Papež: Ať je církev vzorem sociální nauky, kterou hlásá
Státní zástupce (zde zvaný promotor spravedlnosti) vatikánského tribunálu Gian Piero Milano nejprve popsal loňskou soudní činnost, která navzdory pandemickým okolnostem nabývá stále nadnárodnějších rozměrů díky spolupráci s italskými soudními orgány a bezpečnostními složkami, za společného úsilí o zaručení legality. Vyzdvihl zejména exemplární lednový rozsudek v kauze praní špinavých peněz, který se týkal někdejšího předsedy Vatikánské banky (IOR) a právníka téže instituce, a poukázal na stále širší uplatňování mezinárodních standardů finanční transparentnosti:
„Potírání ekonomické kriminality je prioritním měřítkem také v procedurách mezinárodního dožádání, ve kterých byla činnost Tribunálu obzvláště významná. Odpověděli jsme na mezinárodní dožádání několika zahraničními prvky – Italskou, Brazilskou a Polskou republikou – a současně adresovali třináct žádostí o mezinárodní dožádání, které se všechny týkají hospodářských trestných činů v celkové výši 105 milionů euro, částečně již nabytých a částečně soudně projednávaných.“
Státní zástupce Vatikánského tribunálu se poté zmínil o pokračující normativní evoluci, rovněžtak zacílené na udržení kroku s dobou a mezinárodní praxí. Mezi papežova reformní gesta náleží kupříkladu loňský zákon o hospodářské soutěži či posílení autonomie vatikánských soudních orgánů. Papež František ve své následné promluvě položil důraz na neodkladnost stále širší mezinárodní spolupráce, nutnost urychlení vyšetřování a nezbytnost reformy vatikánského trestního zákoníku:
„Vyzývám, aby již zahájené a budoucí iniciativy vedoucí k absolutní transparenci institucionálních aktivit vatikánského státu, zejména na poli ekonomiky a financí, byly inspirovány ustavujícími principy církevního života a zároveň se opíraly o osvědčenou praxi, běžnou na mezinárodní úrovni, aby tak působily vzorově, jak to přísluší takovému subjektu, jakým je katolická církev.“
Za prioritní požadavek při normativních úpravách papež označil rovné zacházení se členy katolické církve, které by jim zaručilo stejné postavení a důstojnost bez jakýchkoli, dobově vzdálených privilegií. A poté upozornil na důslednost mezi hlásanou vírou, chováním a činy.
„Skutečnost, že v dynamice ekonomických vztahů stojíme na okraji, nás nezbavuje povinnosti svědectví (...) o nesmírném bohatství církevního poslání (...) ve společnosti a mezinárodním společenství, a to zejména v krizových momentech, jakým je ten dnešní. Zamyslete se nad tím, že svou každodenní skrytou a trpělivou prací můžete vzácně přispívat k tomu, aby církev v tomto maličkém vatikánském státě, byla dobrým příkladem toho, co učí ve svém sociálním magisteriu“.
Řekl papež vatikánským soudcům a vybídl je, aby věnovali dostatek času modlitbě, v níž „z Boha a jeho Slova čerpáme onu vnitřní vyrovnanost, která nám umožňuje velkodušně plnit naše povinnosti“.
(jag)
