Papež: Svou konverzí spolupracujeme na vykoupení celého tvorstva

„Naše spása je zatím pouze předmětem naděje“(Řím 8,24), připomíná Petrův nástupce, avšak toto tajemství, které v nás působí již během pozemského života, je dynamickým procesem zahrnujícím také dějiny a veškeré tvorstvo. Svatý Pavel proto může vyslovit: „Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě“ (Řím 8,19).

Pokud člověk žije jako Boží syn a vykoupený člověk, pokračuje Svatý otec, dává se vést Božím Duchem (Řím 8,14), uznává a uplatňuje Boží zákon, počínaje tím, který byl vepsán do jeho srdce a přírody, prokazuje současně dobro celému tvorstvu a spolupracuje na jeho vykoupení. V opačném případě – tedy pokud nežije jako Boží syn, se člověk mnohdy uchyluje k destruktivnímu chování vůči bližnímu, tvorstvu i sám vůči sobě, neboť více či méně vědomě soudí, že s tím vším může nakládat dle své libosti. Tehdy převáží nestřídmost, vedoucí k životnímu stylu, který narušuje hranice, k jejichž respektování vyzývají naše lidství a přirozenost. Člověk se řídí neukázněnými touhami, které kniha Moudrosti (2,1-11) přisuzuje bezbožným. Jestliže se trvale neupínáme k obzoru Paschy a Zmrtvýchvstání, je zřejmé, že nás opanuje logika vyžadující všechno, ihned a ve stále větší míře.

Když se vytratí Boží zákon, který je zákonem lásky, silnější se prosazuje nad slabším, varuje papež František. Hřích obývající lidské srdce (Mk 7,20-23), který se projevuje v chtivosti, lačnosti po neúměrném blahobytu, nezájmu o dobro druhých a často též o vlastní dobro, nakonec člověka přivádí k vytěžení tvorstva – lidí i prostředí – v souladu s onou nenasytnou žádostivostí, jež každé přání považuje za právo a dříve či později zničí i toho, kdo jí podlehl.

Z toho důvodu tvorstvo naléhavě potřebuje, aby se ti, kteří se stali „novým stvořením“ (2 Kor 5,17), zjevili jako Boží synové, a stvoření spolu s nimi mohlo „prožít Velikonoce“, tedy otevřít se novým nebesům a nové zemi (Zj 21,1), vyzývá papež František. Pro Božího Syna byla „postní doba“ vstupem na poušť, aby se z ní opětovně stala zahrada, v níž vládlo společenství s Bohem. Kéž se naše postní doba ubírá toutéž cestou, abychom – skrze půst, modlitbu a almužnu – přinášeli Kristovu naději veškerému tvorstvu. Nepromarněme tento příhodný čas, uzavírá Petrův nástupce letošní poselství k postní době.

PLNÉ ZNĚNÍ papežského POSELSTVÍ K POSTNÍ DOBĚ je ZDE

(jag)