Papež schválil nový soudní řád pro vatikánský stát
Nový zákon, členěný do jedenatřiceti článků, zaručuje vatikánským soudcům a soudním orgánům, kteří hierarchicky závisí výlučně na papeži a podléhají zákonu, větší nezávislost a nestrannost při výkonu jejich funkce. Soudní orgány mají k přímé dispozici vatikánskou stráž a všem řádným soudcům se během jejich služby uděluje vatikánské občanství.
Další novinka se týká složení vatikánského tribunálu, který papež posílil o jednoho soudce, přičemž alespoň jeden člen vatikánského soudního pléna se má tomuto úřadu věnovat výlučně a na plný pracovní úvazek. Předseda tribunálu přiřazuje soudce k jednotlivým kauzám, za přihlédnutí k jejich profesionální kompetenci a povaze soudního řízení. Papež dále stanovil, že monokratický výkon soudní moci se omezuje na jednu z funkcí tribunálu, čímž se dále soudní systém zjednodušuje.
Nový zákon vyjmenovává předpoklady k papežskému jmenování soudců jak vatikánského tribunálu, tak odvolacího a kasačního soudu. Upřednostňují se univerzitní profesoři, aby se zaručila větší nezávislost soudů (která je v tomto případě zachována, protože soudce nepobírá vatikánský plat). Je možné jmenovat zároveň právníky, kteří nabyli zkušeností v oblasti civilního, trestního či správního soudnictví. Požaduje se, aby alespoň jeden z vatikánských soudců byl odborníkem v otázkách kanonického práva jako hlavního zdroje vatikánského práva.
Františkův zákon zachovává možnost jmenování jednoho či více pomocných soudců/státních zástupců, které však od nynějška přísluší papeži (zatímco dříve bylo vyhrazeno předsedovi odvolacího soudu po schválení státním sekretářem Svatého stolce). Věková hranice pro odchod z úřadu se zvýšila z předchozích 74 na nynějších 75 let s možností papežského prodloužení mandátu. Nejvyšší možný věk u členů kasačního soudu byl stanoven na 80 let. Pozbytí úřadu není automatické, nýbrž nastává po přijetí demise.
Důležitá a významná zákonná změna posiluje úřad promotora spravedlnosti (vatikánského státního zástupce), který bude mít nezávislého předsedu a byl vybaven řadou nových, dosud chybějících, normativních dispozic.
Kromě řádného složení kasačního soudu (předseda a dva kardinálové, členové Nejvyššího tribunálu Apoštolské signatury) umožňuje nový zákon zavedení soudního kolegia, rozšířeného o dva nebo tři pomocné soudce, jmenované na tříleté období a splňující příslušné požadavky, závazné pro všechny ostatní soudce. Promotor spravedlnosti kasačního soudu může být jmenován, i když není referendářem Apoštolské signatury, pokuď to schválí státní sekretář.
Co se týče advokátů Římské roty, papež František od nich vyžaduje vyšší kvalifikaci. Kromě titulu z občanského práva a znalosti kanonického i vatikánského práva budou muset prokázat složení odborných profesních zkoušek ve státě, kde mají trvalé bydliště. Nový zákon mimo jiné upřesňuje také možnost kázeňských opatření, uplatňovaných vůči advokátům, k nimiž předchozí znění zákona neoprávňovalo. Právo na obhajobu v rámci vatikánských úřadů bylo rozšířeno rovněž na prefekty dikasterií římské kurie a governatorátu městkého státu. A konečně papež novým zákonem stanovil začátek vatikánského soudního roku na 1. leden.
(jag)
