Papež: Vzkvétáme ve společenství, jak je vidět na svatých
Zahájena byla jako obvykle čtením biblického úryvku, tentokrát ze Skutků apoštolů (2, 42-45) o sociálních důsledcích víry: »Všichni, kteří přijali víru... měli všechno společné«. Čtvrtý díl cyklu nazvaného Uzdravit svět věnoval papež František další zásadě sociální nauky církve, totiž Universálnímu určení pozemských statků a s ním související ctnosti křesťanské naděje. V katechezi mimo jiné řekl:
„Vlastnictví a peníze jsou prostředky, které mohou sloužit tomuto poslání. Snadno z nich však činíme účel, ať individuální nebo kolektivní. A dochází-li k tomu, jsou nahlodávány podstatné lidské hodnoty. Homo sapiens se znetvořuje a stává se druhem homo oeconomicus – v pokleslém smyslu - totiž individualistou, spekulantem a vládcem. Zapomínáme, že jsme stvořeni k obrazu a podobě Boha a proto jsme sociální, kreativní, solidární a nadaní obrovskou schopností milovat. Na to často zapomínáme. Mezi všemi druhy jsme bytostmi vskutku nejvíce spolupracujícími a vzkvétáme ve společenství, jak je dobře patrné ve zkušenosti svatých. Existuje jedno španělské úsloví, které mne k této větě inspirovalo, a říká: florecemos en racimo, como los santos – vzkvétáme ve společenství, jak je vidět na svatých.
Když obsese vlastnit a vládnout upírá milionům lidí primární dobra, když je ekonomická a technologická nerovnost taková, že drásá sociální tkanivo, a zejména když závislost na neomezeném materiálním pokroku ohrožuje společný dům, pak nemůžeme nečinně přihlížet. Ne, to je skličující. Nemůžeme nehnutě přihlížet. S očima upřenýma na Ježíše (srov. Žid 12,2) a s jistotou, že Jeho láska působí skrze společenství Jeho učedníků, musíme všichni společně jednat v naději, že umožníme zrod něčeho jiného a lepšího. Křesťanská naděje zakořeněná v Bohu je naší kotvou. Je oporou naší vůle po sdílení, posiluje naše poslání jakožto učedníků Krista, který s námi sdílel všechno.“
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy KATECHEZE je ZDE
To byla středeční katecheze papeže Františka, který po jejích kratších souhrnech a pozdravech v sedmi jazycích zmínil nadcházející dvě liturgické památky (27. a 28. srpna):
„Na zítřek a na pozítří připadá liturgická památka dvou velkých svatých, svaté Moniky, a jejího syna, svatého Augustina, kteří byli na zemi spojeni rodinnými svazky a v nebi stejným údělem slávy. Jejich příklad a jejich přímluva ať nás každého podněcují k upřímnému hledání evangelní Pravdy.“
Po závěrečné modlitbě Otčenáš, recitované společně s deseti spolupracovníky, přítomnými v knihovně Apoštolského paláce, papež všem, kdo jej sledovali za pomoci komunikačních prostředků, požehnal.
(mig)
