Hledejte

Vatican News
Z dnešní generální audience Z dnešní generální audience  (Vatican Media)

Ježíšova velikonoční modlitba za nás

Katecheze papeže Františka při generální audienci na nádvoří sv. Damase

Mk 14, 32-36

Dobrý den, drazí bratři a sestry!

V této řadě katechezí jsme vícekrát upozornili na modlitbu jako jeden z nejvýraznějších rysů Ježíšova života. Ježíš se modlil, hodně se modlil. Během svého poslání se Ježíš hrouží do modlitby, protože dialog s Otcem je žhavým jádrem celého jeho bytí.  

Evangelia dosvědčují, že Ježíšova modlitba nabývá na síle a hutnosti v hodině jeho utrpení a smrti. Tyto vrcholné události jeho života utvářejí ústřední prvek křesťanského hlásání, kérygma. Ony poslední hodiny prožívané v Jeruzalémě jsou srdcem evangelia nejenom kvůli tomu, že evangelisté tomuto vyprávění vyhrazují proporčně širší prostor, nýbrž také vzhledem k tomu, že Ježíšova smrt a vzkříšení jsou jako blesk, který vrhá světlo na veškeré ostatní příhody jeho života. Ježíš nebyl jen lidumil, který se ujal lidského trápení a nemocí, nýbrž byl a je kýmsi mnohem větším. To vše je sice pravda, ale je zde něco víc! Není v Něm pouze dobrota, je zde cosi většího,  spása – a to nikoli spása daného okamžiku, která mne zachraňuje z nemoci či neútěchy, nýbrž celistvá, mesiášská spása, která skýtá naději v konečné vítězství života nad smrtí.

Ve dnech posledních Ježíšových Velikonoc tedy spatřujeme Ježíše plně ponořeného do modlitby. Jak jsme slyšeli, v Getsemanské zahradě, kde se ho zmocnila smrtelná úzkost, je to modlitba velice vzrušená, a přesto se právě v tuto chvíli obrací k Bohu, kterého nazývá „Abbà”, Tatínku (srov. Mk 14,36). Toto slovo z Ježíšova jazyka – aramejštiny – vyjadřuje nekonečnou niternost a důvěru. Ježíš vnímá, že kolem něho houstne temnota, ale proniká jí za pomoci onoho slůvka: Abbà! Tati...

Také na kříži se Ježíš modlí. Ačkoli jej obestírá temné Boží mlčení, z jeho rtů ještě jednou splyne slovo: “Otče”. Je to nanejvýš troufalá modlitba, poněvadž na kříži Ježíš vystupuje jako absolutní přímluvce. Modlí se za druhé, modlí se za všechny, včetně těch, kteří ho odsuzují, aniž by se kdokoli – s výjimkou nebohého zločince – postavil na jeho stranu. Všichni byli proti němu, anebo je to nezajímalo. Jedině onen zločinec rozpoznal jeho moc. “Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí” (Lk 23,34). Na vrcholu tohoto dramatu a za ukrutných bolestí duše i těla se Ježíš modlí slovy žalmů. Spolu s ubohými tohoto světa, zejména těmi, na které všichni zapomněli, pronáší tragická slova 22. Žalmu: “Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?” (v.2). Ježíš vnímal svou opuštěnost a modlil se. Na kříži se dokonává dar Otce, který dává lásku, naplňuje se zde naše spása. Ježíš také jednou zvolá “Bože můj!” a “Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha” (Lk 23,46). V oněch třech hodinách na kříži je tedy všechno modlitbou.

V rozhodujících hodinách utrpení a smrti se tedy Ježíš modlí a ve zmrtvýchvstání Otec jeho modlitbu vyslyší. Ježíšova modlitba je intenzivní, jedinečná a stává se vzorem pro naši modlitbu. Ježíš se modlil za všechny, také za mne a za každého z vás. Kdokoli může vyslovit: „Ježíš se za mne na kříži modlil“. Ježíš komukoli z nás může říci:  „Modlil jsem se za tebe při Poslední večeři a na dřevě kříže“. I v té nejbolestnější trýzni nikdy nejsme sami. Ježíšova modlitba je s námi. Zeptáte se: „A nyní, otče, zatímco nasloucháme, se Ježíš za nás modlí?“ Ano, ustavičně se modlí, aby nám jeho Slovo pomáhalo v další cestě, abychom vydrželi stát na sluníčku a modlit se. Modlí se za nás.

To se mi jeví jako to nejkrásnější, co bychom si měli zapamatovat. Jsme totiž u poslední katecheze z tohoto cyklu o modlitbě. Pamatovat na milost, skrze niž se nejenom modlíme, ale byli jsme takříkajíc „vymodleni“, přijati do Ježíšova dialogu s Otcem, ve společenství s Duchem svatým. Ježíš se za mne modlí: toto si každý z nás může vepsat do srdce a nezapomínat na to i v nejhorších okamžicích. Byli jsme začleněni do Ježíšova dialogu s Otcem ve společenství s Duchem svatým. Byli jsme zamýšleni v Kristu Ježíši a také v hodinu utrpení, smrti a vzkříšení bylo vše nabízeno za nás. A proto nám nezbývá, než zachovat odvahu a naději v modlitbě i životě a v této odvaze a naději silně zakoušet Ježíšovu modlitbu a jít dál. Kéž je náš život oslavou Boha za vědomí, že se Ježíš za mne modlí k Otci.

Přeložila Jana Gruberová

 

16. června 2021, 12:43

Předchozí papežské audience

Čtěte více >