O Skutcích apoštolů - »Nevydávejte se v nebezpečí, že byste bojovali proti Bohu«
Kritéria rozlišování formulovaná mudrcem Gamalielem
(Sk 5,39)
Drazí bratři a sestry, dobrý den.
Pokračujeme v katechezi o Skutcích apoštolů. Petr a apoštolové odpověděli odvážně na zákaz židovské velerady učit ve jménu Kristově, že nemohou být poslušní tomu, kdo chce zabránit šíření evangelia ve světě.
Dvanáct apoštolů tak vykazuje „poslušnost víry“, kterou chtějí vzbudit ve všech lidech (srov. Řím1,5). Počínaje Letnicemi totiž nejsou „sami“. Zakoušejí onu zvláštní součinnost, která je decentralizuje a přiměje říkat: »my a Duch svatý« (Sk 5,32); cítí, že nemohou říci jen „já“, nýbrž „my“ a »Duch svatý a my« (Sk 15,28). Jsou lidmi, kteří nejsou sami sobě středem. Silou tohoto spojenectví se apoštolové nedají nikým zastrašit. Měli impozantní odvahu. Připomeňme si však, že byli zbabělí. Všichni utekli, rozutekli se, když byl Ježíš zadržen policií. Všichni. Ze zbabělců se však stali odvážlivci. Proč? Protože s nimi byl Duch svatý. Totéž se stane nám. Budeme-li mít v sobě Ducha svatého, budeme mít odvahu jít dál. Odvahu zvítězit v mnoha bojích, nikoli sami sebou, nýbrž Duchem, který je v nás. Necouvnou v jejich stopách neochvějní svědkové Vzkříšeného Ježíše, jako mučedníci všech dob i té naší. Mučedníci dávají život, neskrývají, že jsou křesťané. Před lety, i dnes je mnoho takových. Pomysleme na kopty, kteří byli před čtyřmi roky zavražděni na libyjské pláži. Všichni byli podřezáni. Ale poslední slovo, které pronášeli, bylo: „Ježíši, Ježíši“. Neprodali víru, protože s nimi byl Duch svatý; jsou to mučedníci dneška. Apoštolové jsou „megafony“ Ducha svatého; byli posláni Zmrtvýchvstalým šířit pohotově a bez váhání Slovo, jež uděluje spásu.
Tato rozhodnost opravdu otřásla židovským „náboženským zřízením“, které se cítí ohroženo a odpovídá násilím a odsuzováním k smrti. Pronásledování křesťanů je vždycky stejné. Lidé, kteří nechtějí křesťanství, se cítí ohroženi a tak zabíjejí křesťany. Ve veleradě však povstal odlišný hlas, patřící jednomu farizeji, který se rozhodl postavit hráz reakci svých souvěrců. Jmenoval se Gamaliel, moudrý muž, »učitel Zákona, velmi vážený u všeho lidu«. U něho se svatý Pavel naučil dodržovat »zákony otců« (srov. Sk 22,3). Gamaliel si vezme slovo a ukáže svým bratřím, jak uplatňovat umění rozlišovat v situacích, jež se vymykají běžnému rámci.
Zmiňuje několik postav, které se prohlásily za Mesiáše, a ukazuje, že každý lidský záměr může zpočátku mnohé strhnout a pak ztroskotá, zatímco všechno, co pochází shůry a nese „podpis“ Boha, zůstává natrvalo. Lidské projekty vždycky ztroskotají, jsou dočasné jako my. Pomyslete na všechny politické projekty, a jak se ve všech zemích mění. Pomyslete na velká impéria, pomyslete na diktatury minulého století. Myslely si, že jsou mocné a ovládnou svět. A potom se všechny zhroutily. Pomyslete i na dnešní impéria. Zhroutí se, nebude-li s nimi Bůh, protože lidská síla není trvalá. Pomysleme na dějiny křesťanů, také dějiny církve se spoustou hříchů a pohoršení a množství špatností během dvou tisíc let. Proč se nezhroutila? Protože je tam Bůh. My jsme hříšníci a často působíme také pohoršení. Bůh je však s námi. Bůh zachraňuje nejprve nás a potom je, ale vždycky zachraňuje Pán. Silou je „Bůh s námi“. Gamaliel tedy zmínkou o těch, kteří se prohlašovali za Mesiáše, ukazuje, že každý lidský projekt může nejprve získat přízeň a potom ztroskotá, a vyvozuje z toho, že pokud učedníci Ježíše z Nazareta uvěřili podvodníkovi, nutně zmizí. Pokud však následují někoho, kdo pochází od Boha, je lépe nesnažit se je zničit; a varuje: »Nevydávejte se v nebezpečí, že byste bojovali proti Bohu« (Sk 5,69). Takovémuto rozlišování nás učí.
Jsou to pokojná a prozíravá slova, která umožňují nahlédnout křesťanskou událost v novém světle a nabízejí kritéria, mající „příchuť evangelia“, protože zvou k rozpoznávání stromu podle ovoce (srov. Mt 7,16). Dotýkají se srdcí a mají kýžený účinek: ostatní členové velerady se přidrží jeho mínění a přestanou usilovat apoštolům o život, tedy o jejich zabití.
Prosme Ducha svatého, ať v nás působí, abychom si jak osobně, tak společně mohli osvojit habitus rozlišování. Prosme Jej o umění nahlížet vždycky jednotu dějin spásy skrze znamení Božího působení v naší době a na tvářích těch, kdo jsou po našem boku, abychom se naučili, že čas a lidské tváře jsou zvěstovateli živého Boha.
Přeložil Milan Glaser
