Hledejte

Hledejte

Hledejte

csčeština
PAPEŽ

Papež na Nanebevstoupení Páně: Přinášejme Bohu utrpení světa

Milujte bez zájmu a modlete se za naděje a utrpení lidstva. Toto je poučení, které František při nedělní bohoslužbě Regina coeli zdůraznil z dnešního evangelia, když se zastavil u úkonů, které Ježíš dělá před vystoupením na nebesa, když oznamuje učedníkům dar Ducha svatého a jako kněz jim žehná.

Papež František

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Dnes v Itálii a v mnoha dalších zemích slavíme Nanebevstoupení Páně, tedy jeho návrat k Otci. Evangelium podle Lukáše vypráví v liturgii o posledním zjevení vzkříšeného Pána učedníkům (srov. 24,46-53). Ježíšův pozemský život vrcholí právě nanebevstoupením, které také vyznáváme ve Vyznání víry: "Vystoupil na nebesa, sedí po pravici Otce". Co tato událost znamená? Jak tomu máme rozumět? Abychom na tuto otázku odpověděli, zastavme se u dvou činů, které Ježíš vykoná před svým nanebevstoupením: nejprve oznámí dar Ducha a poté požehná učedníkům. Oznamuje dar Ducha a žehná.

Nejprve Ježíš říká svým přátelům: "Sesílám na vás, co slíbil můj Otec" (v. 49). Mluví o Duchu svatém, o Utěšiteli, o tom, který je bude doprovázet, vést, podporovat v jejich poslání a bránit je v duchovních bitvách. Tak pochopíme něco důležitého: Ježíš učedníky neopouští.

Vystupuje do nebe, ale nenechává nás samotné. Naopak, právě tím, že vystupuje k Otci, zajišťuje vylití Ducha svatého, svého Ducha. Při jiné příležitosti řekl: "Prospěje vám, abych odešel, neboť neodejdu-li, nepřijde k vám Paraklet" (J 16,7), tedy Duch svatý. Ježíšova láska k nám se projevuje i v tomto: jeho přítomnost nechce omezovat naši svobodu. Naopak, dává nám prostor, protože pravá láska vždy vytváří blízkost, která nedrtí, není majetnická, je blízká, ale není majetnická; naopak, pravá láska z nás dělá protagonisty. A tak Kristus ujišťuje: "Odcházím k Otci a budete oděni mocí z výsosti; pošlu vám svého Ducha a jeho mocí budete pokračovat v mém díle ve světě" (srov. Lk 24,49). Proto se Ježíš svým vystoupením na nebesa místo toho, aby zůstal svým tělem nablízku několika málo lidem, stává se svým Duchem blízkým všem. Duch svatý v nás zpřítomňuje Ježíše, aby nás učinil jeho svědky ve světě, a to i přes bariéry času a prostoru.

Hned poté - to je druhý úkon - Kristus zvedá ruce a žehná apoštolům (srov. v. 50). Je to kněžské gesto. Bůh od dob Árona svěřoval kněžím úkol žehnat lidu (srov. Nm 6,26). Evangelium nám chce říci, že Ježíš je veleknězem našeho života. Ježíš vystupuje k Otci, aby se za nás přimlouval, aby mu předložil naše lidství. Před Otcovým zrakem tak jsou a vždy budou spolu s Ježíšovým lidstvím naše životy, naše naděje, naše zranění. Kristus nám tedy při svém "odchodu" do nebe "připravuje cestu", jde nám připravit místo a od této chvíle se za nás přimlouvá, aby nás Otec stále doprovázel a žehnal nám.

 

Bratři a sestry, přemýšlejme dnes o daru Ducha, který jsme dostali od Ježíše, abychom byli svědky evangelia. Ptejme se sami sebe, zda jimi skutečně jsme, a také zda jsme schopni milovat druhé, nechat jim volnost a uvolnit jim místo. A pak: umíme se stát přímluvci za druhé, to znamená, umíme se za ně modlit a žehnat jejich životu? Nebo sloužíme druhým ve vlastním zájmu? Učme se tomu: přímluvná modlitba, přímluva za naděje a utrpení světa, přímluva za mír. A žehnejme svým pohledem a slovy těm, které denně potkáváme!

 

Přeložil Petr Vacík 

 

29. května 2022, 15:16

Antifona Regina coeli je jednou ze čtyř mariánských antifon (vedle Alma Redemptoris Mater, Ave Regina Coelorum a Salve Regina).

Roku 1742 papež Benedikt XIV. stanovil, aby byla ve velikonoční době recitována namísto modlitby Anděl Páně (Angelus) ve stoje na znamení vítězství nad smrtí, to znamená od neděle Zmrtvýchvstání až do Seslání Ducha svatého.

Recituje se stejně jako Angelus třikrát denně: ráno, v poledne a večer, čímž se den zasvěcuje Bohu a Marii.

Tato antifona vznikla podle zbožného podání mezi 6. a 10. Stoletím, zatímco její rozšíření je dokumentováno v první polovině 13. století, kdy je zařazena do františkánského breviáře. Skládá se ze čtyř krátkých veršů, z nichž každý končí zvoláním Aleluja. Je to modlitba, kterou se věřící obracejí k Marii, Královně nebes, aby se spolu s ní radovali z Kristova vzkříšení.

Papež František, 6. dubna 2015, na Velikonoční pondělí, v promluvě před recitací modlitby Regina Coeli hovořil o tom, jak má být k recitaci této modlitby disponováno srdce:

„V této modlitbě zní aleluja jako refrén a obracíme se k Marii prosbou o radost, protože Ten, kterého nosila ve svém lůně, vstal z mrtvých, jak slíbil, a svěřujeme se do Její přímluvy. Naše radost je vskutku odrazem Mariiny radosti, protože Ona s vírou opatrovala a uchovává události spojené s Ježíšem. Recitujme tedy tuto modlitbu s pohnutím dětí, které jsou šťastny, protože je šťastná jejich Matka.”

Předchozí promluvy před modlitbou Angelus / Regina Coeli

Čtěte více >

Modlete se s papežem

Regina Coeli

Regina coeli, laetare, alleluia.
Quia quem meruisti portare, alleluia.
Resurrexit, sicut dixit, alleluia.
Ora pro nobis Deum, alleluia.

V. Gaude et laetare, Virgo Maria, alleluia.
R. Quia surrexit Dominus vere, alleluia.

Oremus:

Deus, qui per resurrectionem Filii tui Domini nostri Iesu Christi mundum laetificare dignatus es, praesta, quaesumus, ut per eius Genetricem Virginem Mariam perpetuae capiamus gaudia vitae.
Per eundem Christum Dominum nostrum. Amen.

Raduj se, Královno nebeská

Raduj se, Královno nebeská, aleluja,

protože splnil Pán slova svá, aleluja:

z mrtvých vstal, Matko, Ježíš tvůj, aleluja:

u něho za nás oroduj, aleluja.

V: Raduj se a vesel, Panno Maria, aleluja,

R: neboť Pán vpravdě z mrtvých vstal, aleluja.

Modleme se: Bože, vzkříšením svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jsi naplnil svět radostí; na přímluvu jeho Rodičky, Panny Marie, dej, ať dosáhneme radostí života věčného. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.