Papež: Misie není jednosměrná

„Především vnímám nutnost vyjádřit uznání vašim zakladatelům. V době plné zvratů – od poloviny devatenáctého do poloviny dvacátého století – bylo založení vašich řeholních rodin a jejich velkorysé otevření světu znamením odvahy a důvěry v Pána. Když se zdálo, že vše vede pouze k uchování již existujícího, vaši zakladatelé se naopak stali protagonisty nového rozletu vůči druhým lidem a do dálky. Od konzervace k rozletu...“

Papež dále hovořil o „misijní mystice“, tedy žízni po společenství s Kristem skrze svědectví, a o přínosu misií v rámci evangelizačního úsilí celé církve. Zdůraznil rovněž, že misie není „jednosměrná“.

„Nevede z Evropy do zbytku světa – to by šla ve stopách starého kolonialismu, nýbrž čerpá ze vzájemné výměny, která je zjevná a kterou je třeba přijmout jako hodnotu a znamení doby. Nejvíce kněžských a řeholních povolání se dnes objevuje na územích, která předtím pouze přijímala misionáře. Tato skutečnost na jedné straně posiluje náš pocit vděčnosti vůči svatým evangelizátorům, kteří zasévali v oněch zemích za cenu velkých obětí, a na druhé straně klade výzvy církvi i samotným řeholním institutům. Tyto výzvy se týkají společenství a formace, ovšem je třeba zhostit se jich bez obav a s důvěrou v Ducha svatého, který tuto různorodost mistrovsky uvádí v soulad. Vzpomínám si, jak se na naší 32. generální kongregaci v roce 1974 mluvilo o Tovaryšstvu Ježíšovu v různých částech světa a odhadovalo se, že budeme mít indického nebo afrického generála. V těch časech to působilo podivně, protože všichni museli být Evropané. Kolik řeholních kongregací má dnes generální představené, kteří z těchto zemí pocházejí, jako ten náš z Latinské Ameriky. Situace se obrátila a co v 74. roce bylo utopií, je dnes realitou.“

Řekl mimo jiné papež František zástupcům italských misijních kongregací.

(jag)