Papež k theatinům: Jděte ve šlépějích zakladatelů, bez rigidity a zesvětštění
Johana Bronková - Vatican News
Ve své promluvě Svatý otec poznamenal, že v určitém okamžiku došlo v životě svatého Kajetána ke kvalitativnímu skoku, který by se dal nazvat "povoláním v povolání" nebo "druhým obrácením". Byl to přechod od dobrého života k životu ve svatosti, ve kterém se projeví ono “navíc”, pocházející od Ducha svatého:
“Tento kvalitativní skok je tím, co dává růst nejen osobnímu životu konkrétního muže nebo ženy, ale také životu církve. A právě v tom spočívá v jistém smyslu “reforma”, která církev očišťuje a nechává vyvstat její evangelní kráse.”
Reforma začíná důsledným životem z evangelia
Každý světec je povolán k tomu, aby ztělesňoval určitý aspekt evangelia, dodal František. Avšak tím jediným, koho by měli všichni křesťané napodobovat, je Kristus, zatímco od svatých si můžeme osvojit "metodu", duchovní dynamismus, s nímž žili evangelium, a pokusit se ho přenést do současného kontextu. To je také cílem této kapituly - "aktualizovat theatinské charisma, aby reagovalo na současné výzvy a vycházelo ze své vlastní identity". František poznamenal, že svatý Kajetán si po příchodu do papežské kurie povšiml duchovního a morálního úpadku a zesvětštění, které - jak papež znovu zdůraznil - je jeho kořenem. Vybízel proto k reformě, která musí začít u nás samých, hlubokým a důsledným prožíváním evangelia. Je to skutečně Duch svatý, kdo vede a reformuje církev, a činí tak prostřednictvím Božího slova a svatých, kteří ho uskutečňují ve svém životě.
Dalším důležitým momentem theatinského charismatu je společenství, zdůraznil dále František. Proto svatý Kajetán vyzýval k životu podle apoštolského příkladu, který se vyjadřuje v každodenních projevech lásky, v nichž se uskutečňují drobná gesta vzájemné starostlivosti a vytváří se prostor otevřený evangelizaci.
Služte s apoštolských srdcem, za rigiditou je hniloba
Třetím významným momentem reflexe probíhající kapituly je misie: "Rozpoznávat znamení časů, aby bylo možné hlásat a žít Boží království mezi lidmi". Podle vašeho původního charismatu vaše poslání nesměřuje především ad gentes (k těm, kdo neznají Krista). Kajetán evangelizoval Řím, Benátky a Neapol a činil tak především svědectvím svého života a skutky lásky, uskutečňoval velký "manifest", který nám Ježíš zanechal v podobenství o Posledním soudu (Mt 25,31-46). On a jeho společníci sloužili a rozvíjeli tuto "polní nemocnici" církve, která je potřebná i dnes. Vyzývám vás, abyste šli v jejich šlépějích, v poslušnosti Duchu svatému, bez rigidních schémat - dávejte si pozor na rigiditu, protože rigidita je zvrácenost, která má původ v klerikalismu, je to další špatná věc, za kterou vždycky skrývá hniloba - ale buďte pevně zakořeněni v tom, co je podstatné: modlitba, adorace, život ve společenství, bratrská láska, chudoba a služba chudým. To vše s apoštolským srdcem, s dobrou, evangelní snahou hledat především Boží království.
Svatý otec na závěr připomněl, že následovníci sv. Kajetána působili také v Buenos Aires. Na jeho svátek, který připadá na 7. srpna, přichází k theatinům mnoho věřících, kteří ho uctívají a vzývají jako "patrona chleba a práce”.
Charisma theatinů a jejich přítomnost v Čechách
Theatini vznikli v době, kdy se církev vyrovnávala s reformací jako reformní hnutí zdola, deset let před svoláním tridentského koncilu. Nesnažili se být masovým hnutím, chtěli být společenstvím kněží, prožívajícím plně své povolání, což se projevovalo jak v intelektuálním nasazení tak v charitě. Typickým znakem theatinů bylo také naprosté spoléhání na Boží Prozřetelnost. Z jejich středu vyšlo mnoho vynikajících osobností, v Itálii například architekt a matematik Guarino Guarini. V Čechách se theatini usídlili v roce 1656. Při kostele sv. Kajetána a P. Marie pod ochranou Boží Prozřetelnosti v Nerudově ulici vedli akademii pro syny ze šlechtických rodin. Zrušeni byli za josefínských reforem v roce 1783. Za zmínku nicméně stojí jeden zajímavý údaj z dějin řádu: na rozdíl od mnoha jiných řeholních společenství docházelo u theatinů po celé 20 století k postupnému nárůstu povolání.
