Církev dělala velké věci vždycky s nuznými prostředky, řekl papež katolickým NGO
Z pastorální konstituce o církvi v dnešním světě Gaudium et spes ocitoval papež pasáž o „mezinárodních katolických sdruženích“, které mohou sloužit „mírovému a bratrskému budování společenství národů“, a potřebují proto „větší počet dobře školených pracovníků, potřebnou podporu a dobrou koordinací sil. Úspěch činnosti a nutnost dialogu totiž vyžaduje v dnešní době skupinovou práci“ (č.90). Z tohoto doporučení Druhého vatikánského koncilu se papež zaměřil na tři aspekty: formaci pracovníků, potřebu prostředků a skupinovou práci.
„Vhodná formace a vzdělání tvoří transversální dimenzi v problémech sociálně-politického života a pro církev je dnes prioritním závazkem. Nemůžeme mluvit nazpamět. A proto jsem vyslal světu výzvu k rekonstrukci Globálního edukativního paktu, který by vedl k pokoji a spravedlnosti, k přívětivosti mezi národy a všeobecné solidaritě, jakož i pozornosti k péči o náš společný dům ve smyslu encykliky Laudato si´.“
Řekl papež k prvnímu bodu a přešel k otázce materiálních prostředků.
„Prostředky jsou důležité, jsou potřeba, ale může se stát, že někdy k dosažení kladených cílů nestačí. Netřeba však klesat na mysli. Je třeba si uvědomit, že církev dělala velké věci vždycky s nuznými prostředky. Prostředky je zajisté třeba hledat a maximálně zužitkovávat talenty, ale právě tím se ukazuje, že každou schopnost dostáváme od Boha a není naše. Tam spočívá vaše bohatství, jak ostatně říká sv. Pavel »Bůh je dosti mocný, aby vás zahrnul svými dary, takže pak budete mít vždycky a ve všem dostatek, že stačíte i na to, abyste dělali mnoho dobrých skutků« (2 Kor 9,8). Někdy je kontrapdoruktivní přebytek zdrojů, protože působí jako anestetika na kreativitu. Na tomto poli se někdy v institucích vyskytuje určitá choroba, když je prostředků dostatek a nedosáhnou tam, kde je jich třeba. Je-li totiž zdrojů dost, platíme sekretáře a podsekretáře a rozpočet roste, takže nakonec 40, 50 i 60% přijatých prostředků zůstává v organizačním aparátu a nedojdou tam, kam mají. To si nevymýšlím, to se děje dnes v mnoha dobře známých církevních institucích.“
Možnost sdílet iniciativy ve skupinové práci – řekl František ke třetímu bodu - vyplývá ze zkušenosti víry, z vědomí, že jsme nositelé Pánovy milosti. Vzájemná spolupráce ukazuje hodnotu činů mnohem více, protože vyjevuje něco ze samotné povahy církve, totiž pospolitost a společnou cestu (řec. synodos) vstříc obecnému dobru skrze spoluzodpovědnost a přínos každého, řekl mimo jiné Svatý otec na sobotní audienci pro Fórum mezinárodních nevládních organizací katolické inspirace.
(mig)
