„V dialogu se světem“ – papež odpovídá na sto dotazů chudých lidí
Alessandro Di Bussolo – Vatican News
Kniha, přeložená rovněž do italštiny a španělštiny, přináší stovku otázek, které shrnují tisíce dotazů, jež francouzské sdružení obdrželo od chudých lidí z celého světa: o papežův názor se zajímaly děti z brazilských favelas i ženy z indických nížin, mladí lidé z íránské pouště i američtí bezdomovci, asijské prostitutky i madagaskarské rodiny. Čtyři skupiny bezdomovců, s nimiž členové asociace Lazare sdílejí společné bydlení, ale hlavně osobní vztahy, papež hostil v Domě svaté Marty během celého trvání rozhovoru. Ze setkání vzešla kniha nazvaná „V dialogu se světem. Papež odpovídá“ (Des pauvres au pape Du pape au monde), která kromě francouzského originálu již vyšla v italské a španělské edici.
Bezdomovci v Domě svaté Marty
Christian, Richard, Philippe, Manoli, Diana, Jesús, Charlotte, Orelio a Alain se stali mluvčími lidí v tísni z osmdesáti zemí světa, kteří se na papeže obrátili se svými dotazy prostřednictvím sdružení Lazare a další dvacítky asociací a neziskových organizací (kupř. Fidesco nebo Enfants du Mékong). Tato delegace, doprovázená tajemníkem a ředitelem sdružení Lazare (Pierrem Durieuxem a Loïcem Luisettem), shromáždila odpovědi papeže Františka, který se nevyhnul žádné otázce.
Papež se nevyhnul žádné otázce
Jak v rozhovoru pro francouzskou redakci Vatikánského rozhlasu sdělil Loïc Luisetto, papež na začátku každé schůzky dostal zvonek, který mohl použít, kdyby mu vadil některý z kladených dotazů. Nejenom ho nepoužil, ale vyzdvihl, že „žádná z otázek jej neobtěžuje“.
Otázky o chudobě a spravedlnosti
Ti, kteří jsou na tomto světě považováni za poslední, a to nejenom křesťané, se tak mohli papeže ptát na jeho život a pontifikát, víru a církev, mír a válku. Pro mnohé z nich jsou ovšem nejnaléhavějším tématem chudoba a spravedlnost. Jak mohou chudí žít v konzumní společnosti? Jak Vatikán nakládá se svým bohatstvím? Co konkrétně církev dělá, aby bojovala proti nespravedlnosti a násilí ve světě? Na všechny tyto přímé a bezodkladné otázky papež odpovídá upřímně, prostě a vřele, jak je to pro něj běžné.
Jaký bere papež plat?
„Bolí mě, když muži církve – kněží, biskupové, kardinálové – jezdí v luxusních autech a namísto vzoru chudoby vydávají ta nejzápornější svědectví“, vysvětlil papež na dotaz o chudobě v církvi. „Jaký berete plat?“, zeptal se ho Chandni z Indie. „Nevydělávám nic, opravdu vůbec nic!“, zněla odpověď. „Vydržují mne a když něco potřebuji, tak o to požádám. Nic mi ostatně neodepřou, protože s papežem se přeci nelze hádat! Když potřebuju boty, tak o ně požádám. Je to pěkné, protože když má člověk takovéto zajištění, jako v mém případě, může chodit s prázdnými kapsami. Když ovšem taková záruka chybí, je třeba v kapse něco mít, protože jinak pozbýváme důstojnosti. Moje chudoba je pomyslná, protože ve skutečnosti mi nic neschází“.
Když ráno vstanu, vypadám jak zombie
František se ironickým tónem svěřil, že půl hodiny po probuzení vypadá jako zombie, a přiznal, že často usne při ranní modlitbě. Jak řekl, pod papežskou sutanou odmítá nosit tradiční bílé kalhoty, protože „přeci není zmrzlinář!“, ale „člověk jako každý jiný“. Madridské tazatelce Manoli odpověděl, že před vstupem do semináře měl velkou lásku, s níž chodíval tančit. Připustil, že je s Amálií, svou láskou z mládí, dosud v kontaktu. Tehdy jí oznámil, že pokud si ho nevezme, stane se knězem.
Když evangeliu odejmete chudé, zhroutí se
Richarda, jednoho z dalších tazatelů, oslovila především papežova jednoduchost. „Vzhledem ke svým zažívacím problémům se stravuje jenom rýží, vařenými brambory, grilovaným rybím a kuřecím masem…Velice prostě! A stoluje se všemi ostatními…“ Když přicházejí na řadu politická témata, papež František vysvětluje: „Někdo tvrdí, že jsem komunista, na což odpovídám: vymažte z evangelia chudé a celé se zhroutí“. Podle papežova názoru může řešení sociálních otázek vzejít jedině z hnutí neformální ekonomiky (tzv. lidových hnutí).
