Papež o zesnulém kardinálu Sardim: Byl dobrým a věrným služebníkem
„Vzdávám Bohu díky za povzbuzující svědectví zesnulého kardinála, který po většinu svého života sloužil Svatému stolci“, vyslovuje papež František vděčnost a uznání v kondolenčním telegramu, adresovaném panu Pietru Angelu Sardimu a jeho manželce. Římský biskup vyjadřuje hlubokou soustrast také piemontské diecézi Acqui a upozorňuje na „teologické vzdělání“ zemřelého i na „jeho nadání a moudrost vkládané do vytrvalé a diskrétní práce, jíž vydatně přispíval k magisteriu sv. Pavla VI., Jana Pavla I., sv. Jana Pavla II. a Benedikta XVI. „Má modlitba“, čteme v papežově soustrastném listě, „se pojí s modlitbou věřících, kteří denně přistupovali k oltáři ve Vatikánské bazilice, u něhož sloužíval mši svatou.“ Kard. Sardi zachoval věrnost svému biskupskému mottu „Esto vigilans“ („Probuď se“, Zj 3,2) a byl dobrým a věrným služebníkem, uzavírá papež František.
Kard. Paolo Sardi se narodil 1. září 1934 v severoitalské vsi Ricaldone vzdálené asi 70 km od Turína. Jeho otec byl rolník, matka vyučovala na základní škole. Jak často vzpomínal, „od svých rodičů se naučil především pokoře a poctivosti“. Oba rodiče pocházeli z hluboce věřících rodin; strýc a prastrýc budoucího kardinála byli kněží. Často proto říkával, že „vyrůstal v duchu evangelních hodnot a v klidné, důvěřivé pracovitosti“.
Vstoupil do malého semináře ve městě Acqui, seminární studia dokončil v Turíně a na teologická studia byl poslán na římskou Gregoriánskou univerzitu (1954-1958). Kněžské svěcení přijal 29. června 1958 a téhož roku na biskupovu žádost zahájil studia kanonického práva na stejné univerzitě. Po jejich zakončení se vrátil do diecéze Acqui, kde přednášel morální teologii v semináři a byl pověřen různými pastoračními úkoly. Koncem šedesátých let pokračoval ve studiu práva na milánské Katolické univerzitě a souběžně vyučoval na turínské Teologické fakultě. Výsledkem těchto let je čtyřsetstránková monografie nazvaná „Potrat včera a dnes“ (L´aborto ieri e oggi, Paideia, 1975), která přináší přehled katolického myšlení o této otázce.
V polovině sedmdesátých let (1976) byl kard. Sardi povolán do státního sekretariátu Svatého stolce, kde pracoval v sekci pro všeobecné záležitosti. S postupem let narůstala jeho zodpovědnost, až převzal vedení tohoto úřadu a koordinoval úřad, připravující papežovy promluvy. Každé ráno sloužil mši svatou ve Vatikánské bazilice, u oltáře, kde je pohřben papež Jan XXIII. Na sklonku roku 1996 jej Jan Pavel II. jmenoval titulárním arcibiskupem Sutri a apoštolským nunciem se zvláštním určením. O několik dní později (6.1.1997) mu při biskupském svěcení sdělil, že bude nadále sloužit v státním sekretariátu. Kardinálský titul arcibiskupovi Sardimu udělil Benedikt XVI., při konzistoři konané v listopadu roku 2010. Po odchodu kardinála Sardiho čítá kardinálský sbor 219 členů, z toho 120 volitelů.
(jag)