Papež: Společně proti pandemiím viru, hladu, válek, pohrdání životem a lhostejnosti
Období mezi slavností Nanebevstoupení a Letnicemi je tradičně časem modlitby za jednotu křesťanů. Svatodušní svátky připomínají okamžik, kdy lidé různých národů a jazyků sjednoceni mocí Ducha svatého přijali zvěst o Ježíšově vzkříšení. Zejména na jižní polokouli se proto umísťuje týden modliteb za jednotu křesťanů do tohoto období. Anglikánský primas, arcibiskup Welby, právě skrze hnutí Thy Kingdom Come využívá této chvíle jako zvláštní příležitosti ke spojení křesťanů v modlitbě za evangelizaci světa. Tato modlitební inciativa za jednotu křesťanů se rozvíjí od roku 2016 a postupně se rozrostla natolik, že se k ní loni připojilo 172 zemí.
Dodejme, že papež František se k akci připojil už podruhé. Minulý rok k tomu došlo během exercicií pro pro představitele Jižního Súdánu, uspořádaných v Domě svaté Marty. Caterberský arcibiskup tehdy požádal papeže o nahrávku poselství prostřednictvím svého telefonu .
Drazí bratři a sestry,
S radostí se připojuji k arcibiskupovi Justinu Welbymu a k vám všem, abych se podělil o to, co nesu ve svém srdci. Jsou Svatodušní svátky. Připomínáme si den, kdy Boží Duch mocně sestoupil. Od onoho dne se Boží život rozšířil mezi námi, přinesl nám novou, dříve nepoznanou naději, pokoj a radost. O Letnicích “nakazil” Bůh svět životem. Jak velmi se toto všechno střetá s nákazou smrti, zamořující tyto měsíce zemi! Proto je dříve než jindy potřebné vzývat Ducha svatého, aby vlil Boží život a lásku do našich srdcí. Aby totiž byla budoucnost lepší, musí se stát lepším naše srdce.
V den Letnic se setkali lidé mluvící různými jazyky. Po nás se v těchto měsících naopak požadovalo respektovaní opatření, správných a potřebných, k udržování odstupu. V nitru však můžeme lépe pochopit, co zakoušejí ostatní. Spojuje nás strach a nejistoty. Je třeba pozvednout mnoho zlomených srdcí. Myslím na to, co Ježíš říkal, když mluvil o Duchu svatém. Užíval totiž zvláštní slovo, Paraklitus, tedy Utěšitel. Mnozí z vás zakusili jeho útěchu, vnitřní pokoj, který nám dává zakusit, že jsme milováni, laskavou síla, která vždy - rovněž v bolesti - přináší odvahu. Duch nám dává jistotu, že nejsme sami, nýbrž že nás podpírá Bůh. Drazí, to, co jsme dostali, musíme také dávat. Jsme povoláni šířit útěchu Ducha a Boží blízkost.
Jak to dělat? Pomysleme na to, co bychom sami dnes chtěli mít: útěchu, povzbuzení, někoho, kdo se o nás stará, někoho, kdo se za nás modlí, kdo s námi pláče, kdo nám pomáhá v našich klopotách. Tak tedy všechno to, co bychom si pro sebe přáli od druhých, čiňme také my jim (srov. Mt 7,12). Chceme být vyslechnuti? Poslouchejme. Potřebujeme povzbuzení? Povzbuzujme. Chceme, aby se o nás někdo postaral? Postarejme se o toho, kdo nikoho nemá. Potřebujeme naději do budoucna? Rozdávejme naději dnes. Dnes jsme svědky tragického hladomoru naděje. Kolik zranění, kolik nenaplněné prázdnoty, kolik bolesti bez útěchy! Staňme se tedy tlumočníky útěchy Ducha svatého, přinášejme naději a Pán otevře našim krokům nové cesty.
Chtěl bych se s vámi podělit ještě o úvahu nad naší cestou. Tolik bych si přál, abychom - jako křesťané - byli ještě více a více společně svědky milosrdenství pro těžce zkoušené lidstvo. Prosme Ducha o dar jednoty, neboť bratrství budeme šířit jedině tehdy, budeme-li sami žít jako bratři. Nemůžeme žádat po lidstvu jednotu, pokud se semi ubíráme jinými cestami. Modleme se tedy za sebe navzájem, pociťujme za sebe vzájemnou odpovědnost.
Ducha svatý dává moudrost a radu. Vzývejme ho v těchto dnech pro ty, kdo mají za úkol přijímat delikátní a naléhavá rozhodnutí, aby chránili lidský život a důstojnost práce. Nechť se investuje do zdraví, práce, odstranění nerovností a chudoby. Jako nikdy dříve potřebujeme pohled plný lidskosti. Nelze začít od začátku honbu za vlastními úspěchy a nebrat na zřetel ty, kdo zůstali vzadu. A přestože mnozí to tak učiní, Pán po nás žádá, abychom změnili směr. V den Letnic Petr se smělostí Ducha vyslovil: “Obraťte se” (Sk 2,38), totiž změňte směr, obraťte směr jízdy. Potřebujeme se vrátit k cestě vedoucí k Bohu a k bližnímu, nikoli však odděleně, nikoli znecitlivělí k volání zapomenutých a zraněné planety. Musíme být sjednocení, abychom mohli čelit šířícím se pandemiím: pandemii viru, ale také hladu, válek, pohrdání životem a lhostejnosti. Jedině budeme-li kráčet společně, dojdeme daleko.
Drazí bratři a sestry, vy šíříte hlásání života z evangelia a jste znamením naděje. Ze srdce vám děkuji. Prosím Boha, aby vám požehnal - a vy se modlete, aby žehnal mně. Děkuji.
(job)
