Kristus nás osvobodil
Gal 4, 4-5; 5,1
„Když se však naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu,aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. (...) To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. Buďte v tom tedy pevní a nenechte se zase zapřáhnout do toho otrockého chomoutu“.
Dobrý den, drazí bratři a sestry!
Dnes budeme pokračovat v úvaze nad listem Galaťanům, v němž svatý Pavel napsal nesmrtelná slova o křesťanské svobodě. Co je to křesťanská svoboda? Dnes se tomuto tématu budeme věnovat. Svoboda je poklad, kterého si doopravdy vážíme, až když jej pozbýváme. Pro mnohé z nás, kteří jsme uvykli životu ve svobodě, se často jeví spíše jako nabyté právo než dar a dědictví, které je nutno chránit. Ke kolika nedorozuměním v souvislosti se svobodou dochází a s kolika rozdílnými pojetími svobody se v běhu staletí setkáváme!
V případě Galaťanů nedokázal apoštol Pavel snést, že tyto křesťany, kteří poznali a přijali Kristovu pravdu, přitahovaly klamné nabídky, kvůli nimž přecházeli ze svobody do otroctví, z osvobozující Ježíšovy přítomnosti do otroctví hříchu, legalismu a podobně. Legalismus je také náš dnešní problém, mnoho křesťanů se totiž uchyluje do zákonictví a kazuistiky. Pavel tedy galatské křesťany vybízí, aby zůstali pevní ve svobodě, kterou přijali ve křtu, aniž by se opětovně dali zapřáhnout do „otrockého chomoutu“ (Gal 5,1). Poprávu tuto svobodu úzkostlivě střeží, protože si je vědom, že se do společenství vloudili někteří „falešní bratři“, jak je nazývá, „aby slídili po naší svobodě, kterou máme v křesťanství, aby nás uvedli do otročení“ (Gal 2,4). To by znamenalo návrat zpět, který Pavel nemůže připustit. Kázání, které by předem vyloučilo svobodu v Kristu, by nikdy nebylo evangelní: možná by bylo pelagiánské, anebo jansenistické, avšak nikoli evangelní. Ve jménu Ježíše, který nás činí svobodné, nelze nic vynucovat, ani nikoho zotročovat. Svoboda je dar, který nám byl udělen ve křtu.
Učení sv. Pavla o svobodě je však především pozitivní. Apoštol předkládá Ježíšovo učení, které najdeme v Janově evangeliu: „Když vytrváte v mém slovu, budete opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí.“ (8,31-32). Pavel tedy hlavně vyzývá k zůstávání v Ježíši, který je zdrojem osvobozující pravdy. Křesťanská svoboda spočívá na dvou základních pilířích: prvním je milost Pána Ježíše, druhým pravda, kterou nám Kristus odhaluje a jíž je On sám.
Svoboda je předně Pánovým darem. Svoboda, kterou Galaťané obdrželi – a stejně jako oni také my ve křtu – je ovocem Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání. Apoštol veškeré své kázání soustřeďuje na Krista, který ho vymanil z pout jeho minulého života. Pouze z Krista prýští plody nového života v Duchu. Pravá svoboda, která vyprošťuje z otroctví hříchu, totiž pochází z Kristova kříže. Skrze Kristův kříž jsme vysvobozeni z otroctví hříchu. Právě tam, kde se Ježíš dal příbít a stal se otrokem, vložil Bůh pramen lidského osvobození. Nepřestává nás udivovat skutečnost, že místo, kde jsme byli vysvlečeni z veškeré svobody, tedy smrt, se může stát zdrojem svobody. Je to tajemství Boží lásky, které nelze jednoduše pochopit, ale musí se prožít. Sám Ježíš je ohlásil slovy: „Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc (život) dát a mám moc ho zase přijmout.“ (Jan 10,17-18). Když se Ježíš vydává na smrt, uskutečňuje plně svou svobodu. Ví totiž, že pouze takto může pro všechny vyzískat život.
Jak víme, Pavel toto tajemství lásky zakusil sám na sobě. Proto Galaťanům krajně troufalými slovy říká: „Spolu s Kristem jsem ukřižován“ (Gal 2,19). Ví, že v tomto úkonu nejvyššího sjednocení s Pánem obdržel největší dar svého života: svobodu. „Svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi“ (Gal 5,24) totiž přibil na kříž. Chápeme zde, jaká víra apoštola oduševňovala, nakolik důvěrný byl jeho vztah k Ježíši. Na jedné straně vnímáme, že nám toto schází, ale na druhé nás Pavlovo svědectví povzbuzuje, abychom se ubírali dál touto svobodnou cestou. Křesťan je svobodný, musí být svobodný a je povolán k tomu, aby se znovu nedal zotročit přikázáními a podivnostmi.
Druhým pilířem svobody je pravda. Také v tomto případě je nezbytné připomenout, že pravda víry není jakási abstraktní teorie, nýbrž realita živého Krista, která se přímo dotýká každodenního a celkového smyslu osobního života. Kolik lidí, kteří nestudovali a ani neumí číst a psát, pochopilo tuto moudrost, která jim propůjčuje svobodu. Je to Kristova moudrost, která do nich vstoupila při křtu skrze Ducha svatého. Kolik lidí žije v Kristu více než kupříkladu někteří významní teologové a předkládá svým životem veliké svědectví o evangelní svobodě. Svoboda činí svobodnými v té míře, v jaké přeměňuje život určitého člověka a usměrňuje ho k dobru. Pokud chceme dosáhnout skutečné svobody, potřebujeme nejenom znát sami sebe, na psychologické rovině, ale zejména dospět k pravdě v nás samých na hlubší úrovni. Pravda nás má znepokojovat – vraťme se k tomuto natolik křesťanskému slovu: nepokoj. Víme, že existují křesťané, které nic nezneklidní. Žijí stále stejně, jejich srdci chybí pohyb a nepokoj. Proč? Neklid je totiž známkou toho, že v nás pracuje Duch svatý a svoboda je činná, jestliže ji vzbuzuje milost Ducha svatého. Z tohoto důvodu prohlašuji, že svoboda nás má vytrhovat z klidu a ustavičně klást otázky, abychom se stále hlouběji dostávali k podstatě toho, čím doopravdy jsme. Takto zjistíme, že cesta za pravdou a svobodou je náročná a celoživotní. Je namáhavé uchovat si svobodu, je to namáhavé, ovšem nikoli nemožné. Odvahu tedy, pokračujme, protože nám to prospěje. Je to cesta, na které nás vede a podporuje Láska pocházející z Kříže. Láska, která odkrývá pravdu a obdařuje svobodou. Je to cesta ke štěstí. Svoboda nám dává volnost, radost a štěstí.
Přeložila Jana Gruberová
