Cerca

Vatican News
Účastníci generální kapituly hospitálského řádu Účastníci generální kapituly hospitálského řádu  (Vatican Media)

Péče má duchovní a lidský rozměr, řekl papež milosrdným bratřím

Rozlišování, blízkost a hospitalita, sdílené poslání. Nad touto trojicí postojů se papež František zamýšlel při dnešní audienci pro milosrdné bratry, kteří se do Říma sjeli na 69. generální kapitulu.

Hospitálský řád sv. Jana z Boha, který působí rovněž v Čechácha a na Moravě, při ní potvrdil dosavadní vedení ( generálního představeného br. Jesuse Etaya, OH) a zvolil jeho nejbližší spolupracovníky. Petrův nástupce varoval řeholníky před nebezpečím soběstačnosti a uzavřenosti:

„Prosím, neudělejte z hospitálského řádu uzavřený podnik či rezervaci. Veďte dialog, debatujte a společně plánujte přítomnost a budoucnost svého života, počínaje vašimi kořeny. Stále naslouchejte hlasu mnoha nemocných a lidí, kteří vás potřebují, jako to dělal sv. Jan z Boha – muž, který horoval pro Boha a soucitně se skláněl k nemocným a chudým.“

Uznalá paměť všeho minulého, zanícené prožívání přítomnosti a nadějné pojímání budoucnosti není možné bez příslušného rozlišování, zásadního postoje v církvi a zasvěceném životě, pokračoval Svatý otec.

„Při pohledu na minulost vede rozlišování k protříbení našich dějin a charismatu, k oddělení zrna od plev a k zaměření pozornosti na to, co je důležité. Vrátíme se tak rovněž k první lásce...V pohledu na přítomnost nás rozlišování podněcuje, abychom prožívali daný okamžik se zápalem, kterým se má zasvěcený život vyznačovat, vzdaluje nás rutině a průměrnosti a proměňuje nadšení pro Krista v soucit, který drží krok s bolestmi a nouzí lidstva. Při pohledu na budoucnost vám rozlišování pomůže, aby vaše charisma založené na péči a hospitalitě vydávalo plody i za nových okolností, které se před vás staví. Rozlišování tkví v dějinném rámci.“

Milosrdní bratři kromě běžných tří řeholních slibů skládají čtvrtý zvláštní slib hospitality, kterým se zavazují k péči o nemocné a potřebné lidi. Papež František tento postoj popsal na evangelní postavě milosrdného Samaritána, který jednal v duchu ryzího altruismu a nezměrné lidskosti. To ať zpečeťuje vaši identitu, nabádal papež členy hospitálského řádu:

„Samaritán se ujal zraněného. Tato péče má dvojí rozměr – lidský a duchovní. Ježíš si přeje, abychom se dotýkali lidské bídy, abychom hmatali jeho tělo v těle lidí trpících tělesně i duševně. Dotýkali se, aby se někdo dotkl nás, což by nás velice prospělo! Tehdy se totiž náš život promění v obraz nejvnitřnějšího Božího milosrdenství, abychom se konečně připodobnili k soucitnému a milosrdnému Kristu, který procházel světem, prokazoval dobrodiní (Sk 10,38) a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu (Mt 4,23).“

Papež František v této souvislosti požádal milosrdné bratry o klidné zvážení toho, zda jejich zdravotnická zařízení skutečně slouží původnímu charismatu, tedy péči o oběti společenské skartace. Poté vyzval k utváření samaritánských sítí pro nejslabší články společnosti a zejména její nejchudší jedince. Třetím postojem, k němuž papež hospitálský řád vybídl, je sdílené poslání:

„To je skutečně naléhavé nejenem kvůli nedostaku povolání, nýbrž protože naše charisma je darem pro celou církev a svět. Nehledě na věk a počet Duch svatý stále podněcuje novou plodnost, která se projevuje příslušným rozlišováním a spojenou formací, aby tak řeholníci i laici měli misionářské srdce (...), které se vystavuje riziku, že se zašpiní blátem z cest (srov. Evangelii gaudium,45)“.

V závěru audience proto Petrův nástupce povzbudil k formování laiků podle hospitálského charismatu, spirituality a poslání, aby se v nich vytvářel pocit příslušnosti ke sv. Janu z Boha a jejich dílo o něm svědčilo.

(jag)

1. února 2019, 13:48