Charita není zbožný pocit, nýbrž setkání s Kristem

Po čtvrteční mši svaté, kdy je varoval před pokušením, plynoucím z bezchybné výkonnosti, se s nimi dnes zamyslel na trojicí slov, a sice nad významem slova „charita“, jehož jádro tkví v samotném Bohu (Jan 4,8), dále nad výrazem „integrální rozvoj“, podle něhož se chudí mají podporovat všestranně, včetně duchovní stránky, a konečně nad pojmem „společenství“, vystihujícím samu podstatu církve.

Papež vyzval charitní pracovníky, aby pracovali a žili v souladu s těmito třemi slovy, avšak zachovali si přitom osobní chudobu, nezištnost a pokoru:

„Je třeba ustavičně dávat pozor, abychom charitu nepojímali klamně a pokrytecky, neztotožňovali ji s almužnou a dobročinností či s tišícím lékem na neklidné svědomí. Z toho důvodu je třeba zabránit připodobňování charitního díla k filantropické produktivnosti, plánovatelské výkonnosti či přebujelé organizovanosti. Caritas je nejžádanější ctnost, po které člověk může toužit, aby následoval Boha, proto budí pohoršení, když ji charitní pracovníci mění v byznys – sice často o charitě mluví, ovšem sami žijí v luxusu a plýtvání anebo organizují konference o Charitě, kde neužitečně mrhají penězi. Velice bolí, když se z některých zaměstnanců Charity stávají funkcionáři a byrokrati. Z toho důvodu bych rád zdůraznil, že Caritas není názor či zbožný pocit, nýbrž  setkání s Kristem. Je to vůle k životu podle Božího srdce, které nežádá, abychom vůči chudým projevovali neurčitou lásku, cit a solidaritu, nýbrž abychom v nich potkávali samého Boha a zvolili si chudobu jako životní styl.“

Řekl dnes Petrův nástupce účastníkům generálního shromáždění Caritas Internationalis.

(jag)