Papež František na návštěvě v sídle Vatikánského rozhlasu
Johana Bronková - Vatikán
Zhruba hodinu se zdržel papež František v budově, která od počátku sedmdesátých let hostí papežský rozhlas. V doprovodu Paola Ruffiniho, prefekta Úřadu pro sdělovací prostředky, v němž poslední reforma sdružila veškerá vatikánská média, navštívil papež Palazzo Pio, kde se na různých místech - ve snaze respektovat pandemické normy - shromáždila většina redaktorů a zaměstnanců.
Redakce Osservatore Romano
První Františkovy kroky vedly do nového sídla oficiálního vatikánského deníku Osservatore Romano. Jeho ředitel Andrea Monda představil papeži, jakým způsobem vznikají noviny, přinášející od roku 1861 podrobnou kroniku pontifikátů. Prezentoval rovněž další jazykové verze, ve kterých tato dokumentace s různou periodicitou vychází.
Modlitba v kapli
Papež pak na okamžik vstoupil do kaple, z níž jsou vysílány ranní bohoslužby a večerní růženec a která je duchovním srdcem radia. “Pane, nauč nás vycházet ze sebe a vydávat se za hledáním pravdy – modlil se František při krátkém zastavení před svatostánkem. – Nauč nás jít a vidět, učit se naslouchání, nepěstovat předsudky, nevyvozovat ukvapené závěry. Nauč nás kráčet tam, kam nikdo jít nechce, vyhradit si čas k porozumění, věnovat pozornost podstatnému, nenechat se rozptylovat povrchními věcmi, rozlišovat klamné zdání od pravdy. Daruj nám milost rozpoznat tvé příbytky ve světě a poctivost vyprávět o tom, co jsme viděli. Amen.”
V živém vysílání
Dalším papežovým zastavením bylo čtvrté patro, kde jsou umístěna hlavní studia a největší jazykové redakce. S většinou redaktorů si František potřásl rukou, převzal drobné dárky a okusil maté, které mu nabídla portugalská sekce. Poté prošel do studia, kde po celou dobu návštěvy probíhal přímý přenos, vedený Lukou Collodim a Massimilianem Menichettim. Papež František na okamžik usedl k mikrofonu a ve slovech, adresovaných spíše redaktorům než posluchačům, připomněl, že je třeba mít na paměti, ke komu se naše slova dostávají, přemýšlet o cestách, po nichž slovo putuje k lidem.
“Děkuji za vaši práci, za to, co děláte. Mám jen jedinou obavu – je mnoho důvodů proč se strachovat o Radio a Osservatore – ale jedna obava mi leží na srdci: Kolik lidí poslouchá rádio, kolik jich čte Osservatore Romano? Naše práce totiž spočívá v tom, abychom dosahovali k lidem. To, co se tady dělá, je pěkné, krásné, namahavé, dostává se to k lidem, rovněž díky překladům a díky krátkým vlnám, avšak otázka, kterou si musíme klást: Ke kolika lidem se dostane? Je tady totiž nebezpečí, které se týká všech organizací, nebezpečí, zajišťovat krásnou organizaci, krásnou práci, která ale nakonec nedojde tam, kam má…. Tak trochu jako v přísloví o hoře, která rodí myš…. Každý den si proto pokládejte otázku: Ke kolika lidem dosáhneme? To je skutečně velmi důležité.”
“Naše” patro
Další papežovy kroky vedly do prostoru nového “open space”, vybudovaného na místě bývalé knihovny. Zbrusu nová moderní hala slouží technickému zázemí. Vzhledem k tomu, že naše redakce – stejně jako redakce kolegů ze slovenské sekce - je jednou z nemnoha, které se během reformy nestěhovaly, připadlo nám nezasloužené privilegium přivítat papeže ve dveřích místností, v nichž skutečně pracujeme.
Odmítnutí byrokratismu: Buďte tvůrčí a odvážní
Poslední papežovou zastávkou byla v tzv. Sala Marconi, pojmenovaná po vynálezci rozhlasového vysílání, kterému osobně Pius XI. svěřil založení svého radia. Prefekt Ruffini představil zástupce většiny redakcí a předal slovo Františkovi. Papež v krátké promluvě důrazně odmítl byrokraticky motivované přehazování odpovědnosti, které nazval funkcionalismem, coby protikladem funkčnosti. Vybízel, abychom se neztráceli v organizačních záležitostech a formalitách, a naopak povzbuzoval k novinářské práci, která si žádá odvahu, kreativitu a svobodu.
“Velkým nepřítelem dobrého fungování věcí je “funkcionalismus” – řekl papež František a připojil svoji definici. – Jsem například šéfem určité sekce, sekretářem, ale mám sedm podsekretářů… Když má někdo nějaký problém, jde za podsekretářem. Tam slyší: chvilku počkej, potom ti odpovím, jen co zavolám sekretáři. To není k ničemu, protože nejsou schopni jednat vlastním jménem. Funkcionalismus je vraždný, uvádí instituci do letargie a zabíjí ji. Dejte si pozor, abyste do něho neupadli. Není důležité, kolik míst tu je, zda je studio pěkné nebo nikoli, důležité je, aby fungovalo – a nestalo se obětí funkcionalismu. Na to si opravdu dávejte pozor. Když totiž něco funguje, pomáhá to v kreativitě. Vaše práce musí být tvůrčí! Potom je také funkční. Pokud je ale práce pouze dobře zorganizovaná, nakonec uvízne v kleci. To nepomáhá. Když tedy vidím pěknou organizaci, spolupráci, to hlavní, co mi přichází na mysl, je varování: Dávejte si pozor, řekněte ne funkcionalismu. Ať to, co děláte, slouží práci, kterou vykonáváte. Aby struktura mohla být funkční, je třeba, aby každý měl dostatečnou svobodu, aby mohl pracovat, aby mohl rizkovat a nikoli žádat o stále další povolení. To paralyzuje! Tak tedy funkčnost, nikoli funkcionalismu. Pokračujte dále a buďte odvážní!”
