Najít Krista znamená odhalit pokoj v srdci
Pondělí ve velikonočním oktávu se nazývá také „andělovo“, protože si připomínáme jeho setkání se ženami, které přicházejí k Ježíšovu hrobu (Mt 28, 1-15). Anděl jim říká: „Vím, že hledáte Ježíše, ukřižovaného. Není tady. Byl vzkříšen“ (v. 5-6). Tento výrok: „Byl vzkříšen“, přesahuje lidské schopnosti. Také ženy, které se vydaly k hrobu a našly jej otevřený a prázdný, nemohly prohlásit: „Byl vzkříšen“, nýbrž pouze to, že hrob byl prázdný. „Byl vzkříšen“ – to je poselství. Jedině anděl mohl vyslovit, že Ježíš vstal z mrtvých, a to ze své moci nebeského hlasatele, z moci propůjčené Bohem, stejně jako jedině anděl mohl říci Marii: „Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš“ (Lk 1,31). Proto se dnešnímu pondělí říká „andělovo“, neboť pouze anděl – z moci Boží – může prohlásit, že Ježíš byl vzkříšen.
Evangelista Matouš vypráví, že za onoho velikonočního úsvitu „nastalo velké zemětřesení. Anděl Páně sestoupil z nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něj“ (v.2). Onen veliký kámen, který měl zpečetit vítězství zla a smrti, byl svalen k nohám a stal se stoličkou pro Pánova anděla. Všechny plány a odpor Ježíšových nepřátel a pronásledovatelů byly marné, všechna pečetidla se rozpadla. Obraz anděla, sedícího na kameni, je konkrétním, viditelným projevem Božího vítězství nad zlem, projevem Ježíšova vítězství nad vládcem tohoto světa, vítězství světla nad temnotou. Ježíšův hrob neodkryl nějaký fyzický jev, nýbrž Pánův zásah. Jak Matouš dodává, andělův „zjev byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh“ (v.3). Tyto podrobnosti symbolizují zásah samotného Boha, který je nositelem nové éry a posledních časů dějin, jelikož Ježíšovo vzkříšení zahájilo poslední část dějin, která může trvat tisíce let, avšak je poslední.
Tento Boží zásah vyvolá dvojí reakci: Strážci nemohou vydržet tuto strhující Boží sílu, jsou otřeseni vnitřním zemětřesením, klesají jako mrtví (v.4.). Moc Vzkříšení poráží ty, kteří byli použiti k tomu, aby zaručili domnělé vítězství smrti. Co tito strážci měli dělat? Vydat se za svými nadřízenými a říci pravdu. Stáli před volbou: buď vyslovit pravdu, anebo se dát přesvědčit těmi, kdo jim přikázali strážit hrob. Jediný způsob, jak je přesvědčit, byly peníze, a tito chudí, ubozí lidé prodali pravdu a s penězi v kapse rozhlašovali: „Ale ne, přišli jeho učedníci a ukradli mrtvé tělo“. Mamon i zde, při Kristově vzkříšení, projevuje svou moc, aby je popřel. Reakce žen se liší, protože anděl Páně je výslovně vyzývá k tomu, aby neměly strach a nehledaly Ježíše v hrobu: „Vy se nebojte“ (v.5).
Z andělových slov můžeme načerpat cenné ponaučení: neochabujme v hledání vzkříšeného Krista, který dává život v hojnosti těm, kteří se s Ním setkají. Najít Krista především znamená odhalit pokoj v srdci. Také ženy v evangeliu, po počátečním strachu, pochopitelně zakoušejí velikou radost, když se opět setkávají se živým Mistrem (v. 8-9). V této velikonoční době přeji všem, aby prožili tutéž duchovní skutečnost a přijali do srdcí, domovů a rodin radostnou velikonoční zvěst: „Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu“ (Antifona k přijímání). Velikonoční zpráva: Kristus žije, provází můj život, je vedle mne. Kristus tluče na dveře mého srdce, abych ho pustil dál, Kristus žije. V těchto velikonočních dnech nám prospěje, když si budeme opakovat: „Pán žije“.
Tato jistota nás vede k tomu, abychom se dnes a po celou velikonoční dobu modlili „Regina Caeli, laetare, tedy Vesel se, nebes Královno“. Poprvé ji takto pozdravil anděl Gabriel: „Buď zdráva, milostiplná!“ (Lk 1,28). Nyní se Mariina radost naplnila: Ježíš žije, láska zvítězila. Kéž se toto stane i naší radostí!
Přeložila Jana Gruberová
