Modlitba Anděl Páně, 13. prosince 2020 Modlitba Anděl Páně, 13. prosince 2020 

Podmínkou křesťanské radosti je nasměrování k Ježíši

Na slunečnou třetí adventní neděli se shromáždily na Svatopetrském náměstí zástupci dětí z centra římských oratoří. Papež František - jak je zvykem - požehnal Ježíšky z domácích jesliček, které si s sebou přinesly. Promluvu před modlitbou Anděl Páně věnoval křesťanské radosti.

Dobrý den, drazí bratři a sestry!

Výzva k radosti je pro adventní dobu charakteristická. Očekávání na Ježíšovo narození, očekávání, které prožíváme, je radostné, tak trochu jako očekávání návštěvy někoho, koho máme moc rádi, např. přítele, s nímž jsme se dlouho neviděli. Tato radostná dimenze vychází najevo tuto třetí neděli, kterou uvádí pobídka svatého Pavla: »Radujte se stále v Pánu« (Vstupní antifona; srov. Flp 4,4.5). A proč? Protože »Pán je blízko« (v.5). Čím blíže je nám Pán, tím větší máme radost; čím je vzdálenější, tím jsme smutnější. Jeden filosof kdysi řekl víceméně toto: „Opravdu nerozumím, jak se dneska dá věřit, protože ti, kdo říkají, že věří, se tváří jak v předvečer pohřbu. Nenesou svědectví radosti ze vzkříšení Ježíše Krista.“ Popřemýšlejme o tom trochu a ptejme se: „Mám radost z toho, že Pán je mi nablízku, že mne miluje, že mne vykoupil?

Evangelium podle Jana nám dnes představuje biblickou postavu, která jako první a nejvíce – s výjimkou Madony a svatého Josefa – očekávala Mesiáše a radovala se z Jeho příchodu. Mluvíme přirozeně o Janu Křtiteli (srov. Jan 1,6-8.19-28).

Evangelista jej představuje slavnostně: »Byl člověk poslaný od Boha [...] Přišel jako svědek, aby svědčil o světle« (vv.6-7). Křtitel je první svědek, který svým slovem a darem svého života dosvědčil Ježíše. Všechna evangelia shodně ukazují, jak splnil svoje poslání ukázat na Ježíše jako na Krista, kterého poslal Bůh a předpověděli proroci. Jan byl ve svojí době leaderem. Jeho pověst se rozšířila v celém Judsku a dál, až do Galileje. On však ani na okamžik nepodlehl pokušení přitahovat pozornost k sobě, vždycky ji zaměřoval k Tomu, který měl přijít. Říkal: »Jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánků« (v.27) Vždycky ukazoval k Pánu, jako P. Maria – také ona vždy ukazuje k Pánu: „Udělejte to, co vám řekne“. Pán musí být vždycky v centru. Světci k Němu vždycky poukazovali. A kdo neukazuje k Pánu, není svatý.

A toto je první podmínka křesťanské radosti: odstředit se a do svého středu dát Ježíše. Nejde o odcizení, protože Ježíš skutečně je středem, je světlem, jež dává životu každého muže a každé ženy, přicházejících na tento svět, plný smysl. Jde o stejný dynamismus lásky, který mne vede ven od sebe sama, ne abych se ztratil sobě, nýbrž nalezl se odevzdáním a prokazováním dobra druhému.

Jan Křtitel ušel dlouhou cestu než dospěl ke svědectví, jež vydal o Ježíši. Cesta radosti není procházka. Již od mládí vše opustil, aby kladl na první místo Boha a naslouchal celým srdcem a vší silou Jeho Slovu. Odešel na poušť a zbavil se všeho pomíjivého, aby byl svobodnější a sledoval vanutí Ducha svatého. Jistě, některé rysy jeho osobnosti jsou ojedinělé a nelze je předkládat všem. Avšak jeho svědectví je paradigmatické pro každého, kdo chce hledat smysl svého života a nalézt opravdovou radost. Křtitel je vzorem zvláště pro ty, kteří jsou v církvi povoláni hlásat druhým Krista: mohou tak činit pouze v odstupu od sebe a od zesvětštění tím, že nebudou přitahovat lidi k sobě, nýbrž směrovat je k Ježíši.V tom spočívá radost: orientovat k Ježíši. A radost musí být hlavním rysem naší víry. Také v temných chvílích spočívá v nitřná radost v tom, že víme, že s námi je zmrtvýchvstalý Pán. Pán! To je centrum našeho života, naší radosti.

Modlitba Anděl Páně nám nyní ukáže, že toto všechno se plně uskutečnilo v Panně Marii, která ve ztišení očekávala Boží Slovo spásy, naslouchala Mu, přijala Jej a počala. V ní se Bůh stal bližním. Proto církev nazývá Marii „Příčinou naší radosti“.

13. prosince 2020, 13:36