Během polední modlitby vanul prosluněným náměstím s. Petra silný vítr Během polední modlitby vanul prosluněným náměstím s. Petra silný vítr 

Bůh je provinilec

Promluva papeže Františka před modlitbou Anděl Páně

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Dnešní evangelium (Mk 1,40-45) mluví o setkání Ježíše s člověkem nemocným leprou. Malomocní byli považováni za nečisté a podle předpisů zákona museli zůstávat mimo obec. Byli vyloučeni z jakýchkoli lidských vztahů, sociálních i náboženských. Nesměli do synagogy, nesměli vstoupit do chrámu. Ježíš naopak nechává malomocného přijít k sobě, jemu ho líto, a dokonce vztáhne ruku a dotkne se ho. To bylo tehdy nemyslitelné. Tak Ježíš uskutečňuje evangelium, které zvěstuje: Bůh je blízko našemu životu, má soucit se zraněným lidstvím a přichází, aby odstranil každou překážku, která nám brání žít ve vztahu s ním, s ostatními i s námi samotnými. Zapamatujte si slovo blízkost. Soucit. Evangelium říká, že Ježíš, když viděl malomocného, s ním soucítil. Byl k němu vlídný. To jsou ta tři slova popisující Boží styl: blízkost, soucit a vlídnost. V tomto příběhu můžeme vidět dvě “přestoupení zákona”, která se setkávají: Malomocný se přiblíží k Ježíšovi a ten, pohnout soucitem, se ho vlídně dotýká, aby ho uzdravil. Oba jsou provinilci proti zákonu.

První provinění proti zákonu je na straně malomocného. Proti předpisům zákona vychází z izolace a přichází k Ježíšovi. Jeho nemoc je považována za Boží trest. On ale v Ježíši vidí jinou Boží tvář. Ne Boha, který trestá, ale Otce soucitu a lásky, který nás osvobozuje od hříchu a nikdy nás nevylučuje ze svého milosrdenství. Tak tento člověk může vyjít z izolace, protože v Ježíši nachází Boha, který sdílí jeho bolest. Ježíšův postoj ho přitahuje a nutí vyjít ze sebe sama a svěřit mu svůj bolestný příběh.

Dovolte mi připomenout tolik odvážných kněží zpovědníků, kteří mají tento postoj. Přicházejí za nimi lidé kvůli vlídnosti a soucitu. Lidé, kteří se cítí, jako nestáli za nic, kteří se cítí drceni svými hříchy. To jsou správní zpovědníci. Ti, kteří nemají v ruce bič, ale kteří přijímají, naslouchají a říkají lidem, že Bůh je dobrý, že Bůh vždy odpouští, v odpouštění mu nikdy nedojde trpělivost. Teď vás všechny prosím o potlesk pro tyto milosrdné zpovědníky.

Druhé provinění proti zákonu je na straně Ježíše. Zatímco zákon zakazoval dotýkat se malomocných, on má soucit, vztáhne ruku a dotkne se ho, aby uzdravil. Někdo řekne: „Zhřešil!“ Udělal to, co zákon zakazuje, je to provinilec. Je to pravda. Je provinilec. Neomezí se na slova, ale dotkne se ho. Dotknout se s láskou znamená navázání vztahu, vstup do společenství, znamená to vstoupit do života druhého tak hluboko, že sdílíme i zranění. Tímto gestem Ježíš ukazuje Boha, který není lhostejný a neudržuje si odstup. Naopak, ukazuje Boha, který přichází blízko se soucitem a dotýká se našeho života, aby ho uzdravil. To je způsob Boží: blízkost, soucit a vlídnost. Provinění Boží. Bůh je v tomto smyslu velkým provinilcem.

Sestry a bratři, i dnes mnoho našich bratří a sester na celém světě trpí touto nebo jinou nemocí. Nebo jsou v situaci, která je bohužel spojena s nějakým sociálním předsudkem. Každému z nás se může stát, že zažije zranění, selhání, utrpení nebo sobectví, které ho uzavírají vůči Bohu a ostatním. Přesto všechno nám Ježíš říká, že Bůh není nějaká idea nebo nějaké abstraktní učení, nýbrž ten, kterému nevadí “ ušpinit se” naším zraněným lidstvím a který se nebojí dotknout se našich ran. Řeknete mi „Ale Otče, co to říkáte?! Že Bůh se špiní?!“ To neříkám jen já. Říká to svatý Pavel: Bůh se stal hříchem. On, který není hříšník, který hřešit nemůže, se stal hříchem. Podívejte, jak se Bůh špiní, aby se k nám mohl přiblížit, aby měl soucit a dal najevo svou vlídnost. Blízkost, soucit a vlídnost.

Kvůli dodržování pravidel dobrého chování a kvůli společenským zvyklostem i my sami často umlčujeme svou bolest nebo nosíme masky, které ji zakrývají. Abychom vyhověli požadavkům našeho sobectví nebo zákonům našeho vnitřní ho strachu, příliš se neangažujeme v utrpení ostatních. Prosme raději Pána o milost žít tato dvě provinění proti zákonu z evangelia. Provinění malomocného, abychom měli odvahu vyjít z naší izolace. Místo abychom se uzavírali v sebelítosti a oplakávali naše selhání, vydejme se za Ježíšem takoví, jací jsme. A také žijme provinění Ježíšovo, totiž lásku, která jde i mimo konvence, která překonává předsudky a strach z toho, že se nás dotkne život druhých. Naučme se být provinilci jako tito dva. Jako ten malomocný a Jako Ježíš.

Ať nás na a této cestě doprovází Panna Maria, ke které se nyní obrátíme v modlitbě Anděl Páně.

Přeložil Petr Vacík

14. února 2021, 12:30