Den modlitby a reflexe za Libanon Den modlitby a reflexe za Libanon 

Papež: Pokoj v Libanonu bude ku prospěchu všech

Den modliteb a reflexe za Libanon uzavřela večer ve Vatikánské bazilice ekumenická modlitba, doprovázená invokacemi a písněmi různých tradic, s texty v arabštině, syrštině, arménštině a chaldejštině. Na závěr přednesl papež František promluvu, kterou přinášíme v plném znění.

"Hospodinovy myšlenky jsou o pokoji" (srov. Jer 29,11)

Drazí bratři a sestry

sešli jsme se dnes, abychom se modlili a rozvažovali, vedeni obavami o Libanon, velkými obavami, nad situací této země, kterou nosím ve svém srdci a kterou toužím navštívit, jež se propadla do hluboké krize. Všem přítomným jsem vděčný za ochotu, s níž přijali pozvání, a za bratrské sdílení. My pastýři, podporováni modlitbou svatého Božího lidu, jsme se snažili v Božím světle získat orientaci uprostřed této temné doby. A v jeho světle jsme spatřili předně svou vlastní nedostatečnost, chyby, kterých jsme se dopustili, když jsme nesvědčili o evangeliu koherentně a důsledně, příležitosti, které jsme propásli na cestě k bratrství, smíření a plné jednotě. Proto prosíme o odpuštění a se zkroušeným srdcem říkáme: "Pane, smiluj se!" (Mt 15,22).

Takto volala žena, která se právě v oblasti Týru a Sidonu setkala s Ježíšem a zachvácena úzkostí ho naléhavě prosila: "Pane, pomoz mi!" (v. 25). Dnes se toto volání stalo voláním celého libanonského lidu, zklamaného a vyčerpaného, který potřebuje bezpečí, naději a mír. Naší modlitbou jsme chtěli toto volání doprovodit. Nevzdávejme se, prosme neúnavně nebesa o pokoj, o nějž lidé namahavě usilují na zemi. Prosme o něj pro Blízký východ a Libanon. Tuto milovanou zemi, poklad civilizace a duchovnosti, který po staletí vyzařoval moudrost a kulturu a dosvědčuje jedinečnou zkušenost pokojného soužití. Nesmí být ponechán na pospas svému osudu nebo těm, kdo bezohledně sledují své vlastní zájmy. Libanon je malá a přece velká země, avšak je ještě něčím víc: představuje všeobecné poselství míru a bratrství, vycházející z Blízkého východu.

 

Hospodinovo slovo zaznamenané v Písmu, zaznívá dnes mezi námi téměř jako odpověď na volání naší modlitby. Nemnoho slov, v nichž Bůh prohlašuje, že jeho “myšlenky jsou o pokoji, nikoli o zlu (Jer 29,11). Myšlenky o pokoji, nikoli o zlu! V těchto nešťastných časech chceme ze všech sil prohlásit, že Libanon je a musí zůstat mírovým projektem. Jeho posláním je být zemí tolerance a pluralismu, oázou bratrství, kde se setkávají různá náboženství a vyznání, kde spolu žijí různé komunity, které kladou společné dobro před partikulární prospěch. Je proto nezbytné - a to bych rád zopakoval - "aby ti, kdo jsou u moci, konečně a rozhodně začali skutečně sloužit míru a nikoli vlastním zájmům. Dost bylo profitování nemnohých na úkor mnohých! Dost bylo převládání parciálních pravd nad nadějemi lidu!" (Slova v závěru dialogu, Bari, 7. července 2018). Dost bylo využívání Libanonu a Blízkého východu pro cizí zájmy a zisky! Je třeba dát Libanoncům šanci, aby se stali protagonisty lepší budoucnosti ve své zemi, bez neoprávněného vměšování.

Myšlenky o pokoji, nikoli o zlu. Vy, drazí Libanonci, jste se v průběhu staletí vyznačovali podnikavostí a tvrdou prací, a to i v těch nejtěžších dobách. Vaše mohutné cedry, symbol vaší země, připomínají rozkvět a bohatství jedinečných dějin. Připomínají nám také, že rozložité větvoví vyrůstá pouze z hlubokých kořenů. Kéž se inspirujete příklady těch, kteří vybudovali společné základy a v rozmanitosti nevidí překážky, nýbrž možnosti. Zapusťte kořeny do snů svých starců o pokoji. Ještě nikdy jsme tak dobře jako v posledních měsících neporozuměli tomu, že se nemůžeme zachránit sami a že problémy jedněch nesmějí být cizí druhým. Proto apelujeme na vás všechny. Na vás, občany: nenechte se odradit, neztrácejte odvahu, najděte v kořenech svých dějin naději, že znovu vzklíčí. Na vás, politické představitele, abyste v souladu se svými povinnostmi nalezli naléhavě nutná a stabilní řešení současné hospodářské, sociální a politické krize a nezapomněli, že bez spravedlnosti není míru. Na vás, drazí Libanonci z diaspory, abyste dali do služeb své vlasti ty nejlepší síly a prostředky, které máte k dispozici. Na vás, členové mezinárodního společenství: Kéž se společným úsilím podaří vytvořit podmínky, aby se tato země nepotopila, ale vydala na cestu obnovy. Bude to ku prospěchu všech.

