Pokrytectví, klerikalismus a svoboda od mamonu
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Scéna popsaná v evangeliu dnešní liturgie se odehrává v Jeruzalémském chrámu. Ježíš se dívá, pozoruje, co se děje na tomto nejsvětějším ze všech míst, a vidí, jak zákoníci rádi chodí, aby si jich někdo všiml, pozdravil je a uctil a aby měli čestná místa. A Ježíš dodává, že "vyjídají domy vdov a dlouho se modlí, aby je při tom někdo viděl" (srov. Mk 12,40).
Zároveň jeho oči zahlédnou další scénu: chudá vdova, právě jedna z těch, které mocní vykořisťují, hází do chrámové pokladnice "všechno, co měla k životu", jak říká evangelium, hází do pokladnice všechno, co měla k životu (v. 44). Evangelium nám předkládá tento ostrý kontrast: bohatí, kteří dávají to, co je pro ně zbytečné, aby byli vidět, a chudá žena, která, aniž by se ukazovala, obětuje všechno to málo, co má. Jsou to symboly dvou lidských postojů.
Ježíš se dívá na obě tyto scény. A právě toto sloveso - "dívat se" - shrnuje jeho učení: od těch, kdo žijí víru dvojakým způsobem, jako jsou ti zákoníci, "se musíme držet dál", abychom se jim nepodobali, zatímco vdově musíme "být na blízku", abychom si ji vzali za vzor. Zamysleme se nad tím: Dál od pokrytců a blízko chudé vdově.
Především se mějte na pozoru před pokrytci, to znamená, dávejte si pozor, abyste svůj život nezaložili na kultu vzhledu, zevnějšku, na přehnané péči o vlastní obraz. A dejte si pozor, abyste víru neohýbali ve prospěch vlastních zájmů. Tito zákoníci zakrývali Božím jménem svou vlastní marnivost, a co hůř, využívali náboženství k tomu, aby se domohli svých zájmů, zneužívali svou autoritu a vykořisťovali chudé. Opět zde vidíme onen velmi špatný postoj, který vidíme i dnes na mnoha místech: klerikalismus, který se staví nad pokorné, vykořisťuje je, bije je, ale cítí se dokonalý. To je zlo klerikalismu. Je to varování pro všechny časy a pro každého, pro církev i společnost: nikdy nezneužívej své role k deptání druhých, nikdy si nevydělávej na úkor těch nejslabších! Buďme bdělí, abychom nepropadli marnivosti, abychom se neupnuli na zdání, neztratili podstatu a nežili povrchně. Ptejme se sami sebe, pomůže nám to: Chceme v tom, co říkáme a děláme, být oceněni a uspokojeni, nebo chceme sloužit Bohu a bližním, zvláště těm nejslabším? Dávejme si pozor na faleš srdce, na pokrytectví, které je nebezpečnou nemocí duše! Je to dvojí myšlení, dvojí posuzování, jak říká samo slovo pokrytec - z řeckého hypokrites - , odsuzování druhých pod sebe. Z toho pramění pokrytectví, lidé s dvojí tváří, dvojakost duše.
A abychom se z této nemoci uzdravili, Ježíš nás vyzývá, abychom se dívali na chudou vdovu. Pán odsuzuje vykořisťování této ženy, která se kvůli oběti musí vrátit domů zbavená i toho mála, z čeho žije. Jak důležité je osvobodit posvátné od pout plynoucích z peněz! Už Ježíš na jiném místě řekl, že nelze sloužit dvěma pánům. Buď sloužíte Bohu, nebo - a my si myslíme, že by řekl ďáblu - ale ne: Bohu, nebo penězům. Peníze jsou pánem a Ježíš říká, že mu nemáme sloužit.
Ježíš však zároveň chválí, že tato vdova hodila do pokladnice všechno, co měla. Nic jí nezbývá, ale v Bohu nachází všechno. Nebojí se ztratit to málo, co má, protože důvěřuje v Boží mnoho, a to mnoho Boží, které znásobuje radost dárce. To nás také přivádí k myšlence na jinou vdovu, vdovu u proroka Eliáše, která se chystala upéct chléb z poslední mouky a posledního oleje. A mouky pak nikdy neubývalo: zázrak. Pán je vždy nad štědrostí lidí, jde dál, je štědřejší, ale je to On, ne naše lakomství. Zde ji tedy Ježíš navrhuje jako učitelku víry, tuto paní: nechodí do chrámu, aby si očistila svědomí, nemodlí se, aby byla vidět, nepředvádí svou víru, ale dává ze srdce, velkoryse a bezplatně. Její mince znějí krásněji než velké oběti bohatých, protože vyjadřují život zasvěcený Bohu s upřímností, víru, která nežije ze zdání, ale z bezpodmínečné důvěry. Učme se od ní: víře bez vnějších znaků, ale upřímné uvnitř; víře, kterou tvoří pokorná láska k Bohu a k bratrům a sestrám.
A nyní se obracíme k Panně Marii, která s pokorným a průzračným srdcem darovala celý svůj život Bohu a svému lidu.
Přeložil Petr Vacík
