Kristovo zmrtvýchvstání je nejpřevratnější událost lidských dějin

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Dnes a po celý tento týden pokračuje v liturgii i v životě velikonoční radost z Ježíšova zmrtvýchvstání, jehož zázračný úkaz jsme si připomněli včera. Ve Velikonoční vigilii zazněla slova pronesená anděly před Kristovým prázdným hrobem. Ženám, které se na úsvitu prvního dne po sobotě odebraly ke hrobu, řekli: »Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tady, byl vzkříšen« (Lk 24,5-6). Kristovo zmrtvýchvstání je nejpřevratnější událost lidských dějin, jež dosvědčuje vítězství Boží Lásky nad hříchem a smrtí a dává naší životní naději skálopevný základ. Došlo k tomu, co je lidsky nepředstavitelné: »Ježíše Nazaretského [...] Bůh vzkřísil, zbavil bolestí smrti« (Sk 2,22.24).

Toto velikonoční pondělí, nazývané „andělovo“, nás liturgie Matoušovým evangeliem (srov. Mt 28,8-15) přivádí do blízkosti Ježíšova prázdného hrobu. Je užitečné vydat se v duchu k Ježíšovu prázdnému hrobu. Ženy, plné obav i radosti, se rozběhnou k učedníkům, aby jim oznámily, že hrob je prázdný; a tehdy se před nimi objevil Ježíš. »Přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu« (v.9). Dotkly se ho. Nebyla to vidina, nýbrž živý Ježíš, s tělem; byl to On. Ježíš vyhání z jejich srdcí strach a ještě více je vybízí, aby oznamovali bratřím, co se stalo. Všechna evangelia zdůrazňují tuto roli žen - Marie Magdalské a ostatních - jakožto prvních svědků zmrtvýchvstání. Ustrašení muži byli zavření ve večeřadle. Petr a Jan, upozorněni Magdalenou, podniknou jen rychlou obhlídku, při níž konstatují, že hrob je otevřen a prázdný. Byly to však ženy, které se jako první setkaly se Zmrtvýchvstalým a oznamují, že žije.

Dnes, drazí bratři a sestry, znějí také pro nás Ježíšova slova určená ženám: »Nebojte se. Jděte a oznamte...« (v.10). Po obřadech Velikonočního tridua, jež nám umožnily znovu prožít mysterium smrti a zmrtvýchvstání našeho Pána, nazíráme Jej nyní vzkříšeného a živého očima víry. I my jsme povoláni se s ním osobně setkat, hlásat Jej a dosvědčovat.

V těchto dnech opakujeme slovy starobylé Velikonoční sekvence: „Vstal Kristus, naše naděje!“. A v Něm jsme vzkříšeni také my, přecházíme ze smrti k životu, z otroctví hříchu ke svobodě lásky. Nechme se tedy dostihnout tímto útěšným vzkazem Velikonoc a obestřít světlem, zahánějícím temnoty strachu a smutku. Vzkříšený Ježíš jde po našem boku. Ukazuje se těm, kteří ho vzývají a milují. Předně v modlitbě, ale také v jednoduchých radostech prožívaných s vírou a vděčností. Můžeme jej vnímat také ve sdílení momentů srdečnosti, přívětivosti, přátelství i kontemplaci přírody. Ať nám tento sváteční den, kdy je obvyklé užít si trochu volné zábavy, umožní zakusit Ježíšovu přítomnost.

Prosme Pannu Marii, ať nám pomáhá nabírat plnýma rukama pokoj a pohodu, dary Zmrtvýchvstalého, abychom je sdíleli s bratřími, zejména s těmi, kteří nejvíce potřebují útěchu a naději.

Přeložil Milan Glaser