Myšlenky o pokoji, nikoli o zlu. Jako křesťané dnes chceme obnovit svůj závazek budovat společnou budoucnost, protože budoucnost bude pokojná pouze tehdy, bude-li společná. Vztahy mezi lidmi nemohou být založeny na prosazování osobních zájmů, privilegií a výhod. Nikoli! Křesťanská vize společnosti je založena na Blahoslavenstvích, je zakořeněna v mírnosti a milosrdenství, vede nás k tomu, abychom ve světě napodobovali jednání Boha, který je Otcem a přeje si svornost mezi svými dětmi. My křesťané jsme povoláni být rozsévači pokoje a tvůrci bratrství, nemáme žít se záští a lítostí nad minulostí, ani utíkat od odpovědnosti za přítomnost, nýbrž pěstovat nadějeplný pohled do budoucna. Věříme, že Bůh nám ukazuje jen jednu cestu: cestu pokoje. Ujišťujeme proto naše muslimské bratry a sestry i příslušníky jiných náboženství o naší otevřenosti a připravenosti spolupracovat na budování bratrství a podpoře míru. Mír "si nežádá vítěze ani poražené, nýbrž bratry a sestry, kteří navzdory nedorozuměním a ranám minulosti budou kráčet od konfliktu k jednotě" (Promluva při mezináboženském setkání na planině Ur, 6. března 2021). V tomto smyslu vyjadřuji naději, že po tomto dni budou následovat konkrétní iniciativy ve jménu dialogu, vzdělávání a solidarity.

Myšlenky o pokoji, nikoli zlu. Dnes jsme vzali za svá nadějeplná slova básníka Gibrana: Za černou oponou noci nás čeká úsvit. Několik mladých lidí nám předalo rozsvícené svítilny. Právě oni, mladí, jsou těmi svítilnami, které září v této temné hodině. Jejich tváře se třpytí nadějí do budoucna. Kéž se jim dostane sluchu a pozornosti, protože od nich se rozpočne obnova země. A než učiníme důležitá rozhodnutí, pohlédněme všichni na naděje a sny mladých lidí. Pohlédněme na děti! Jejich jasné oči, ojíněné mnoha slzami, otřásají naším svědomím a pobízejí k rozhodnutí. Na libanonském horizontu září ještě další světla, jsou to ženy. Vybavuje se nám Matka všech, která z harisského vrchu svým pohledem objímá ty, kdo přicházejí do této země ze Středomoří. Její rozevřená náruč se obrací k moři a hlavnímu městu Bejrútu, aby přivítala naděje všech. Ženy jsou zdrojem života a naděje pro všechny; kéž jsou v Libanonu respektovány, doceňovány a zapojeny do rozhodovacích procesů. A rovněž starší lidé, staří jsou našimi kořeny, hleďme si jich a poslouchejme je. Oni ať nám dají svůj mystický pohled na dějiny, základy země, které máme upevňovat. Ať mohou znovu snít, jak po tom touží. Naslouchejme jim, ať se jejich sny v nás přetvoří v proroctví.

Abychom se ještě jednou vrátili ke slovům básníka, uznáváme, že k úsvitu nelze dojít jinak než skrze noc. A v noci krize musíme zůstat jednotní. Společně můžeme prostřednictvím čestného dialogu a upřímných záměrů vnášet světlo do temných oblastí. Svěřme veškeré úsilí a snažení Kristu, Knížeti pokoje, protože, jak jsme se modlili, "když se vznesou paprsky jeho milosrdenství, jež nepoznaly stínu, tma prchá, soumrak končí, temnota mizí a noc odchází" (srov. sv. Řehoř z Nareku, Kniha nářků, 41). Bratři a sestry, kéž noc konfliktů odezní a nastane úsvit naděje. Kéž ustane nepřátelství, uhasnou spory a Libanon opět zazáří světlem pokoje.

Přeložila Johana Bronková

2. července 2021, 09:25