Papež: Soudnictví je svobodné, když nezávisí na politických vlivech
Johana Bronková - Vatican News
František přivítal prezidenta italské republiky Sergia Mattarellu, předsedu kasačního soudu a vrchního státního zástupce, kteří náleží do Nejvyšší soudcovské rady z titulu svého úřadu a další členy tohoto orgánu, z nichž dvacet volí soudci a deset dalších právníků společně vybírají obě komory parlamentu. Italská Soudcovská rada navrhuje kandidáty ke jmenování soudcem, má nad soudci disciplinární pravomoc a přijímá jednací řády soudů.
“Lidé požadují spravedlnost a spravedlnost si žádá pravdu, důvěru, loajalitu a čistotu úmyslu. V 18. kapitole Lukášova evangelia se vypráví, že chudá vdova chodila každý den k soudci svého města a prosila ho slovy: "Zastaň se mě" (v. 3). Naslouchání nářku těch, kdo nemají hlas a trpí nespravedlností, vám i dnes pomáhá proměnit moc, kterou jste obdrželi, ve službu ve prospěch důstojnosti lidské osoby a společného dobra.”
Spravedlnost je tradičně definována jako vůle “dát každému, co mu patří”, což bylo v dějinách interpretováno různými způsoby. Podle biblické tradice je ono “co mu patří” vázáno na “uznání lidské důstojnosti za věc posvátnou a nezcizitelnou”, zdůraznil František. Každý, kdo přistupuje k reformám výměru spravedlnosti, si nejprve musí položit před svým svědomím otázku “pro koho” ji činí, “jak” a “proč”. Papež se vyslovil za kulturu restorativní justice, která se zaměřuje na obnovení zpřetrhaných vztahů a “zúrodnění země potřísněné bratrovou krví”, více než na represi. Právě v tom je jediná “protilátka” na pomstu a zapomnění, dodal.
“Kainův násilný a nespravedlivý čin není namířen proti nepříteli nebo cizinci, ale proti lidem stejné krve. Kain nedokáže snést lásku Boha Otce k Ábelovi, bratrovi, s nímž sdílí svůj vlastní život. Jak nemyslet na naši historickou éru rozsáhlé globalizace, v níž je lidstvo stále těsněji propojeno, a přece je stále více roztříštěné v bezpočtu forem existenciálního osamocení? Jako by šlo o rozpor – propojenost a fragmentace, obojí zároveň. Ale je to naše realita: jsme propojení a roztříštění zároveň. Jádrem biblické vize je obraz bratrské identity celého lidstva, chápaného jako "lidská rodina" - rodina, v níž je vzájemné uznání za bratry úkolem, na němž je třeba pracovat společně a neustále, s vědomím, že mír je založen právě na spravedlnosti. Když narůstá napětí a rozdíly, je třeba se vrátit o krok zpět, abychom se mohli opřít o duchovní a antropologické kořeny spravedlnosti. A pak společně s ostatními postoupit o dva kroky vpřed.“
Za suché větve na stromě spravedlnosti označil papež mocenské boje, klientelismus, korupci, nedbalost a nespravedlivý výdělek. Připomněl Šalomounovu prosbu o moudrost, ve které vládce Izraele prosí o schopnost rozlišit dobro od zla. Tradice zařazuje spravedlnost mezi kardinální ctnosti, vedle moudrosti, pevnosti a mírnosti, připomněl papež a dodal:
„Biblické vyprávění neukazuje abstraktní ideu spravedlnosti, ale konkrétní zkušenost "spravedlivého" člověka. Soud nad Ježíšem je v tomto příznačný. Lid žádá odsouzení spravedlivého a osvobození zločince. Pilát se ptá: "Co tento člověk udělal špatného?", ale pak si nad ním umyje ruce. Když se mocní spojí v zájmu sebezáchovy, odnesou to spravedliví. Věrohodné svědectví, láska ke spravedlnosti, oprávněná autorita, nezávislost na ostatních složkách moci a loajální pluralita postojů jsou protilátky, které zabrání převládnutí politických vlivů, neefektivity a nepoctivosti.“
Na závěr papež připomněl postavu blahoslaveného italského soudce Rosaria Livatina, zavražděného v pouhých 38 letech jednou ze sicilských mafií, a italské Nejvyšší soudcovské radě dal za vzor jeho rovnováhu mezi rigorózností a koherentností na jedné straně a lidskostí na druhé. Kéž ve vás neuhasíná smysl pro spravedlnost živený solidraritou k těm, kdo jsou obětí nespravedlnosti, uzavřel František.
