Papež: Evangelizace je svědectví, nikoli proselytismus
Její účastníky dnes přijal papež František, který v úvodu promluvy poukázal na novinku, jíž byl vstup diecézních kněží do misií, dosud vyhrazených řeholníkům.
„Spolu s vámi děkuji Pánu za dlouhou cestou, kterou váš institut urazil za téměř 170 let od založení, k němuž došlo v Miláně formou semináře pro zahraniční misie. U jeho zrodu stál mons. Angelo Ramazzotti, tehdejší pavijský biskup, který vzal za své přání papeže Pia IX. a příhodně jej napadlo, že zapojí ostatní lombardské biskupy, a to na na základě spoluzodpovědnosti všech diecézí za šíření evangelia mezi národy, jež dosud nepoznaly Ježíše Krista. V oné době to byla novinka, srovnatelná pouze s předchozím založením pařížského Institutu zahraničních misií. Misijní apoštolát tehdy plně spočíval v rukou řeholních řádů a kongregací. Založením pařížského a milánského institutu se jej postupně začínají ujímat místní církve, které usilují o otevřenost vůči okolnímu světu a vyslání svých kněží za hranice diecéze.“
Papežský institut zahraničních misií se rozvíjel obdobně jako řeholní kongregace, aniž by se s nimi ovšem ztotožňoval. Jeho členové neskládají řeholní sliby, nýbrž se definitivním závazkem zasvěcují celoživotní misionářské aktivitě, poznamenal římský biskup a vyjmenoval nejvýznamnější působiště institutu, počínaje misiemi v Asii a Oceánii až po jeho dnešní přítomnost v Amazonii a mnoha afrických zemích.
„Vaše dějiny poznamenala světelná stopa, kterou za sebou zanechala svatost mnoha vašich členů, v některých případech oficiálně uznaná církví. Připomeňme mučedníky sv. Alberica Crescitelliho, bl. Giovanniho Battistu Mazzucconiho, bl. Maria Vergaru, zpovědníky bl. Paola Mannu a bl. Clementa Vismaru. Mezi vašimi misionáři najdeme 19 mučedníků, kteří položili život za Ježíše a svůj lid, bez výhrad a osobních kalkulů. Jste „rodinou apoštolů“, mezinárodním společenstvím kněží a laiků, kteří společně sdílejí život i činnost.“
Nelze mluvit o skutečné evangelizaci, jestli se při ní nehlásá i jméno, učení, život, zaslíbení, království a tajemství Ježíše z Nazareta, Božího Syna (Evangelii nuntiandi, 22), citoval papež František svého předchůdce Pavla VI. Evangelizační poslání nicméně není lidským činem, nýbrž pramení z Boží milosti, což je třeba ustavičně mít na paměti. Neexistuje škola, kde se člověk stává dobrým evangelizátorem, podotknul František.
„Opět se vrací nebezpečí, které se jevilo jako překonané, a sice zaměňování evangelizace za proselytismus. Nikoli – evangelizace je svědectví o Ježíši Kristu, který zemřel a vstal z mrtvých. On přitahuje – proto církev roste touto přitažlivostí, a nikoli proselytismem, jak řekl Benedikt XVI. Tento zmatek vznikl z politicko-ekonomistického pojetí „evangelizace“ v uvozovkách, která ale není evangelizací. (...) Nejde o hledání nových členů katolické společnosti, nýbrž o to, jak Ježíše ukazovat svým životem, aby se On sám projevil v mém chování a jednání, a tak se mým životem otevíral prostor pro Ježíše.“
Na říjen tohoto roku připadne mimořádný misijní měsíc, pokračoval římský biskup, kterým církev oslaví sté výročí vydání apoštolského listu Maximum illud o činnosti misionářů ve světě, sepsaného papežem Benediktem XV. (30.11.2019). Cílem této iniciativy, vysvětloval papež František, je oživit povědomí o nutnosti misie ad gentes a vnést nový elán do misionářské proměny života i pastorace.
„K tomu jste si jako vodítko a podnět vybrali větu sv. Pavla: Běda, kdybych nehlásal evangelium (1 Kor 9,16). Pavel vnímá, že zaujetí pro misii a její naléhavost je jeho povoláním, a vy si totéž přejete pro svůj institut. Proto jste ve světle tohoto klíčového slova pracovali na tom, jak nově pochopit postavení vašeho institutu a misii ad gentes v dnešním světě, abyste jak pro laiky, tak pro kněze potvrdili prvenství jediného misijního povolání, zvolili si rámec misie, zařadili mezi misijní činnost také pastoraci povolání, zamysleli se nad svým společenstvím a případnou reorganizací Papežského institutu zahraničních misií dnes i v budoucnu. Proto vám říkám: Nebojme se s důvěrou v Boha a velkou odvahou učinit misijní rozhodnutí, které bude schopné všechno proměnit, aby se zvyklosti, styly, harmonogramy, slovník i všechny církevní struktury staly přiměřenou cestou k evangelizaci současného světa“,
a to spíše než k sebeprezentaci (srov. List papeže Františka vyhlašující mimořádný misijní měsíc), vyzýval Petrův nástupce členy Papežského institutu zahraničních misií při dnešní audienci.
(jag)
