Hledejte

Vatican News

Papež: Vítězství nad zlem začíná tím, že ho porazíme v sobě

Při modlitbě Anděl Páně, která se konala v poslední srpnovou neděli, papež připomněl, že "trávit čas obviňováním druhých znamená ztrácet čas. Člověk se rozzlobí, zatrpkne a Boha si drží daleko od srdce.” Po modlitbě k Matce Boží následovala důrazná výzva k postu a modlitbě za situaci v Afghánistánu a vyjádření obav o Venezuelu postiženou povodněmi. Na závěr František poděkoval hnutí Laudato Si.

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Evangelium dnešní liturgie ukazuje některé zákoníky a farizeje ohromené Ježíšovým postojem. Jsou pohoršeni, protože jeho učedníci si berou jídlo, aniž by předtím provedli tradiční rituální očistu. Říkají si: "Tento způsob jednání je v rozporu s náboženskou praxí" (srov. Mk 7,2-5).

Také my bychom se mohli ptát: ale proč Ježíš a jeho učedníci tyto tradice zanedbávají? Koneckonců to nejsou špatné věci, jsou to dobré rituální návyky, prosté mytí před přijetím jídla. Proč jim Ježíš nepřikládá důležitost? Protože je pro něj důležité vrátit víru do jejího středu. V evangeliu se s tím setkáváme opakovaně: s tímto navracením víry do středu pozornosti. A vyhnout se nebezpečí, které se týká jak oněch zákoníků, tak i nás: dodržovat vnější formality a srdce víry odsunout do pozadí. Příliš často si i my líčíme duši... Vnější formálnost, a ne srdce víry: to je nebezpečí. Je to nebezpečí religiozity zdání: navenek se tvářit dobře, ale zanedbávat očistu srdce. Vždy existuje pokušení "usměrňovat Boha" nějakou vnější pobožností, ale Ježíš se s takovým uctíváním nespokojuje. Ježíš nechce vnějškovost, chce víru, která zasahuje až do srdce.

Vlastně hned poté svolává zástup zpět, aby vyslovil velkou pravdu: "Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí.“" (v. 15). Místo toho se zlé věci rodí "z nitra, ze srdce" (v. 21). Tato slova jsou převratná, protože v tehdejší mentalitě se mělo za to, že určité potraviny nebo vnější kontakty činí člověka nečistým. Ježíš otáčí úhel pohledu: špatné není to, co přichází zvenčí, ale to, co se rodí zevnitř.

Drazí bratři a sestry, to samé se týká i nás. Často si myslíme, že zlo přichází hlavně zvenčí: z chování druhých, od těch, kteří o nás smýšlejí špatně, od společnosti. Jak často obviňujeme druhé, společnost, svět ze všeho, co se nám děje! Vždycky za to mohou "jiní": je to vina lidí, těch, kteří vládnou, smůly atd. Zdá se, že problémy vždy přicházejí zvenčí. A my trávíme čas tím, že přidělujeme viny; ale trávit čas obviňováním druhých znamená ztrácet čas. Člověk se rozzlobí, zatrpkne a Boha si drží daleko od srdce. Jako ti lidé v evangeliu, kteří si stěžují, pohoršují se, vyvolávají spory a nepřijímají Ježíše. Nelze být skutečně zbožným při takovémto stěžování si: stěžování otravuje, vede k hněvu, zášti a smutku, smutku srdce, které zavírají dveře k Bohu.

Požádejme dnes Pána, aby nás osvobodil od obviňování druhých. Tak jak to dělají děti: "Ne, to jsem nebyl já! Byl to ten druhý, byl to ten druhý...". Prosme v modlitbě o milost, abychom neztráceli čas znečišťováním světa stížnostmi, protože to není křesťanské. Ježíš nás spíše vyzývá, abychom se na život a svět dívali počínaje svým srdcem. Když se podíváme dovnitř, najdeme téměř všechno to, co venku nenávidíme. A pokud upřímně požádáme Boha, aby očistil naše srdce, pak skutečně začneme činit svět čistším. Existuje totiž neomylný způsob, jak zvítězit nad zlem: začít tím, že ho porazíme sami v sobě. První církevní otcové, mniši, na otázku: "Ale jaká je cesta ke svatosti? Jak mám začít?" odpovídali, že první krok je obvinit sám sebe: obviň sám sebe. Obvinění nás samotných. Kolik z nás je schopno se někdy během dne nebo týdne vnitřně obvinit? "Ano, tenhle mi udělal tohle, tamten zase tohle... tohle je zvěrstvo..." Ale já... dělám to samé, nebo to dělám takhle... To je moudrost: naučit se obviňovat sám sebe. Zkuste to: prospěje vám to. Mně to prospívá, když to dokážu, ale prospívá: prospěje to i všem.

Kéž nám Panna Maria, která změnila běh dějin čistotou svého srdce, pomůže očistit to naše a překonat především zlozvyk obviňování druhých a stěžování si na všechno.

Po modlitbě Anděl Páně se František zaměřil na situaci v Afghánistánu, zejména na ty, kteří hledají pomoc a ochranu, obzvláště na ženy a děti. Papež poděkoval těm, kteří pomáhají obyvatelům Afghánistánu. "Nemůžeme zůstat lhostejní", řekl papež a důrazně vyzval k modlitbě a postu.

Papež poté věnoval slova Venezuele postižené povodněmi. Vyjádřil své díky také Hnutí Laudato Si s ohledem na Den modliteb za péči o stvoření, který se uskuteční 1. září.

(pb)

29. srpna 2021, 13:32

Angelus je modlitba, která se pronáší třikrát denně na památku trvalého tajemství Vtělení, a to v šest hodin ráno, v poledne a v šest hodin večer, když se rozezní zvony. Název Angelus pochází z úvodu modlitby – Anděl Páně zvěstoval Panně Marii (Angelus Domini nuntiavit Mariae), která spočívá v krátké četbě tří jednoduchých testů zaměřených na Ježíšovo Vtělení a v recitaci tří Zdrávasů. Tuto modlitbu pronáší papež o nedělích a slavnostech v pravé poledne na Svatopetrském náměstí. Před modlitbou Anděl Páně se v krátké promluvě věnuje liturgickým čtením daného dne a po apoštolském požehnání zdraví poutníky. Od Velikonoc do Letnic se namísto modlitby Angelus pronáší modlitba Regina Coeli (Raduj se, Královno nebeská), která připomíná Ježíšovo zmrtvýchvstání a v jejímž závěru se třikrát opakuje Chvála nejsvětější Trojice.

Předchozí promluvy před modlitbou Angelus / Regina Coeli

Čtěte více >