Náboženství, ač si ponechávají svoji identitu, nejsou uzavřenými systémy

Papež vyjádřil potěšení, že se obsah Dokumentu o lidském bratrství podepsaného letos v únoru v Abú Dhabí šíří také v Americ

„Jak jsem řekl během Světové konference o lidském bratrství: Neexistuje žádná alternativa, buď budeme budovat budoucnost společně, nebo nebude žádná budoucnost. Zejména náboženství se nemohou vzdát naléhavého úkolu budování mostů mezi lidmi a kulturami“. Přišel čas, v němž »se náboženství mají aktivněji, s odvahou a smělostí, bez falešného oportunismu nasazovat v pomoci lidské rodině, aby dozrála schopnost smíření, vize naděje a konkrétní cesty míru«. Naše náboženské tradice jsou nezbytným zdrojem inspirace pro podporu kultury setkání. Zásadní je mezináboženská spolupráce, založená na podpoře upřímného a uctivého dialogu, směřující beze zmatku k jednotě a zachovávající identitu zúčastněných. Musí to však být jednota, přesahující pouhý politický pakt.“

Svět pozorně sleduje postoje věřících lidí k našemu společnému domu a k lidským právům, zdůraznil dále papež v promluvě k účastníkům mezináboženského setkání. Jak dodal, od věřících se očekává také spolupráce s lidmi, kteří nevyznávají žádné náboženství v boji proti pohromám dopadajícím na dnešní svět, od válek a hladu přes korupci a mravní úpadek až po krizi v rodinách, hospodářství a především nedostatek naděje.

„Cílem dokumentu (z Abú Dhabí) je »přijetí kultury dialogu jako cesty, spolupráce jako stylu, vzájemného poznání jako metody a kritéria.« Od nynějška lze tvrdit, že náboženství nejsou uzavřené systémy, které by se nemohly změnit, ačkoli mají vlastní identitu. A to je základní věc: o identitě se nevyjednává, protože pokud vyjednáváte o identitě není to již dialog, nýbrž podrobování. [Náboženství] jsou na cestě se svojí vlastní identitou.“

Papež dále poznamenal, že lidské bratrství je složitá věc, k níž je nutné přistupovat s jemností. Odtud pak vyvstávají otázky, jak prakticky podporovat autentické bratrství, jak vytvářet jedinou lidskou rodinu, v níž o sebe navzájem pečujeme nebo jak zajistit, aby náboženství nerozdělovala, nýbrž zprostředkovávala bratrství.

„V nejistotě dnešního světa není dialog mezi náboženstvími známkou slabosti. Důvod své existence totiž zakládá v dialogu Boha s lidstvem. Jde o změnu historických postojů,“ řekl papež a jako příklad zmínil pasáž z Písně o Rolandovi, kde byli muslimové postaveni před volbu křest nebo meč:

„Byla to mentalita, kterou dnes již nemůžeme akceptovat, ani chápat, je to věc, která již nemůže fungovat. Hlídejme si skupiny integralistů, každý ty své,“ zdůraznil František v promluvě k účastníkům mezináboženského setkání, pořádaného Argentinským velvyslanectvím při Svatém stolci.

(job)