Titulní strana deníku Secolo XIX s článkem papeže Františka Titulní strana deníku Secolo XIX s článkem papeže Františka 

František: Není to ani kultura, ani krása, když se využívá otrocká práce

Papež odpověděl italskému spisovateli Mauriziu Maggianimu, který před několika dny napsal papeži otevřený dopis do novin „Secolo XIX“, v němž "se studem" líčí odhalení zločinného způsobu tisku svých knih a knih dalších autorů na úkor imigrantů. Dnes vyšla v janovském deníku Františkova odpověď: Potřebujeme odvahu "zříci se" výhod, které přinášejí "mechanismy smrti".

Alessandro De Carolis – Vatican News

„Robinova odvaha“ z názvu jedné z jeho nejznámějších knih, byla tentokrát autorova. Spisovatel-David se ptá na etiku goliášského průmyslu, jehož je sám součástí, v tomto případě nakladatelství, protože je znechucen jistou bezstarostností, s níž se někdy vyhýbá zkoumání, zda se za některými jeho zisky neskrývají nelidské situace, zda se za noblesou jeho produktů neskrývá řetězec násilí na těch, kdo je vyrábějí, zda se za leskem fasády neskrývají neviditelné příběhy bezbranné kořisti a krutých dravců. Druhou stranu mince zrcadlí známé přesvědčení papeže, v jistém smyslu "kolegy" a především "silného hlasu", jemuž můžeme adresovat otázku, která prozrazuje základní dilema: "Má cenu vytvářet krásná a moudrá díla, když k tomu potřebujeme práci otroků?

Dialog s Františkem

Jde o originální a intenzivní dialog na dálku, který se v posledních dnech rozvinul mezi Mauriziem Maggianim, ligurským spisovatelem a novinářem, a Františkem, který chtěl dopisem - datovaným 9. srpna odpovědět spisovateli na otázku, kterou veřejně položil v otevřeném dopise, zveřejněném 1. srpna v rubrice novin Secolo XIX, která dnes zveřejňuje papežovu odpověď. Maggiani se chtěl s Františkem přímo podělit o "hanbu", kterou pocítil, když se z kriminálního příběhu dozvěděl, že výroba jeho a dalších knih prošla také přes firmu v Benátsku a subdodavatelskou továrnu v Trentinu, které byly soudem obviněny z toho, že kriminálními metodami vykořisťovaly "až k nepopsatelnému", píše Maggiani, práci pákistánských dělníků, kteří byli doslova týráni.

"Styděl jsem se za sebe"

Maggiani, který sám sebe označuje za nevěřícího (znám, jak píše, "prorockou sílu" Krista, "ale nikdy jsem neměl dar, milost být tři dny trpělivý u jeho hrobu, čekat s Marií z Magdaly a pozorovat zmrtvýchvstání Božího syna"), říká, že se na Františka obrátil z několika důvodů, v neposlední řadě kvůli společné citlivosti. "Příběhy, které rád vyprávím a které cítím povinnost vyprávět," říká spisovatel, "jsou příběhy mlčících, posledních a pokorných." Ale lhostejnost, s níž se setkal u svých kolegů, "jako by to byla planá otázka", ho přiměla obrátit se na "Vaši Svatost, protože", jak přiznává, "při všem svém hledání nevidím jinou morální autoritu, která by kromě toho, že má silný hlas, byla ochotna naslouchat a ptát se, než začne soudit". Ptát se sám sebe na důsledky hrůzy, která se odehrávala v tomto moderním lágru, postaveném na vykořisťování chudých přistěhovalců s hladovými platy, bez pracovní doby a bez jakýchkoli práv, do kterých se kopalo a mlátilo, pokud se odvážili požádat o respekt. Styděl jsem se za sebe, za sebe, který si tak pečlivě hlídám čisté ruce a nepoužívám výrobky podezřelé z otrockého vykořisťování, a přesto," přiznává spisovatel, "jsem se nikdy nezamyslel nad faktem, že moje práce spisovatele, tak ušlechtilá", je "součástí řetězce výrobního systému, který skromně nazýváme dodavatelský řetězec, ne nepodobný kterémukoli jinému, a proto podléhající stejným chybám".

Vidět neviditelné

František na to ve své odpovědi reagoval rozvinutím jedné z klíčových myšlenek svého magisteria. Nepokládáte planou otázku," píše papež Maggianimu, "protože v sázce je důstojnost lidí, důstojnost, která je dnes příliš často a snadno pošlapávána "otrockou prací" za spoluviny a ohlušujícího mlčení mnohých. Přesvědčili jsme se o tom během lockdownu, kdy mnozí z nás zjistili, že za jídlem, které se stále dostávalo na naše stoly, stojí statisíce pracovníků bez jakýchkoli práv: neviditelných a posledních - i když prvních!  Články řetězce, který v zájmu zajištění potravy připravil mnohé o chléb důstojné práce". Ve skutečnosti, pokračuje František, je však spojení tohoto typu hanebnosti s literaturou "možná ještě více zraňující", když to, co papež nazývá "chlebem duší, výrazem, který povznáší lidského ducha", je "zraněno zběsilostí vykořisťování, které působí ve stínu, vymazává tváře a jména". Pokud tedy někdo zveřejní něco, co je založeno na nespravedlnosti, je to "samo o sobě nespravedlivé" a "pro křesťana - připomíná papež - je každá forma vykořisťování hříchem".

Dvě věci, které je třeba udělat

Řešení však nespočívá v kapitulaci. "Zřeknutí se krásy by bylo ústupkem, který je zase nespravedlivý, opomenutím dobra," říká František, který navrhuje reakci založenou na dvou slovesech. Prvním je " demaskovat" "mechanismy smrti", "struktury hříchu", jít tak daleko, že je třeba psát "i nepříjemné věci, aby nás vytrhly z lhostejnosti, aby podnítily svědomí, znepokojily je, aby se nenechalo umrtvit slovy "mě to nezajímá, není to moje věc, co s tím můžu dělat, když svět je takový?". Druhé sloveso je "zříci se". Když František děkuje Maggianimu za to, že napsal to, co napsal, aniž by počítal se "ziskem z image", tvrdí, že kromě odvahy demaskovat je třeba i odvahy zříkat se. Zřeknnout se "ne literatury a kultury - říká - ale zvyků a výhod, které dnes, kdy je vše propojeno, objevujeme kvůli zvráceným mechanismům vykořisťování, a které poškozují důstojnost našich bratří a sester. Je to mocné znamení," zdůrazňuje, "vzdát se postavení a pohodlí, abychom udělali místo těm, kteří ho nemají." Dospět k tomu, že "řekneme ne pro větší ano", že "námitka z vlastního svědomí podpoří lidskou důstojnost".

Kultura, hlas ponížených, nikoliv trhu

Papež „chudé církve pro chudé“ zopakoval, že miluje Dostojevského "nejen pro jeho hluboké čtení lidské duše a náboženský cit, ale také proto, že se rozhodl vyprávět o chudých, 'ponížených a uražených' životech". To je úvaha, která vybízí k apelu: tváří v tvář mnoha poníženým a uraženým lidem dneška, které prakticky nikdo nečiní "protagonisty, zatímco vládnou peníze a úroky", "se kultura nesmí nechat podmanit trhem".

12. srpna 2021, 11:51