje do našich srdcí. Takto Duch mění naše životy: Ježíšovy myšlenky se stávají našimi myšlenkami. A to tím, že nám znovu připomíná jeho slova, že nám dnes přináší Ježíšova slova.
Bratři a sestry, bez Ducha, který nám připomíná Ježíše, se víra stává zapomnětlivou. Víra se tak často stává vzpomínkou bez paměti: místo toho je paměť živá a živou paměť přináší Duch. A my - zkusme si položit otázku - jsme zapomnětliví křesťané? Možná stačí nějaké neštěstí, únava, krize, abychom zapomněli na Ježíšovu lásku a propadli pochybnostem a svému strachu? Běda! Dávejme si pozor, abychom se nestali zapomnětlivými křesťany. Lékem je vzývání Ducha svatého. Dělejme to často, zvláště v důležitých chvílích, před těžkými rozhodnutími a v situacích, které nejsou snadné. Vezměme do ruky evangelium a vzývejme Ducha. Můžeme říci: "Přijď, Duchu svatý, připomeň mi Ježíše, osviť mé srdce". Je to krásná modlitba: "Přijď, Duchu svatý, připomeň mi Ježíše, osviť mé srdce". Pak otevřeme evangelium a pomalu si přečteme malý úryvek. A Duch svatý ji promluví do našich životů.
Kéž Panna Maria, plná Ducha svatého, v nás roznítí touhu modlit se k Němu a přijímat Boží slovo.
Přeložil Petr Vacík
