Cerca

Vatican News
VATICAN-POPE-AUDIENCE Papež na generální audienci 28. srpna 2019. 

O Skutcích apoštolů - »až půjde Petr okolo« (Sk 5,15)

Katecheze papeže Františka z 28. srpna, nám. sv. Petra.

Petr, hlavní svědek Vzkříšeného.

 

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Církevní obec popsaná v knize Skutků apoštolů žije z velkého bohatství, které jí dává k dispozici Pán, jenž je štědrý; zakouší početní růst a hojnost kvasu, navzdory útokům zvnějšku. Lukáš nám tuto vitalitu přibližuje také popisem důležitých míst, např. Šalamounova podloubí (srov. Sk 5,12), kde se shromažďovali věřící. Podloubí (stoá) je otevřená kolonáda, jež slouží jako útočiště, ale také jako místo setkání a svědectví. Lukáš klade skutečně důraz na znamení a zázraky, jež provázely slova apoštolů, a na zvláštní péči o nemocné, kterým se věnovali.

V 5. kapitole Skutků se vznikající církev ukazuje jako „polní nemocnice“, která přijímá nejslabší lidi, tedy nemocné. Jejich utrpení přitahuje apoštoly, kteří nemají »stříbro ani zlato« (Sk 3,6), jak praví Petr chromému, ale jsou silní Ježíšovým jménem. V jejich očích a v očích křesťanů všech dob jsou nemocní privilegovanými adresáty radostné zvěsti o království, jsou bratry, ve kterých je Kristus obzvláště přítomen, aby se dal hledat a najít od nás všech (srov. Mt 25,36.40). Nemocní jsou privilegováni církví, kněžským srdcem a všemi věřícími. Nejsou k odpisu, naopak jsou k uzdravení a k ošetření. Jsou předmětem křesťanské starostlivosti.

Mezi apoštoly vyniká Petr, který má ve skupině apoštolů hlavní postavení v důsledku primátu (srov. Mt 16,18) a poslání, jež obdržel od Vzkříšeného (srov. Jan 21,15-17). On zahájil veřejné hlásání kerygmatu v den Letnic a má rozhodující postavení na Jeruzalémském sněmu (srov. Sk 15 a Gal 2,1-10).

Petr přistupuje k nosítkům a prochází mezi nemocnými jako to činil Ježíš, beroucí na sebe jejich choroby a nemoci (srov. Mt 8,17; Iz 53,4). Galilejský rybář Petr prochází, ale nechává Jiného, aby se zjevil: živého a činného Krista! Svědek je totiž ten, kdo vyjevuje Krista jak slovy, tak tělesnou přítomností, která mu umožňuje navazovat vztahy a být v dějinách prodloužením Slova učiněného tělem.

Petr je tím, kdo koná skutky Mistra (srov. Jan 14,12), a pohledem víry je v něm vidět sám Kristus. Naplněn Duchem svého Pána, Petr prochází a aniž by něco dělal, stává se pouhý jeho stín hojivým „pohlazením“, které uzdravuje, a projevem laskavosti Vzkříšeného, jenž se sklání k nemocným a navrací život, spásu a důstojnost. Tímto způsobem Bůh vyjevuje svoji blízkost a činí z ran svých dětí „teologické místo svojí něhy“ (Kázání z Domu sv. Marty, 14. 12. 2017). V ranách nemocných, v nemocích, jež jsou překážkami života, je vždycky přítomen Ježíš, Ježíšova rána. Ježíš volá každého z nás, aby ošetřoval, opatroval a uzdravoval.

Petrova uzdravující činnost vzbuzuje nenávist a závist saducejů, kteří uvrhnou apoštoly do žaláře, a zděšeni jejich tajemným osvobozením, zakazují jim, aby učili. Tito lidé spatřili zázraky, které apoštolové učinili nikoli magicky, nýbrž Ježíšovým jménem. Nechtěli to však uznat, uvěznili a zbičovali apoštoly, kteří byli potom zázrakem propuštěni. Srdce saducejů bylo však natolik zatvrzelé, že nechtěli uvěřit tomu, co viděli. Petr proto svojí odpovědí podává klíč křesťanského života: »více je třeba poslouchat Boha než lidi« (Sk 5,29), protože saducejové říkali: „Nesmíte pokračovat, nesmíte uzdravovat.“ – „Já však poslouchám dříve Boha než lidi“ – to je velká křesťanská odpověď. To znamená naslouchat Bohu bez výhrad, bez odkladů a bez kalkulací, přilnout k Němu, abychom byli schopni smlouvy s Ním a s těmi, které potkáváme na svojí cestě.

Prosme také my Ducha svatého o sílu, abychom se nezalekli těch, kdo nám přikazují mlčet, očerňují nás, ba dokonce nám ukládají o život. Prosme Ducha, ať nás vnitřně posílí, abychom měli jistotu milující a útěšné přítomnosti Pána po svém boku.

 

Přeložil Milan Glaser

28. srpna 2019, 15:07