O apoštolské cestě do Bulharska a Severní Makedonie

(Lk 12, 22.30b-32)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Včera jsem se vrátil z třídenní apoštolské cesty, která mne zavedla do Bulharska a Severní Makedonie. Děkuji Bohu, že mi umožnil vykonat tyto návštěvy, a znovu děkuji občanským představitelům těchto dvou zemí, že mne velice laskavě a ochotně přijali. Biskupům a místním církevním komunitám patří mé nejsrdečnější díky za vroucnost a zbožnost, kterými provázeli moji pouť. V Bulharsku mne provázela živá památka sv. Jana XXIII., který byl do této země poslán v roce 1925 jako vizitátor a potom jako apoštolský delegát.

Pohnut příkladem jeho náklonnosti a pastorační lásky jsem se setkal s tamějším lidem, který je povolán být mostem mezi střední, východní a jižní Evropou. Mottem Pacem in terris jsem všechny vybídnul, aby se ubírali cestou bratrství, a na této cestě jsem měl to potěšení se setkat především s patriarchou Bulharské pravoslavné církve Neofytem a se členy posvátného synodu. Naším posláním a povoláním jakožto křesťanů je být znamením a nástrojem jednoty, což můžeme s pomocí Ducha svatého tím, že upřednostňujeme to, co nás sjednocuje, před tím, co nás rozdělilo nebo dosud rozděluje.

Nynější Bulharsko je jednou ze zemí, kam přinesli evangelium svatí Cyril a Metoděj, které sv. Jan Pavel II. přiřadil jako patrony Evropy ke sv. Benediktovi. V Sofii, v majestátní patriarchální katedrále sv. Alexandra Něvského jsem setrval v modlitbě před posvátnou ikonou těchto dvou svatých bratrů. Byli řeckého původu a dovedli tvořivě využít svoji kulturu k předávání křesťanského poselství slovanským národům, vynalezli novou abecedu, pomocí níž přeložili do slovanského jazyka Bibli a liturgické texty. I dnes je zapotřebí nadšených a tvořivých hlasatelů evangelia, aby mohla radostná zvěst dosáhnout k těm, kdo ji neznají, a znovu osvěžit ty země, kde starobylé křesťanské kořeny uschly. V této perspektivě jsem s katolickou komunitou v Bulharsku dvakrát slavil eucharistii a povzbudil ji v naději a životodárnosti. Znovu děkuji tamějšímu Božímu lidu, který mi prokázal tolik víry a sympatií.

Poslední počin návštěvy v Bulharsku proběhl společně s představiteli různých náboženství. Prosili jsme Boha o dar míru, zatímco skupinka dětí nesla zapálené svíce, symboly víry a naděje.

***

V Severní Makedonii mne provázela silná duchovní přítomnost svaté Matky Terezy z Kalkaty, která se narodila ve Skopji roku 1910, ve svojí farnosti obdržela svátosti křesťanské iniciace a naučila se milovat Ježíše. V této drobné ženě, plné síly Ducha svatého, vidíme obraz církve v oné zemi i v dalších periferiích světa, totiž malou komunitu, která se Kristovou milostí stává útulným domovem, kde se mnohým dostává posily v jejich životě. U Památníku Matky Terezy jsem se modlil v přítomnosti ostatních náboženských představitelů a početné skupiny chudých a požehnal jsem základní kámen chrámu, který jí bude zasvěcen.

Severní Makedonie je nezávislou zemí od roku 1991. Svatý stolec ji hned od počátku podporoval. Svojí návštěvou jsem chtěl povzbudit především její tradiční schopnost pohostinnosti vůči lidem s odlišnou etnickou a náboženskou příslušností, jakož i její snahu přijmout a podpořit značný počet migrantů a uprchlíků v kritickém období let 2015 a 2016. Jsou velice pohostinní a mají velké srdce. Migranti jsou pro ně problémem, ale přijímají je a mají rádi, a problémy řeší. V tom je velikost tohoto lidu, kterému patří potlesk.

Mladá země z hlediska vzniku a malá země, která se potřebuje otevřít širokým horizontům, aniž by přišla o svoje vlastní kořeny. Právě proto mělo význam uskutečnit setkání s mládeží právě tam. Chlapci a děvčata různých křesťanských vyznání i jiných náboženství, všichni spojení touhou vytvořit v životě něco krásného. Povzbudil jsem je, aby měli velká přání a dali se všanc jako mladá Anežka – budoucí Matka Tereza – nasloucháním Božího hlasu, který promlouvá v modlitbě a v těle potřebných bratří. Oslovila mne návštěva u sester Matky Terezy, které se věnují chudým. Oslovila mne evangelní laskavost těchto žen. My křesťané často ztrácíme tuto dimenzi laskavosti, a když chybí laskavost, stáváme se příliš seriózními, kyselými. Tyto sestry jsou laskavé a prokazují lásku takovou, jaká je, aniž by ji líčily. Prokazuje-li se však láska bez něhy, je to jako bychom do skutku lásky přidali ocet. Láska je však radostná, nikoli kyselá. Tyto sestry jsou dobrým příkladem. Kéž jim všem Bůh žehná.

Kromě svědectví mladých jsem ve Skopje slyšel také svědectví kněží a zasvěcených osob. Mužů a žen, kteří darovali svůj život Kristu a dříve či později mají pokušení říci si: „Pane, k čemu je tento můj malý dar vzhledem k problémům církve a světa?“ Proto jsem jim připomněl, že trocha kvasu může prokvasit celé těsto, a trochu čiré a koncentrované vůně prostoupí všechno.

Je to mysterium Ježíše-eucharistie, zárodku nového života pro celé lidstvo. Mše svatá sloužená na náměstí ve Skopjezopakovala na jedné z periferií dnešní Evropy Boží zázrak, který několika lámanými a rozdanými chleby a rybami utiší hlad zástupů. Nevyčerpatelné Boží Prozřetelnosti svěřme přítomnost i budoucnost národů, které jsem navštívil během této cesty. Všechny vás vybízím, abyste prosili Madonu o požehnání pro tyto dvě země: Bulharsko a Severní Makedonii.

Přeložil Milan Glaser