2019.09.11 Udienza Generale 2019.09.11 Udienza Generale 

Apoštolská cesta do Mosambiku, na Madagaskar a Mauricius

Katecheze papeže Františka z 10. září, nám. sv. Petra.

(Mt 13.31-33)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Včera večer jsem se vrátil z apoštolské cesty do Mosambiku, na Madagaskar a Mauricius. Děkuji Bohu, který mi dal možnost vykonat tuto pouť pokoje a naděje, a znovu vyjadřuji svoji vděčnost představitelům jednotlivých států, jakož i episkopátům, kteří mne tak srdečně pozvali a starostlivě přijali, a také apoštolským nunciům, kteří tuto cestu připravovali.

Nadějí světa je Kristus, a Jeho evangelium je nejmocnějším kvasem bratrství, svobody, spravedlnosti a pokoje pro všechny národy. Svojí návštěvou ve šlépějích svatých evangelizátorů, jsem se snažil toto Ježíšovo evangelium přinést mosambické, malgašské a mauricijské populaci.

Mosambiku jsem setbu naděje, pokoje a smíření rozséval do půdy, která v minulosti značně strádala v důsledku vleklého ozbrojeného konfliktu a letos na jaře byla zasažena dvěma cyklóny, které způsobily obrovské škody. Církev nadále doprovází mírový proces, který letos 1. srpna pokročil uzavřením nové dohody mezi oběma stranami. Tady bych se rád pozastavil a poděkoval Komunitě Sant´Egidio, která se o tento mírový proces značně zasadila.

V tomto duchu jsem povzbudil státní představitele ke společné práci na obecném dobru. A vybídl jsem mladé lidi, patřící k různým náboženským vyznáním, aby budovali svoji vlast překonáváním rezignace a nedočkavosti, pěstováním sociální přívětivostí a vážností vůči tradicím starších. Biskupům, kněžím a zasvěceným osobám, s nimiž jsem se setkal v katedrále Maputa, zasvěcené Neposkvrněnému Početí, jsem nabídnul nazaretskou cestu velkodušného přitakání Bohu ve vděčném upamatování na Jeho povolání a vlastní původ.  Silným evangelním znamením je Nemocnice v Zimpeto, na periferii hlavního města, jež byla zbudována přičiněním Komunity Sant´Egidio. V této nemocnici jsem viděl, jak jsou nemocní ti nejdůležitější. Pro ně se nasazovali všichni. Každý není téhož náboženského vyznání. Ředitelkou nemocnice je vynikající žena, vědecká pracovnice a muslimka. Všichni společně tam pracují pro lid, v jednotě jako bratři. Moje návštěva Mosambiku vyvrcholila mší na stadionu. Pršelo, ale všichni jsme byli šťastní. Zpěvy, duchovní tance, štěstí. Déšť nehrál roli. Zazněla tu výzva Pána Ježíše: »Milujte své nepřátele« (Lk 6,27), setba pravé revoluce – lásky, která tiší násilí a rodí bratrství.

Z Maputa  jsem se odebral do Antananarivo, hlavního města Madagaskaru. Země, oplývající přírodními krásami a zdroji, ale poznamenaná velkou chudobou. Vyjádřil jsem naději, že malgašský lid, oduševňovaný svojí tradiční solidaritou, dokáže překonat protivenství a dosáhnout budoucího rozvoje spojujícího respekt k životnímu prostředí a sociální spravedlnost. Jako prorocké znamení tohoto nasměrování jsem navštívil Město přátelství – Akamasoa, založené misionářem – lazaristou, otcem Pedrem Opekou. Zde se usiluje o spojení práce, důstojnosti, péče o nejchudší a vzdělávání dětí. Všechno oživuje evangelium. V Akamasoa u žulového kamenolomu jsem k Bohu pronesl modlitbu za pracující.

Dále jsem se v karmelitánském klášteře setkal s kontemplativními sestrami různých řeholí. Bez víry a modlitby totiž nelze vybudovat pospolitost hodnou člověka. Spolu s biskupy této země jsme osvěžili závazek „rozsévat pokoj a naději“, pečovat o Boží lid, zejména chudé a naše kněze. Společně jsme uctili blahoslavenou Victoire Rasoamanarivo, první malgašskou ženu, povýšenou k oltářní úctě. Spolu s mladými, kterých přišlo na vigilii velmi, velmi mnoho jsem prožil večer oplývající svědectvími, zpěvy a tancem.

V Antananarivo se slavila nedělní eucharistie na velkém diecézním prostranství, kde se kolem Pána Ježíše shromáždily velké zástupy. A nakonec jsem se v institutu Saint-Michel setkal s kněžími, zasvěcenými osobami a seminaristy Madagaskaru. Setkání proběhlo ve znamení chvály vzdávané Bohu.

Pondělí bylo věnované návštěvě Mauricijské republiky, známé turistické metě, kterou jsem však vybral jakožto místo integrující různá etnika a jejich kultury. Během posledních dvou století na tento ostrov dorazilo mnoho lidí, zvláště z Indie a po získané nezávislosti prošel značným  ekonomickým a sociálním rozvojem. Probíhá tam silný mezináboženský dialog a také přátelství mezi představiteli jednotlivých náboženských vyznání. Nám by se to mohlo zdát nenormální, ale takto žité přátelství je zcela přirozené. Když jsem přišel na biskupství našel jsem krásnou kytici od tamějšího vrchního imáma na znamení bratrství.

Mše svatá na Mauriciu byla sloužena u památníku Panny Marie, Královny míru, ke cti blahoslaveného Jacques-Désiré Laval, zvaného „apoštol Mauricia“. Evangelium o blahoslavenstvích, jež jsou průkazem totožnosti Kristových učedníků, je v tomto kontextu protilékem proti pokušení egoistického a diskriminujícího blahobytu a také kvasem pravého štěstí, proniknutého milosrdenstvím, spravedlností a pokojem. Byl jsem osloven tím, co biskupové dělají pro evangelizaci chudých. Na setkání se státními představiteli Mauricia jsem ocenil snahu sladit různosti společným projektem, povzbudil jsem k dalšímu rozvoji této pohostinnosti, jakož i k  uchovávání a rozvoji demokratického života.

Včera vpodvečer jsem se vrátil do Vatikánu. Cestou domů se vždycky zastavím u Madony Salus populi romani, která mne provází na cestách jako Matka, říká mi, co mám dělat, a střeží moje slova i gesta. S Madonou jdu bezpečně.

Drazí bratři a sestry, děkujme Bohu a prosme Jej, aby setba této apoštolské cesty přinesla hojnou úrodu národům Mosambiku, Madagaskaru a Mauricia.

 

Přeložil Milan Glaser

11. září 2019, 16:30