Cerca

Vatican News
2019.09.14 Polizia Penitenziaria Papež František na audienci pro Italskou vězeňskou službu, 14. září 2019.  (Vatican Media)

Z odvážné pokory toho, kdo nelže sám sobě, se rodí pokoj

Na Svatopetrském náměstí se dnes dopoledne konala zvláštní audience pro příslušníky Italské vězeňské služby. Sešlo se jich jedenáct tisíc v čele se svým generálním ředitelem.

Papež František oslovil kromě samotných příslušníků také vězeňské kaplany a nakonec vězně. Začal poděkováním:

Chtěl bych především poděkovat policejní složce a personálu. Děkuji, protože vaše práce je skrytá, často obtížná a neútěšná, avšak zásadní. Děkuji za každý úkon vaši služby, ve kterém si počínáte nejen jako nutná ostraha, nýbrž opora  tomu, kdo je slabý. Vím, že to není snadné, [...] ale takto se stáváte tkalci spravedlnosti a naděje. Díky vám.“

»Pamatujte na vězně, jako byste byli sami vězněni s nimi« (Žid 13,3) – tato pasáž z listu Židům se myslím obzvláště hodí do vaší situace, pokračoval papež. Trávíte spoustu času v místech bolesti, kde ručíte za bezpečnost, aniž byste zapomínali na úctu k lidské bytosti.

Děkuji vám tedy, že nejste pouze strážci, ale především opatrovníky lidí, kteří jsou vám svěřeni, aby si uvědoměním zla, kterého se dopustili, osvojili perspektivu znovuzrození ku prospěchu všech. Jste tak povoláni být mosty mezi vězením a občanskou společností. Svojí službou a prokazováním ryzího soucitu můžete překlenovat vzájemný strach a drama lhostejnosti.

Papež pak poukázal na problém přeplněnosti nápravných ústavů, což je v Itálii závažný problém. „Je proto nezbytné zaručit ucházející podmínky k životu, protože jinak se vězení stanou skladištěm vzteku, nikoli místem obnovy,“ dodal. Potom se obrátil k vězeňským kaplanům, řeholnicím a dobrovolníkům vězeňské pastorace:

Chci vám říci: kupředu! Vpřed, když se ocitáte v těch nejobtížnějších situacích s pouhou silou úsměvu a naslouchajícího srdce; vpřed když na sebe berete břemena druhých a vnášíte je do modlitby. Vpřed, když ve styku s chudobou,  kterou potkáváte, spatříte svoji vlastní chudobu. To je dobré, protože je v první řadě nezbytné uznat, že sám potřebuji odpuštění. Potom se vlastní ubohosti stanou skrýšemi Božího milosrdenství; potom se jako ti, kterým bylo odpuštěno, stanete věrohodnými svědky Božího odpuštění. Jinak hrozí, že budete přinášet sebe a svoji domnělou soběstačnost. Před tím se mějte na pozoru! Vpřed, protože svým posláním nabízíte útěchu. A je velice důležité nenechat samotným toho, kdo se cítí sám.

Pán vstoupil k Zacheovi, nehledě na předsudky těch, kteří věří, že evangelium je určeno „pořádným lidem“. Evangelium naopak vyžaduje špinit si ruce. Díky, že si špiníte ruce! Jen tak dál. Svojí službou těšíte Boží srdce.

Nakonec třetí slovo, které bych rád adresoval vězněným. Je to slovo odvaha. Říká vám jej sám Ježíš. „Odvaha“ je srdnatost, toto slovo se váže k srdci. Buďte srdnatí, protože jste v Božím srdci. V Jeho očích jste cenní a třebaže si připadáte opuštěni a nehodní, neztrácejte odvahu. Vy, věznění, jste důležití pro Boha, který ve vás chce činit divy. I pro vás jedna věta z Bible, z prvního Janova listu: »Bůh ví všechno lépe než naše svědomí« (1 Jan 3,20). Nenechte se nikdy uvěznit v temné cele zoufajícího srdce, nepodlehněte rezignaci. Bůh je větší než každý problém a očekává vás v lásce. Postavte se před Ukřižovaného, vystavte se Ježíšovu pohledu jednoduše a upřímně. Odtud, z odvážné pokory toho, kdo nelže sám sobě, se rodí pokoj, opět vzkvétá důvěra, že jsme milováni, i síla jít vpřed. Představuji si, že na vás hledím a pozoruji ve vašich očích zklámání a zmar, zatímco vaše srdce ještě tepe nadějí, která se často pojí se vzpomínkou na vaše drahé. Odvahu, nezhášejte nikdy plamínek naděje.

Živit tento plamínek – pokračoval papež – je povinností všech, a to tak, aby trest neohrožoval právo na naději a byla zaručena vyhlídka na smíření a znovuzačlenění.

Pochybení z minulosti se napravují, ale nelze zrušit naději na budoucnost. Doživotní vězení není řešením problému, opakuji – doživotní vězení není řešením problému, nýbrž problém, který je třeba řešit. Pokud se vězení uzavře naději, společnost přijde o budoucnost. Nikdy neodnímat právo na nový začátek! Vy, drazí bratři a sestry, dosvědčujete svojí prací a svojí službou toto právo: právo na naději, právo na nový začátek. Ještě jednou vám děkuji. Vpřed, odvahu, s Božím požehnáním opatrujte ty, kdo jsou vám svěřeni. Modlím se za vás a prosím také vás, abyste se modlili za mne. Děkuji.

Končil papež František svoji promluvu k příslušníkům Italské vězeňské stráže.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY je ZDE

 

(mig)

14. září 2019, 16:18