Papež František varoval před nebezpečím „duchovního plenění“
V Klementinském sále Apoštolského paláce se shromáždili se svými příbuznými a s představiteli Nadace papežské švýcarské gardy.
„Přítomnost vašich příbuzných vyjadřuje úctu švýcarských katolíků ke Svatému stolci, jakož i morální výchovu a dobrý příklad, s nímž rodiče předali dětem křesťanskou víru a smysl pro velkodušnou službu bližnímu.“
Řekl papež v úvodním pozdravu. Připomněl pak hrdinskou historii papežské gardy během plenění Říma v roce 1527. Tehdy se 189 mužů v papežovy švýcarské gardy postavilo nesmírné přesile, aby umožnili útěk Klementa VII. do bezpečí Andělského hradu. V nerovném boji naprostá většina gardistů padla, přežilo jich jen 42. Na jejich počest obvykle probíhá přísaha nových gardistů 6. května. Letos byla kvůli koronavirové krizi přesunuta na říjen.
„V myšlekách putuji zejména k „Sacco di Roma“, vyplenění Říma, při kterém švýcarská garda odvážně bránila papeže až k položení života. Připomínka této události v nás může evokovat nebezpečí duchovního „plenění“. V současném sociálním kontextu hrozí mnoha mladým lidem nebezpečí, že svolí k výprodeji své duše, když následují ideály a životní styly odpovídající pouze na materiální přání či potřeby.“
Papež František popřál novým rekrutům, aby během svého římského pobytu čerpali ze všeho pozitivního, co toto město nabízí, z jeho bohatství dějin, kultury a víry, a přožívali toto období svého života v duchu bratrství a vzájemné pomoci.
„Přísaha, kterou pozítří složíte, kéž se stane také potvrzením věrnosti vašemu křestnímu povolání, totiž Kristu, který vás volá, abyste byli muži a křesťané, protagonisti své existence. S jeho pomocí a v síle Ducha svatého bude s to pokojně čelit životním překážkám a výzvám. Nezapomínejte, že Pán je vám vždy po boku. Ze srdce vám přeji, abyste stále pociťovali jeho útěšnou přítomnost.“
Na závěr František poděkoval celému sboru Papežské švýcarské gardy nejen za to, co dělá, ale také „jak“ vykonává svůj úkol. A ocitoval sv. Matku Terezu z Kalkaty, která říkávala, že na konci života nebudeme souzeni pro množství toho, co jsme děli, nýbrž podle lásky, kterou jsme do svých činů vkládali.
(job)
