Respektování mezinárodního humanitárního práva je mravní povinnost, řekl papež vojenským kaplanům
Dokonce i vprostřed drásavé válečné situace je každý člověk nezměrně posvátný a nelze jej považovat za nepřítele určeného k zničení, nýbrž za bytost vybavenou vrozenou důstojností, již Bůh stvořil podle svého obrazu, připomenul papež František v úvodu dnešní promluvy a dodal, že tato skutečnost nabývá ještě naléhavějšího významu v souvislosti s osobami, zbavenými svobody v důsledku ozbrojených konfliktů.
„Zranitelnost, plynoucí z jejich zatčení a věznění, je ztížena tím, že se ocitli v rukách znepřátelených stran. Lidé, zadržovaní v kontextu ozbrojených konfliktů, se nezřídka stávají obětí porušování základních lidských práv a jsou vystaveni zneužívání, násilí, různým formám mučení a krutého, nelidského a ponižujícího zacházení. Kolik civilistů postihují únosy, násilná zmizení a vraždy! Započítejme mezi ně rovněž mnohé řeholníky a řeholnice, o kterých nemáme zprávy a kteří zaplatili životem své zasvěcení Bohu a službu lidem, konanou bez předsudků a upřednostňování stran či národností.“
Mezinárodní humanitární právo zaručuje válečným zajatcům důstojnost a nedotknutelnost. Jejich respektování nesmí být poplatné proviněním, kterých se zadržovaný dopustil, nýbrž je morální povinností, již má naplňovat každý člověk i úřední představitelé, pokračoval Svatý otec.
„Obracím se k vám s výzvou, abyste nešetřili úsilím při vštěpování norem mezinárodního humanitárního práva do srdcí všech, kteří jsou svěřeni vaší pastorační péči, abyste tak při svém poslání utvářeli svědomí členů ozbrojených sil. Kéž vás při tom vedou slova evangelia, obsažená v onom zásadním „protokolu“ či směrnici veškerého jednání: „Byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně“ (Mt 25,36).“
Jedná se o to, aby ona část Božího lidu, kterou máte na starost, odkryla vlastnictví společné všem lidem, plynoucí z přirozeného práva, jehož prvky se mohou stát mostem a platformou k setkávání. Kristovi služebníci ve vojenském světě jsou zároveň služebníky člověka a jeho základních práv, vyzdvihnul Petrův nástupce a poukázal na preventivní práci vojenských kaplanů, zaměřenou na formaci k otevřenosti, přátelství, pochopení, snášenlivosti, dobrotě a úctě vůči všem lidem.
„Druhý Vatikánský koncil vojáky nazývá „služebníky bezpečnosti a svobody národů“ (Gaudium et spes, 79) – jste mezi nimi, aby se tato slova, která válka uráží a zneplatňuje, mohla proměnit ve skutečnost a dodat tak životní smysl mnoha mladým i méně mladým lidem, kteří se jako vojáci nechtějí dát obrat o lidské a křesťanské hodnoty.“
V závěru promluvy k účastníkům formačního kurzu pro vojenské kaplany papež František upozornil na letošní sedmdesáté výročí Ženevských úmluv:
„Rád bych opětovně potvrdil důležitost, kterou Svatý stolec přikládá mezinárodnímu humanitárnímu právu a jeho dodržování za každých okolností. Pravidla, obsažená v těchto úmluvách, by měla být podrobněji vyjasněna a posílena zejména tam, kde se týkají ozbrojených konfliktů, které neprobíhají na mezinárodní úrovni, a zvláště vzhledem k ochraně důstojnosti osob zbavených svobody z důvodů souvisejících s takovými konflikty.“
Svatý stolec v tomto ohledu zamýšlí přispět do diskuse na půdě mezinárodních organizací, ujistil římský biskup.
(jag)
