Papež se setkal s řeckým pravoslavným primasem Ieronymem II.
K řecké pravoslavné církvi, která vyhlásila samostatnost v polovině devatenáctého století, se dnes hlásí 11 milionů věřících, tedy 96 procent obyvatelstva. Jedná se o církev mučedníků, která tvrdě zaplatila za nezávislost Řecka na Turecku. Řecká ústava označuje pravoslaví za převládající, nikoli však státní náboženství, čímž zaručuje právo jiných náboženství na bohoslužbu. Řeckou pravoslavnou autokefální církev, která čítá osmdesát eparchií, řídí posvátný synod všech činných biskupů a třináctičlenný stálý synod, jemuž předsedá athénský arcibiskup.
Nejednalo se o první setkání papeže Františka s athénským arcibiskupem: Ieronymos II. navštívil spolu s papežem a konstantinopolským patriarchou Bartolomějem uprchlický tábor Moria na ostrově Lesbu v dubnu roku 2016 a podepsal společné prohlášení těchto tří náboženských představitelů, které mělo zvýšit veřejné povědomí o tématu migrace. Ieronymos II. přivítal papeže před vstupem do arcibiskupství, kde oba uctili mariánskou ikonu a František předal jako jeden ze svých darů dvě korunky k její korunovaci. Poté se oba odebrali do Ieronymovy pracovny k soukromé schůzce.
Primas řecké pravoslavné autokefální církve, Ieronymos II., občanským jménem Ioannis Liapis, se narodil roku 1938 v rodině náležející k albánskému etniku. Vystudoval filosofii, teologii, archeologii a byzantská studia v Athénách. Ve studiích pokračoval v Rakousku a Německu, aby později pracoval jako univerzitní asistent slavného řeckého archeologa Anastasia Orlandose a vyučoval literaturu na athénském lyceu Lycée Leonin. Po kněžském svěcení v roce 1967 opustil akademickou dráhu a působil jako protosyncel (generální vikář) v řeckých diecézích a igumen (opat) dvou klášterů. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let pracoval jako sekretář biskupského synodu a roku 1981 byl zvolen metropolitou v Thébách-Livadii. Na athénský arcibiskupský stolec nastoupil v únoru 2008. Během své biskupské služby prosadil obnovu šesti monastýrů a sedmnácti klášterů, zároveň se silně angažuje v sociální sféře (zakládá internáty, charitní jídelny určené též pro migranty, protidrogové komunity, dětské a seniorské domovy, střediska pro duševní nemoci a postižené děti; zavedl institut pěstounské rodiny) a pokračuje v archeologických, teologických, historických a sociálních studiích s bohatou publikační činností.
(jag)