Aeneis a Baudelaire
Na dotaz Wivine z Bruselu, který směřuje na papežovu oblíbenou knihu či poezii, František vyznává, že velice miluje melancholii Paula Verlaina a zpaměti cituje z jeho Podzimní písně: „Ten dlouhý ston, ten houslí tón, jejž podzim roní, mé srdce jal jak stesk a žal monotonní…“ (Překlad Sigismund Bouška). Má ale rád také Baudelaira a jeho nejoblíbenější knihou je „určitě Aeneis. Četl jsem také mnohé moderní autory“, vysvětlil František, „ale utvářeli mne klasikové“.
První setkání v květnu 2020 a zrod knihy
František je skutečně „papežem chudých“, komentují v předmluvě ke knize její vydavatelé, kteří doprovázeli lidi v tísni do Domu sv. Marty. „Nejlepším způsobem, jak vstoupit do srdce tohoto muže, k jádru jeho slov a činů, není naslouchat tomu, jak mluví o chudobě, ale tomu, když mluví s těmi nejchudšími“. Členové asociace Lazare popisují, že nápad na knihu se zrodil na jaře roku 2020, vprostřed prvního pandemického lockdownu. Papež František tehdy, namísto naprostého zrušení audience pro sdružení Lazare, které slavilo deset let existence, pozval malou skupinku bezdomovců do Vatikánu, a s druhou skupinou se propojil prostřednictvím videokonference. Psal se 29. květen 2020 a po tomto „prvním a skutečně mimořádném setkání“ se vydavatelé knihy domnívali, „že by si onen dialog zasloužil pokračování“. Zejména jeden z tazatelů, Christian, který dostal hlad, papeži navrhl, aby se v diskusi pokračovalo u oběda. Onoho dne to nebylo možné, ale tato epizoda vypovídá mnohé o bezprostřednosti komunikace s papežem. František souhlasil s tím, že sdílení bude pokračovat, rozšířil je na chudé lidi z celého světa a schválil realizaci knižního rozhovoru.
Autorská práva neziskovkám, které shromáždily otázky
Skrze chudé lidi papež František navazuje dialog s celým světem, uzavírají v předmluvě vydavatelé knihy. „Ačkoli v roli žebráků jsme byli my, papež nám nakonec poděkoval. A rozhodl, že se vzdá autorských práv ve prospěch asociací, které po celém světě shromažďovaly dotazy“.
Luisetto: Papeže těší upřímnost a svoboda chudých
V rozhovoru pro Vatican News Loïc Luisetto, ředitel sdružení Lazare, popisuje:
„Již od prvního setkání jsme si všimli, že byl šťastný, když vidí lidi, tráví s námi čas a odpovídá na otázky našich spolubydlících. To nás přimělo k tomu, abychom zašli ještě dál, shromáždili otázky od lidí v tísni z celého světa a vydali pak knižní rozhovor s papežem“.
Luisetto postupně doprovázel čtyři delegace bezdomovců či bývalých bezdomovců, které do Vatikánu přijely konverzovat s papežem:
„Vládla atmosféra naprosté svobody a upřímnosti. Každá skupina zůstala několik dní v Domě svaté Marty. Papeže popisovali jako prostého, ryzího člověka a pozorného hostitele. Na otázku, jestli mu v Domě sv. Marty chybí laici, ženy a chudí, odpověděl kladně a dodal: „Bylo by pro nás dobré, kdyby tu žili“. Mezi množstvím dotazů pro papeže, které jsme obdrželi, nás zaujalo, že mnohé vůbec nebyly formulovány jako otázky. Řada lidí prohlašovala: „Nemám, na co bych se papeže zeptal, ale rád bych věděl, zda se za mě modlí“. Tato otázka vycházela najevo mnohem častěji, než bychom si dokázali představit. A pak zde byla jedna velmi krásná a neobyklá otázka jednoho bezdomovce ze Spojených států amerických, který se ptal: Mám jediný dotaz: co mohu udělat, abych vám pomohl?“
Za mnohahodinového rozhovoru projevoval papež František takovou ochotu a pozornost, jakou uplatňuje dědeček vůči vnoučatům.
„Na začátku prvního setkání jsme mu dali zvonek, aby mohl přejít k dalšímu dotazu, pokud by mu nějaký vadil. Nejenže tento zvonek nepoužil, ale hned na začátku na nás upřel zrak a řekl, že ho žádný z dotazů neobtěžuje. Udělali jsme to trochu z delikátnosti a rozpaků nad některými přímými a nefalšovanými otázkami. Myslím ale, že papeže poměrně těšila tato atmosféra upřímnosti a svobody. Našel jsem v něm neuvěřitelně prostého člověka, který velice dbá na své hosty. Třeba požádal, aby nám přinesli vodu.“
Vypráví Loïc Luisetto z francouzského sdružení Lazare.
(jag)