Blahoslavenství: proroctví, které přináší do světa revoluci
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnes slavíme svátek Všech svatých a v liturgii zaznívá Ježíšovo "programové poselství“, totiž Blahoslavenství (srov. Mt 5,1-12a). Ukazují nám cestu, která vede do Božího království a ke štěstí: cestu pokory, soucitu, mírnosti, spravedlnosti a pokoje. Být svatým znamená jít po této cestě. Zaměřme se nyní na dva aspekty tohoto způsobu života. Dva aspekty, které jsou vlastní tomuto životnímu stylu svatosti: radost a proroctví.
Radost. Ježíš začíná slovem "blahoslavený" (Mt 5,3). Je to hlavní sdělení, prohlášení o nebývalém štěstí. Blahoslavenství, svatost, to není životní program složený pouze z úsilí a odříkání, ale je to především radostné zjištění, že jsme děti milované Bohem. A to vás naplní radostí. Není to lidský úspěch, je to dar, který dostáváme: jsme svatí, protože Bůh, který je Svatý, přichází přebývat do našeho života. On je ten, kdo nám dává svatost. Proto jsme blahoslavení! Radost křesťana tedy není momentální emoce nebo prostý lidský optimismus, ale jistota, že může čelit každé situaci pod Božím láskyplným pohledem, s odvahou a silou, které pocházejí od Boha. Svatí i uprostřed mnoha soužení zakoušeli tuto radost a vydávali o ní svědectví. Bez radosti se víra stává náročným a tísnivým cvičením a hrozí, že onemocníme smutkem. Nemoc ze smutku; vezměme si toto slovo: "nemoc ze smutku". Jeden pouštní otec řekl, že smutek je "červ srdce", který rozežírá život (srov. Pontius Evagrius, Osm duchů špatnosti, XI). Položme si otázku: Jsme radostní křesťané? Jsem, nebo nejsem radostný křesťan? Šíříme radost, nebo jsme nudní, smutní lidé s pohřební tváří? Pamatujme, že bez radosti není svatosti!
Druhý aspekt: proroctví. Blahoslavenství jsou adresována chudým, trpícím, těm, kteří touží po spravedlnosti. Je to poselství proti proudu. Svět totiž říká, že ke štěstí je třeba být bohatý, mocný, stále mladý a silný, těšit se slávě a úspěchu. Ježíš tato kritéria převrací a prorocky oznamuje - a to je prorocký rozměr svatosti -, že pravé plnosti života dosáhneme, když budeme následovat Ježíše, když budeme realizovat jeho slovo. A to znamená jinou chudobu, to znamená být chudý uvnitř, vyprázdnit se, abychom udělali místo Bohu. Ti, kdo se považují za bohaté, úspěšné a zabezpečené, si zakládají na sobě a uzavírají se před Bohem a svými bratry a sestrami, zatímco ti, kdo vědí, že jsou chudí a sami sobě nestačí, zůstávají otevření Bohu a bližnímu. A nachází radost. Blahoslavenství jsou tedy proroctvím nového lidství, nového způsobu života: zmenšovat se a svěřovat se Bohu, místo aby se člověk vyvyšoval nad druhé. Být mírný, místo abych se snažil vnucovat; praktikovat milosrdenství, místo aby člověk myslel jen na sebe; zasazovat se o spravedlnost a mír, místo aby člověk živil, třeba i tichým souhlasem, nespravedlnost a nerovnost. Svatost znamená přijmout a s Boží pomocí uskutečňovat toto proroctví, které přináší do světa revoluci. Můžeme si tedy položit otázku: Svědčím o Ježíšově proroctví? Vyjadřuji prorockého ducha, kterého jsem obdržel při křtu? Nebo se přizpůsobuji pohodlí života a vlastní lenosti a myslím si, že je všechno v pořádku, když je to v pořádku pro mě? Přináším světu radostnou novost Ježíšova proroctví, nebo obvyklé stížnosti na to, co je špatně? Jsou to otázky, které bude prospěšné si položit.
Kéž nám blahoslavená Panna dá něco ze své mysli, z té blahoslavené mysli, která radostně velebila Pána, jenž "svrhuje mocné z trůnů a pozdvihuje ponížené" (srov. Lk 1,52).
Přeložil Petr Vacík
